OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pamatujete na zlaté časy thrashingu? Vládly kapely ostré jak břitva, kdo neměl stahováky a nábojové pásy alespoň ve třech řadách, ten jako by nebyl. Jména amerických veličin jako SLAYER, METALLICA nebo MEGADETH vylepšovaly německé smečky KREATOR, SODOM a samozřejmě také hlavní aktéři našeho povídání - DESTRUCTION. Kultovní vinily už asi zůstanou nepřekonány, přece jen „svět se hnul”, řečeno slovy pistolníka Rolanda putujícího k Temné věži, neznamená to ale, že by skupina neměla co říct současným metalistům. Zakladatelé stylu mohou stále vyučovat.
Ten „správný” Destruction si nelze představit bez blonďaté mařeny majitele pizzošky, basáka a řvouna Schmiera. Hlavně jeho přítomnost mohla odstartovat slavný návrat kapely v kulatém roce 2000 s deskou "All Hell Breaks Loose". Nahrávalo se, trošku překvapivě, ve studiu Abyss pod taktovkou Peter Tägtgrena a skupina bez obav vkročila do stejné thrashové řeky s moderním zvukem a nenásilným roubováním nového na tradiční žánrové postupy. A podle formulky - neměnit vítězní tým - zůstala celá sestava stejná i na novince.
Ta je o malinko tradičněji pojatá. Obal evokuje fošnu "Infernal Overkill" z pětaosmdesátého roku a zpátky máme i Šíleného řezníka v póze vášnivého dřevaře a zastánce deštných pralesů. Materiál je svižný, plný žánrových klišé, jak hudebních, tak textových, od vybrnkávaného úvodu "Days Of Confusion" nenechá vydechnout, riffuje se jak o život, Schierův skřehot řeže v uších - tak to mají mazlíčkové Antikrista rádi, tak to má být. Subjektivně největší hitovkou (rozumějte v headbangers mantinelech) se mi jeví devítka "Godfather Of Slander".
Proč tedy to závěrečné bodování? Byť nedám dopustit na první řeznická alba, bral jsem od Schmiera jako logický vývojový krok jeho další skupinu HEADHUNTER, se kterou vydal (spolu s mistrem účinkovalo bubenické eso Jörg Michael a kytarový boreček s kouzelnou přezdívkou Schmudel) tři skvělá alba. Návrat k tradičnímu thrash metalu beru jako krok zpět a volám: “Chci nové album Lovce lebek!!!” A Pizzaschmier to nevyloučil…
P.S. Závěrečný vtípek, kdy od 12 do 65 skladby jsou jen několikavteřinová ticha a až jako 66 track následuje ukrytý bonus, bych si klidně odpustil.
Poctivá thrash metalová deska. Vrší sice jedno žánrové kliše přes druhé, přesto se dobře poslouchá a je takovým roztomilým ohlédnutím zpět. Nic světaborného ale nečekejte, není to účelem.
6,5 / 10
1. Trash´Til Death
2. Nailed To The Cross
3. Dictators od Cruelty
4. Bullets From Hell
5. Strangulated Pride
6. Meet Your Destiny
7. Creations of The Underground
8. Godfather of Slander
9. Let Your Mind Rot
10. The Heretic
11. Days of Confusion
Day Of Reckoning (2011)
D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. (2008)
Thrash Anthems (2007)
Inventor Of Evil (2005)
Metal Discharge (2003)
Alive Devastation (2002)
The Antichrist (2001)
All Hell Breaks Loose (2000)
Cracked Brain (1989)
Live Without Sense (Live) (1989)
Release From Agony (1988)
Mad Butcher (1987)
Eternal Devastation (1986)
Infernal Overkill (1985)
Sentence Of Death (1984)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 42:10
Produkce: Peter Tätgren, Schmier a Mike
Studio: Abyss (SWE)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.