Aktuální dění v táboře brněnského TITANICu připomíná události, které už se spíše měly kdysi (a chce se říci i povinně) odehrát. Živě perfektně šlapající skupina vydává skvělé koncertní album, k jeho propagaci chystá klubové turné, odezvy fanoušků jsou fantastické, v rukávu má spoustu materiálu na další studiovou nahrávku a vlastně není nic, co by jim stínilo jejich šťastnou hvězdu. Potíž je vlastně jen jedna jediná, tohle všechno se mělo odehrávat před dvaceti léty. Ale neodehrálo... nejen o „Metalovém svátku živě“ jsem rozprávěl s navrátilcem Zdeňkem Černým.

Co tě vlastně přimělo vrátit se zase na palubu jedné z nejslavnějších československých heavymetalových kapel? Ptám se proto, že v našem společném předloňském rozhovoru mi to Milan Hanák nechtěl prozradit…

Ke kapele jsem se vrátil, protože mě kluci pozvali na koncert, abych si, tehdy jako host, s nimi něco zazpíval a zahrál. Byl jsem šokovanej, kolik lidí se na to po tolika letech přišlo podívat, a hlavně na nich bylo vidět, že je to fakt baví. Další důvod byl, že kapela měla velké neshody s tehdejším manažerem, který se ji snažil přivlastnit. To mě jako zakládajícího člena fakt nasralo. Myslím, že to tak cítil i Marthus, který s kapelou začal hrát, aby jí pomohl. Podle mě byla i jeho účast základním impulsem ke znovuzrození skupiny.

A jak si to užíváš? Chyběl ti ten život kolem fungování známé heavymetalové kapely?

Jo, užívám si to, ale hlavně na koncertech. Jinak je okolo kapely i spousta práce.

Martin Škaroupka už je definitivně vaším jediným bubeníkem nebo Slávek Fric či ještě někdo jiný alternuje? Nakolik se Slávkem ještě dále spolupracujete?

Marthus je hlavním bubeníkem. Pokud nemůže, má za sebe alternaci Miloně Nahodila (ex – SAX, FORGOTTEN SILENCE), který už s TITANICem taky hrával. Slávek Fric pro nás píše texty a  musím říct, že mu to moc jde.

Kde se vzala myšlenka na vydání živého alba a jak daleko bylo poté k její realizaci?

Fanoušci po nás chtěli CD „Metal Celebration“ a to jsme neměli. Tak jsme ho nahráli na koncertě jako živák. Přidali jsme něco i z novější tvorby a deska je to podle mě moc dobrá. Také Marthus s Džorem dali nahrávce nové nápady a impulsy.

Obal novinky „Metalovej svátek živě“ je prakticky převzatý z necenzurované verze obalu „Metal Celebration“ a když vezmu v úvahu i jeho variaci na obalu „Double Time“, máte už na třetím albu ten samý motiv... nešlo to tentokrát udělat jinak?

Dráček na obalu ke kapele patří a vždycky patřil. V budoucnu tomu nebude jinak – je to náš brněnskej drak.

Proč vlastně tehdá k onomu zásahu shůry došlo a „schválenou“ verzi „Metal Celebration“ zdobila jen hvězdná černota? Znovu se ptám proto, že od Milana jsem se to minule nedozvěděl…

„Metal Celebration“ byla vydána ve dvou podobách. Na vývoz do zahraničí s drakem lámajícím logo TITANIC a pro tehdejší Československo jen s tmavým podkladem. Tehdy všechno procházelo recenzí a tehdejší statní úředníci zkrátka nechtěli, aby se u nás moc provokovalo. Dnes už je to těžko pochopitelné.

Co rozhodlo o tom, které skladby na album použijete? Subjektivně bych třeba navíc přivítal i některé ne tolik „v kurzu“, jako například „Služebníky blbosti“…

Na výběru písniček jsme se tak dohodli. Je těžké vybrat z tolika věcí. Myslím, že výběr je to dobrý. Já mám třeba hrozně rád písničku „Bastard“, ale ta už by tam časově nevlezla.

Vážně oceňuji myšlenku otisknout texty k jednotlivým skladbám a vůbec nachystat k záznamu bohatý booklet, v jistém smyslu tak vlastně plníte jakýsi dluh z doby vydání vašich prvních dvou alb. Jak moc složité bylo si s tím takhle pohrát?

