Stále ještě žiji v tom, že na jakýkoliv film z dílny Tima Burtona se do kina opravdu vyplatí dojít. Knižní předloha k „Sirotčinci slečny Peregrinové pro podivné děti“ je navíc prvotinou spisovatele Ransona Rigge, který se narodil na dvěstě let staré rodinné farmě v Marylandu, což zjevně podnítilo jeho fantazii při tom, když si v ní jako dítě hrál, prolézal ji a objevoval její svět. Jeho první kniha sbírala jednu pozitivní recenzi za druhou, a to nejen díky textu, ale i díky viktoriánským divnofotkám dětí, které ji protkávají. Bylo by divné, aby taková kniha ušla pozornosti Tima Burtona. Námět se do jeho rukou přímo vybízí.

A jaké to vlastně je? Jak už jsem napsal, X-meni podle Tima Burtona. Jen Profesora X hraje Eva Greenová, která má místo křesla dýmku a místo mentálních schopností umí dělat časové smyčky a převtělovat se v ptáka. Ne, tak jednoduché to přeci jen není. Hlavním hrdinou je Jake, kluk na prahu dospělosti, který má divného dědečka, jehož zvláštní historky a chování všichni přisuzují stařecké demenci. Jednoho dne objeví svého dědečka umírajícího a bez očí. Také zahlédne obludu. To spouští řetězec událostí, při kterých se dostává do viktoriánského sirotčince na ostrově kdesi u Británie, ve kterém pátrá po tom, co se vlastně stalo a co společného má jeho dědeček s bandou dětí, které mají dost neobvyklé schopnosti. A asi tušíte, že nějakou tu specialitu bude mít i Jacob.

Pak už to jde podle očekávatelné šablony, teenageři se očuchávají a zjišťuje se, že tu jsou i ti „zlí“ X-meni. Mají svého Magneta, tedy vůdce, kterého hraje Samuel L. Jackson, akorát ten místo ovládání kovu máš spíš schopnosti podobné Mystique, tedy umí se proměnit v jiné lidi. Vše samozřejmě spěje k finální bitvě, kde každý využije nějakou tu svou speciální schopnost. Tohle mi plus mínus bylo jasné už před vstupem do kinosálu. Současně jsem si ale myslel, že Burton podivuhodné postavy náležitě prokreslí, to se mu ale příliš nevede. Hlavně u záporáků tedy máte ten problém, že je nedostatečně nenávidíte (a klaďasy tím pádem málo milujete). Díky tomu je vám do značné míry jedno, jak to vlastně celé dopadne. Všechny dějové odbočky jsou navíc tak kostrbaté, že se chvilkami budete ztrácet. A to i díky tomu, že se tu občas cestuje časem. Jednoznačně chyba, že jsem knihu nečetl před filmem.

Ve filmech Tima Burtona jsem si už zvykl na to, že nefunguje fyzika, že ne všechno musí dávat smysl. Tady je podobných věcí, při kterých vždycky kroutím hlavou, trochu víc. Na co jsem si ale také zvykl, byla vizuální nápaditost, a ta tu jednoduše chybí. Některé detaily, jako například to, že slečna Peregrinová se i jako člověk chová trochu jako pták, jsou fajn, ale závěrečný souboj, kde bojuje digitální armáda kostlivců je vlastně nuda, a to jak z pohledu akce, tak vizuálna. Škoda.