PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto leto sa v Colloseu zatiaľ nesie v celkom thrashmetalovom duchu, v júni tri brazílske dračice, v júli zase americké tornádo, k nemu dva štýlovo blízke domáce spolky a ten tretí zase z extrémnejšieho súdka, lákavá ponuka aj takto na stredu.
Prišiel som desať minút pred siedmou a BLACK LIGHT akurát dohrávali prvú skladbu večera. Štyria mladí Košičania – až takí mladí, že si všetci môžu dovoliť dlhé metalové vlasy – sa dali na thrash metal, čo je pre tunajšiu scénu celkom prínos, keďže potom, čo to kvôli problémom so zostavou zabalili INVASION OF MADNESS, tu klasický koreň všetkého extrémnejšieho tak trochu chýbal. BLACK LIGHT v obsadení gitara/spev, gitara, basa a bicie predviedli agresívny, energický thrash, ktorý sa občas obtrel aj o trochu klasického death metalu. Razantné tempá, drvivé rify, skôr drsný, neohobľovaný spev, inšpiračne možno niekde medzi západným pobrežím USA a Brazíliou. Veľa napovedal aj cover „Troops Of Doom“, bolo zaujímavé vidieť hrať ju chalanov, ktorí v čase jej vzniku neboli na svete a ešte viac než pár rokov prešlo, kým sa na ňom objavili. Slušné hudobnícke výkony, sympatické vystupovanie, v septembri by mal byť hotový debutový album, som celkom zvedavý.
Po nich pred niekoľko desiatok návštevníkov, ktorí sa už počas prvej kapely nebáli baviť, nastúpili o máločo starší, ale už ostrieľaní thrashoví matadori z Banskej Bystrice ACID FORCE. Opäť kvarteto, o mikrofón sa tu však stará basák, a hudobné podanie thrash metalu trochu odlišné. Opäť jasné osemdesiatky, opäť fakt, že v origináli ich zažili leda tak rodičia hudobníkov, ale hudobne jazda. V rýchlych, agresívnych skladbách sa stretávali starý SLAYER, D.R.I. a aj MOTÖRHEAD – tie rokenrolové postupy a melodické sóla sa nedali prepočuť – a celkový útočný crossoverový nádych bol vítaným osviežením. V „pomalších“, kompozične košatejších veciach zase ACID FORCE príjemne pripomínali napríklad newyorských klasikov NUCLEAR ASSAULT, a kto v hudbe nehľadá progresivitu za každú cenu, môže túto „nostalgiu s novou krvou“ hodnotiť jedine pozitívne.
S vranovskými SYSTEMATIC DAMAGE prišiel ozajstný extrém. Kvarteto v zložení gitara, vokál, basa a bicie už patrí na špičku slovenského grind coru a je trochu škoda, že čas, ktorý mu organizátori nadelili, využilo tak spolovice, po 25 minútach bolo hotovo. Cca dokopy asi osemdesiat ľudí v klube si aj tak mohlo užiť výborný grind severského strihu s prvkami crustu a hard coru. Agresívna náklepová smršť navyše disponovala takpovediac švédskym zvukom a textami v slovenčine, tú ste ale z frontmanovho revu a škreku vychytali len sporadicky. SYSTEMATIC DAMAGE si napriek až na speváka statickejšiemu pódiovému prejavu zaslúžili aj frenetickejšiu podporu, nie len headbangerov a fotografov, ale publikum sa zrejme šetrilo na vrchol večera.
TOXIC HOLOCAUST z oregonského Portlandu v zostave Joel Grind (basgitara, vokál), Charlie Bellmore (gitara) a Nikki Rage (bicie) v ten večer za necelých 50 minút slovenským fanúšikom ukázali, zač je toho pekelný osemdesiatkový nárez. Teda agresívna rúbačka z čias, keď sa ešte na škatule až tak nehralo – aj preto v tvorbe tejto už 17 rokov existujúcej bandy nájdete namixovaný thrash, speed i black metal, a k nemu nejaký ten hard core, crust a punk. Práve punk z TOXIC HOLOCAUST naživo lezie ešte o dosť viac než z nahrávok. Bude to zjavne dedičstvo odjakživa silnej a vplyvnej portlandskej scény – prinajmenšom takých RESIST si starší pamätať musia, v 90. rokoch boli na čs. území ako doma. Američania s vervou súkali jednu agresívnu a chytľavú vec za druhou, s výborným zvukom, stopercentným nasadením a divokým vokálom, až ste sa miestami mohli cítiť ako na koncerte SODOM v časoch „Obsessed By Cruelty“. Divoký metalový kotol, tiež taký zo starých čias, aj keď občas sa z pódia skákalo, na druhej strane sa do víru tiel s gurážou púšťali aj dievčatá. Skrátka „Nuclear fuckin’ Chaos!“ ako sa patrí, a je fajn, že túto odpálenú tvrdú metalovú party cieľová skupina neodignorovala. Búrka cestou domov bola štýlovou bodkou za výborným koncertom.
Foto: Martin Lukáč, Laci Schürger
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.