Tak jsme na ten report z Flufu zase dva. Jeden Šedivej a jeden Zelenáč. Ten Šedovlas toho stihnul o něco více a přešlapoval už u první kapely Fluff tentu. Letos opět natřískaná soupiska, čtyři scény, a halda kapel, který prostě chceš. Už teď mě štve, že nestihnu vše.

A je to tu. Výkop. Tím je NOTRH. Hrubá metalová atmosféra s vůní mokřadů, vydávající u Prosthetic records. Ta hudba je stejná, jako ti tři týpci co ji dělal, tučná, umaštěná, zásaditá a hodně heavy. Oproti nim si Britové FEMINE užívají set víc, než před týdnem na Obscenu. Menší scéna jim sedne a lidé víc blázní, je tu první pořádnej kotel a první stagediveři. Jak včera byla scéna ve stanu kurevsky nahlas, tak u HEXIS ty grády trochu postrádám. Zpěv je občas víc než nástroje, což u atmosférické bažiny, která se tu a tam tříští do rychlých vánic je prostě špatně. Rozhodně si ale dělám poznámku, že tuhle srážku black metalu a grindcore musím slyšet i z desky. A protože už dorazil Radalf, tak nám řekne jak to viděl on.

Můj druhý Fluff. Za těch 365 dní od posledního se toho v mém životě změnilo hodně, ale Fluff je stále tou samou oázou, kam si může přijet odpočinout člověk, kterýmu záleží na věcech kolem. I na Fluffu jde v první řadě o politiku, která se tu snoubí s muzikou a zábavou na každém kroku: workshopy, DYI dílničky s hračkami, stánky mezinárodních NGOs včetně Amnesty International, která tentokrát sbírala podpisy na podporu ruských politických vězňů, přednášky, striktně veganská kuchyně, hromady zajímavých kapel napříč žánry, přičemž to vše se večer zvrhne v neřízenou diskotéku v rámci hlavního stanu, ale i ve skvělý hip hop párty nebo LGBT trsačky v rámci stanu Queer Noises.

Jsme ale na serveru zaměřeném na tvrdou muziku, takže k věci: V pátek jsem, co se týče Fluff Tentu stihl konec britských grinderů a sympaťáků FAMINE. Jejich vražedné tempo záhy vystřídali blackmetalisti z HEXIS, jejichž převýškovaný sound mi nesedl, ale možná za to může spíš pekelná výheň, která letošní páteční Fluff rozpálila doruda. Kapelou, jež zcela jistě stojí za zmínku, jsou JUNGBLUTH, kde hrají tři čtvrtiny bývalých ALPINIST. Ukřičený, malebný a melodický hardcore v jejich podání je u nás velmi populární, takže stan byl natřískaný k prasknutí, a jak je na Fluffu obvyklé, ještě přetékal do stran. Pánové odehráli bravurně a láska a symbióza mezi kapelou a publikem proudila oběma směry způsobem, který není snadné přehlédnout.

Na hlavní stejdži jsem zaregistroval švédské GUST, kde hrají i někteří členové mých oblíbených ANCHOR. Žádný podstandard se rozhodně nekoná, ale GUST mi poměrně rychle vymlátily z paměti další kapely. STRENGHT APPROACH byla sympatická italská lopaťárna z Říma; hardcore v duchu kapel jako MADBALL nebo možná spíš HATEBREED drhnou už 20 let, a jistě víte, co od takového soundu očekávat. Vrcholem pátečního dne tak pro mě byla až ROSETTA, pověstná "hudba pro astronauty", postmetalový kmen z Philadelphie, který u nás zakořenil nejen legendárními koncerty na strahovské Sedmičce.

Set trošku brzdil poněkud poruchový aparát, s kterým se bohužel ROSETTA zdaleka nepotýkala jako jediná, a také denní světlo; kapele přeci jen víc sluší tma. I tak se během setu zakončeném hitovkou "Wake" zvedl nad letištěm u Rokycan svěží vítr a příroda tak doprovodila pro mě nejlepší páteční set tak, jak si zasloužil.

Doplňuji z hlavní scény OAKEN Budapešti, kteří instalují syntezátor, jenž dobarvuje jejich rezavou apokalyptickou smršť pomalých a střednětempých, ale ostrých kytarových čepelí.

Protinožcům ze SHACKLES, kteří byli i na Obscene Extreme stejně jako FAMINE sedne menší stanová scéna více než cokoliv jiného. Powerviolence říznuté grindem a lidi se z toho můžou zbláznit. V pitu to jiskří a nějakej týpek mi skočil z pódia do objektivu. Další letěl na vousáče vedle mě, co drží plný kelímek. Ale tady jsme na Fluffu, takže kelímek pouští, pivo stříká na lejtka a to všechno aby si někdo třetí nerozflákal hubu.

Na velké scéně mezitím vrtule roztáčí pořádný lopaty. STRENGHT APPROACH jsou veteráni lopaťáckého riffového hácéčka a snaží se uspořádat první letošní hardcorovou spartakiádu. Však na Flufu nejsou žádní nováčkové, circle pity se na nich točily už v roce 2008.

I ve stanu houstne atmosféra. CENTURIES vydávaj pod Southern Lord a spouštějí stavidla crustové špíny. Zpěvák otočený zády k lidem, chřestivá basa, další kapela, kterou si je zapotřebí připomenout i po Fluffu. S VIVA BELGRADO jsem měl tu čest kdysi dávno na turné ve španělské Cordobě, kde nám dělali koncert. Spali jsme tenkrát u jednoho z nich ve vile, ke které by člověk potřeboval mapu, aby nezabloudil. V té době to byl tuším takový bezzubý postrock, pokud se pamatuji. Kluci se ale pochlapili a před pár týdny zahráli i na Primavera Sound. Stan je opět našlapaný k prasknutí a jejich post rock obohacuje řvaní až na krev. Parádní koncert.

Závěr večera s devadesátkovým hardcorem DS-13 dává vzpomenout na divočejší roky festivalu. Ryzí hardcore punk, scéna posetá probíhajícími dětmi házejícími kamikadzedajvy ze scény. Skvělá řežba ve stylu VITAMIN X a podobných přímočarých výplachů. Následuje diskotéka, při které stagedivují i kolečková křesla a trochu alternativnější párty v Queer noises tentu. Velký stan je vlastně poslední roky stále stejný, všechny hardcore kids tam pořádají spartakiádu na hitovky z devadesátek, případně oplodňováky typu „Gangnam style“, u Queer noises bývá nový program a letos je to popravdě trochu slabší na živé projekty, kde zaujala jen páteční kytara/bicí tanyny tanyny noisy dvojka LO/VE. A protože začíná krápat, jde se spát.

text: RIP, Radalf