Taky to cítíte ve vzduchu? Mráz, umrlčina a čerstvá hlína. Inu, co? Starý kadáver se vrací. Sedm let kdesi hnil, ale nyní ho máme zpátky s pořádným zahřměním. Black metalovým legendám, které v 90. letech kopali první satanskou ligu, jak známo, hnití zas tolik neškodí. Obzvlášť, když probíhá kontrolovaně podobně jako v případě švédských rubášníků DARK FUNERAL.

Jakmile spatříte obal nové desky z dílny nestora přemrzlých plání Necrolorda, chápete, že v téhle říši prostě stále vládne ten samý starý stín. Velkolepý chladný návrat do časů výpravných manifestů DISSECTION a EMPEROR, do časů, kdy se řvalo Vobiscum Satan. Pro překvapení není na „Where Shadows Forever Reign“ místo. Je to manifest blackmetalové stálosti a nereznoucí kvality. Zásadním posunem oproti předchozí desce je, vedle ručně malovaného coverartu, absence latiny v titulu (poprvé od roku 1996 a debutu "The Secrets of the Black Arts"!) a robustní produkce Daniela Bergstranda. Ta sice nepotěší fanoušky severských cirkulárek, ale ti, kteří ulítávají na dunivém, dokonale čitelném a válcujícím soundu takových BEHEMOTH, budou rázem jako doma. S připočtením výkonu nového vokalisty Heljarmadra, kterému je i v extrémně vyšponovaném skřehotání rozumět skoro každé slovo, by se návrat DARK FUNERAL dal označit za optimální porci temnoty pro staromilce.

„Where Shadows Forever Reign“ není žádný démonický divočák, naopak spíše prozrazuje jistou rozvážnost a nápadnou zručnost kapely, která si dává záležet, aby v pravou chvíli vynikl melodický základ tracku a v pravou chvíli vám dopravila neurvalé Dominatorovy blast beaty až do míchy. Z nahrávky, která se nese zcela v duchu pravověrného syrového rouhačského nordic BM, jehož podobu napomáhali Švédi ve druhé polovině 90. letech tesat do černých skal, výrazně vystupují úvod a závěr. Ve zběsilých tempech prodávají Funerálové nejlépe svůj infernální talent roztočit skladbu do závratných obrátek a udržet si při vysoké intenzitě nakažlivou čitelnost (nekompromisní náklep záhrobních řízků „Unchain My Soul“, nakažlivě vyšponovaný marš plenitelů „As One We Shall Conquer“ a dokonalý regres do devadesátek v podobě eponymní hymnické mordy).

Slabinou desky je její prostřední pasáž, v níž si DARK FUNERAL tak trochu rozpačitě čechrají černé peří v nižších tempech a hledají formuli, která by nahradila energii a stisk extrémních pasáží. Samozřejmě můžete v této souvislosti oprávněně namítat, že za posledních pár měsíců vyšlo pár lepších BM alb. Že DARK FUNERAL hrají to, co jim kouč Ahriman ordinuje už roky - dlouhé nakopávané míče, pořádnej klepec a trefovat zařízení. To je sice pravda, ale tohle jsou prostě DARK FUNERAL. A pořád mají svojí černou magii v paži. „Where Shadows Forever Reign“ nebude velký démant jejich diskografie, ale rozhodně je to deska, která kapele nedělá ostudu. A staromilcům se postará o nejednu příjemnou vigilii nad rakví zašlého mládí.Hnití zdar a za sedm let zase nashledanou v téhle švédské hrobce.