To byl nápad Martina, který se na bukletu hlavně podílel. Na desce jsou všechny texty, protože v tištěné podobě nikdy nevyšly. I fanoušci je po nás chtěli a tak tam jsou i s fotkama z koncertu v Semilassu, kde se deska nahrávala.

Nové album, podobně jako „Double Time“, vychází pod hlavičkou Vinná muška s.r.o., tedy si ho prakticky vydáváte sami. Zájem tuzemských vydavatelů není nebo si myslíte, že by nebyl?

Desky si vydáváme zatím sami. Uvidíme v budoucnu, jestli někdo projeví zájem s námi spolupracovat. Určitě se tomu bránit nebudeme.

V říjnu vás čeká klasické klubové turné k propagaci nového alba, tedy něco, co jste už, počítám, nějaké čtvrtstoletí nezažili. Jaká jsou tvá očekávání a na co se těšíš nejvíc?

Ano, k propagaci desky jedeme klubové turné. Budeme hrát jak u nás, tak i na Slovensku. Podrobnosti na www.titanicband.cz. Myslím, že po hraní na festivalech v létě jsou kluby víc o kontaktu s lidmi. Kluci se na to moc těší. Vždycky po koncertu s lidma pijeme pivo a debatujeme o muzice. Je to přímej kontakt a to je k nezaplacení.

TITANIC prý také sleduje současný hit metalového světa a má vlastní pivo? O jaké pivo jde a kde se dá sehnat?

Pivo „TITANIC Beer Time“ vaří Slavkovský pivovar. Je to polotmavá 11 a je z kuchyně hlavy pivovaru Zdenka Pačessa, který mimo jiné hraje i v kapele ASGARD. Většinou se točí na letních festivalech, kde TITANIC hraje. Mockrát jsme si druhý den říkali, že už ho pít nebudeme, protože si pak nic nepamatujeme, ale nedaří se nám to.

Malá odbočka zpět do historie. Sledoval jsi osudy TITANICu poté, co jsi z něj na začátku devadesátých let odešel? Jak jsi je vnímal coby „zakládající a služebně nejstarší člen kapely“?

Abych pravdu řekl, kapelu jsem nesledoval a návrat do metalového světa jsem ani neplánoval. Ale člověk míní, život mění. Jsem moc rád, že s Martinem, Džorem a Milanem zase něco tvoříme. Je to radost.

Stále ještě podnikáš? V jakém oboru, resp. stále ve stejném, pro jaký jsi TITANIC opustil? A jak se daří v podnikání?

V práci se starám o víno. Jak o prodej, tak i o jeho kvalitu. Neustále ho ochutnávám, hodnotím, a zjišťuji, že je to nejlepší nápoj všech dob. Až přijde má poslední hodina, pochovejte mě do bečky od vína.

Pokud si dobře pamatuji, v dobách největší slávy jsi nikdy neměl dlouhé vlasy a „maskoval“ to různými šátky apod. Necítil jsi to tak, jako tehdejší masová většina, tedy že heavy metal = dlouhé vlasy?

Co se týče délky vlasů, nikdy jsem neměl potřebu je nosit dlouhé. Není to o vlasech. V dnešní době je mnoho výbornejch muzikantů dohola, tak co. Možná si je ale nechám narůst. Uvidíme.

Zpět do současnosti. Co bude, až dojedete turné a rok 2016 završíte domácím koncertem v Semilassu?

V Semilassu bude opět slavnostní vánoční metalová nálada, kterou si všichni moc užívají. Pak oslavíme Nový rok s nejbližšími přáteli a budeme přemýšlet, co příští rok.

Právě, ptám se i proto, že „Double Time“ vyšlo před třemi léty… není už čas také na novou studiovou dlouhohrající nahrávku? Už máte v tomhle směru nějaké plány, připravený materiál apod.?

Nová deska se nedá naplánovat. Ta musí přijít sama. Já to ale cítím tak, že to musí být pořád ten starej metalovej TITANIC. Určitě bude rychlejší než „Double Time“. Nápadů si myslím, že máme dost, už jen aby nám přál i ten „Mistr čas“.

A na závěr povinné místo pro závěrečný vzkaz čtenářům Metalopole:

Všem vašim čtenářům přeji, za všechny kluky z kapely, hlavně hodně zdraví a mnoho metalových zážitků!