Fakt se to stalo! KAYO DOT přijeli do Plzně! Jsem nadšenej! Večer otevírají brněnští ALPHONES. Plnovousy, basa, mulťák, bicí. Instrumentální strop. Sehranost, motivy vrstvící se na sebe přes smyčku. Basa se pitvoří přes flangery, bustry, delaye a leckdy nezní jako basa, ale třeba jako smyčce. Všechno do sebe pěkně zapadá. Po nich přichází znovuobjevená perla domácí scény, která mě naposledy na řiť posadila na Fluff Festu.

VEENA. Když post-punk, indie rock a trip hop narazí do odkazu PORTISHEAD, nemůže to skončit špatně. Tahle kapela je prostě výjimečná. Založená na dvou esencích. Na Davidově citu najít v kytarách vlny, ve kterých se bez mrknutí oka utopíte, a zpěvu Veroniky, která reprezentuje absolutní špičku toho, co jde zažít na českých klubových prknech. Tohle je zbytnělá něha v kytarové hudbě. Vlastně cokoliv, čeho se autorská dvojice „Daví/Verča“ dotkne, je ryzí. NOD NOD, KALLE, VEENA. Všechno broušené démanty. A koncert v Andělském klubu stál taky za to. Nechali mě se rozplynout. Koncertní dokonalost.

Když už jsem si myslel, že to už nemůže jít dál, přišli KAYO DOT a přesvědčili mě o opaku. Tohle byl výlet na jinou planetu. Tahle kapela je dokonalý měňavec. Chvilku máte pocit, že jste na nějakém neonově popovém dýchánku, a za chvilku vám stíná hlavu blackmetalová zloba. Papundeklové synťáky dělají mlhu, ve které se ukrývá bestie, která vám chce rozdrásat hrdlo. Z desek tahle bandička působí jako avantgardní sbírka intelektuálně laděných podivínů, naživo jsou ovšem vraždící mašinou. Koncert je přímo prosycen hypnotizující atmosférou, Tomy má uhrančivý hlas, ale KAYO DOT kolem sebe umí i sekat ostrou čepelí.

Hrdinou dne pro mě zůstává hřmotný Keith Abrams za bicí soupravou. Málokdy mě nějaký bubeník dokázal během hodiny několikrát zadupat do země kopáky a vzápětí mě vytáhnout a nechat levitovat s naprostou lehkostí své hry. Koncert KAYO DOT v Andělu byl zážitek s velkým "Z". Jediné, co jsem ke konci nedával, byly četné stroboskopy, které mě na chvíli vyblikaly ze sálu.