NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jakmile je kapela utužena rodinnými vazbami, je to vždycky tak nějak znát. Teď nemám na mysli skvadry jako HANSON nebo KELLY FAMILY, ale spíš takové to kouzlo, jaké mají třeba KRISIUN. A to říkám s plným vědomím toho, že O´BROTHER rozhodně nehrají metal. Jejich tvorba se potuluje od post rocku přes indie rock někam k progresivní formě, která si ale nehraje na čisté košile a kravaty. Tady je té vazelíny dost a i přes melodické zasněné vokály je instrumentální stroj pod tím hrubá zablácená mašina z Atlanty. Popravdě jsem mnohokrát přemýšlel, jak by O´BROTHER zněli bez těch malebných zpěvů, protože by to určitě bylo víc rezu a špíny.
Kytarové expresivní čáranice, zbustrovaná basa a vokály poletující v zajímavých melodiích potažené sametem. Mám rád kapely, které dodávají obrazotvornost, když se vracím po tahu domů. S tímhle v uších se v takové situaci cítíte jako by vaše oči byli kamery pro jejich klip. Jedna z mála mladých rockových kapel v poslední době, které se mi dostali do spárů a já se od nich nedokážu odlepit.
7,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.