KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak trochu jsem si myslel, že jsem už před dávnou dobou vyrostl z metalových kapel, kde se střídají vokály dle romantické šablony „kráska a zvíře“. Inu, mýlil jsem. I když oni OCEANS OF SLUMBER nejsou úplně běžnou variací na téma hutné kytary, metalová bestie a krásná zpěvačka s andělským altem. A to nejen proto, že podobné kapely nebývají z Texasu.
„Winter“ samozřejmě pracuje se střídáním cinkavějších ploch, podpořených sametovým vokálem zpěvačky Cammie Gilbert, a hutnými stěnami, po kterých se plazí extrémnější polohy kytaristů. Dá se tedy říci, že staví na stokrát omletém klišé většiny těchto stylově podobných kapel. Nějakým způsobem to ale tahle skvadra dělá tak, že nemám pocit, jako bych pil čaj z pětkrát vyvařeného pytlíku. Kapela za to hodně vděčí tomu, jak jsou postavené vokály, i tomu, jakou zpěvačku ve svém středu mají. Její hlasová barva dokáže člověka očarovat velmi snadno a to bez ohledu na cokoliv kolem.
Dalším vítaným osvěžovadlem jsou intermezza, jakým je například „Good Life“ nebo „How Tall the Trees“, kde si kapela dokáže jen zlehka pohrát s nějakým motivem a provzdušnit album. Jediná věc, která na albu „Winter“ působí trochu lacině, je tak cover „Nights In „White Satin“ od THE MOODY BLUES, jakkoliv na ní Cammie ukazuje šířku svého vokálu.
7 / 10
Starlight and Ash (2022)
Oceans of Slumber (2020)
The Banished Heart (2018)
Winter (2016)
Blue (EP) (2015)
Aetherial (2013)
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.