Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nikdy by mě nenapadlo, že tento dvoučlenný výplach uslyším poprvé živě na Brutal Assaultu. Pokud někde, tak jsem doufal v jihočeský žánrový festival Noise Párty, případně v perverzní Creepy Teepee. Zde by byli jako doma, ale na Brutalu bude tohle duo opravdovým zjevením. Proč? Protože LIGHTNING BOLT jsou kapela, která si vydobyla statut kultu tím, že neuznává pódia, svými divokými show mezi lidmi, neuprosným koncertováním na všech možných i nemožných místech a hlavně tím, jak spájí tu nejzahuhlanější rockovou špínu, mathrockovou splašenost, živé koncerty s neopakovatelnou atmosférou a návykovost. Stačí se podívat na pár videí a víte, že v tom chcete jet s nima. „Fantasy Empire“ jsou jen další deskou vyjadřující jejich osobitý styl. Zefektovaná basa, bicí a bordel, který vás roztančí.
Kdykoliv je si pustím poslední desku, cítím se, jako bych spadnul do mixéru. Najednou létáte dokola, kolem vás sviští hudební ingredience všeho možného rozšmelcovaného "nasračku" a všechno vidíte rozmazané. A vlastně si vzpomínám, že podobnou ušní závrať jsem zažil už v době, kdy jsem se s nimi setkal poprvé, to bylo album „Hypermagic Mountain“ a rok 2005. Od té doby se toho příliš mnoho nezměnilo. Možná jen nahrávky jsou trochu méně zasviněné, což je tvrzení, které po poslechu této desky všem, kteří LIGHTNING BOLT dosud neznají, přijde naprosto zcestné. Brajgl je to totiž stále značný a pánbůzatozaplať. Pro mě nezajímavější překvapení na soupisce Brutal Assaultu a jsem zvědav, co mohu očekávat příští rok. Božské duo HELLA?
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.