Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
David Eugene Edwards je tým človekom, ktorého si chcete vypočuť na pravidelnej báze. Bez ohľadu na vaše spirituálne preferencie sa totiž pri jeho hudbe cítite tak, ako sa musí cítiť kresťan, keď sa dodatočne zúčastní omše, ktorú nestihol v nedeľu. Čo na tom, že skvelé texty častokrát nevnímate alebo sú príliš metaforické! Počúvať WOVEN HAND je ako dosiahnuť zmierenie s vyššími silami.
„Refractory Obdurate“ nebol zlý album. Keď však prvé sekundy novinky patria bzučiacej gitare a rýchlemu klusu bicích, aby všetko preťal výkrik „Run! Run brave, run!“, je to ako keď astmatik plným nosom naberie čerstvý horský vzduch. Umiestniť hneď za ňu zhúlenú, v zjavnom poblúznení zloženú „Swaying Reed“ je zasa perfektná dramaturgia, ktorú si náročnejší poslucháč môže užiť rovnako ako skladby samotné.
Edwards urobil za predošlým tak trochu rozpačitejším albumom čiaru. Nielen po zvukovej stránke sa „Star Treatment“ smelo môže porovnávať s „The Laughing Stalk“. Myslím, že z pohľadu celkovej koherentnosti ho aj prevyšuje. Neobsahuje totiž výplne ako bola napríklad „As Wool“ alebo minule „Salome“. Z novodobej „tvrdej“ éry WOVEN HAND je „Star Treatment“ zatiaľ jediný, ktorý si vypočujem bez preskakovania skladieb a s chuťou aj viackrát. A to je suverénne najdlhší.
Potešiteľnou a s otvorenou náručou vítanou „novinkou“ je zanechanie experimentov s efektovým mikrofónom a absolútny návrat k čistote a bezprostrednosti toho klasického. Akoby „Evženovi“ pri triezvom zhodnotení nového materiálu podrástlo sebavedomie a snáď usúdil, že s tak silným arzenálom je skrývanie sa za barikády efektov zbytočné. Užívajme si jeho jedinečný neskreslený hlas, kým ho to opäť nepustí. Prirodzenosť nateraz zvíťazila.
Nedá sa pritom povedať, že by hral na istotu – mantrická exotika „Crook And Flail“ a predovšetkým marihuanová neuchopiteľná ťažoba „Swaying Reed“ zanechávajú tak potrebný dojem skladateľského posunu a hlavne chuti začať znovu experimentovať s obsahom, nie iba s formou.
Keď aj necháme stranou takéto inteleguánsky - akademické reči všetkých, ktorí vyložene chcú ísť hlboko pod povrch, „Star Treatment“ vie byť zaujímavý aj pre prvú signálnu sústavu. Samozrejme, aj tu je bariérou (ne)schopnosť okoloidúceho vžiť sa do rockového étosu. Tá rozhoduje, či dynamické („Come Brave“, „Hired Hand“), podmanivé a sugestívne („Go Ye Light“, „Five By Five“) exempláre tej najlepšej denverskej americany zapôsobia pozitívne.
S potešením zisťujem, že jediná skladba tu nie je nadbytočná a každá časom odhalí, čím si miesto na novinke zaslúžila. Tklivá balada „The Quiver“, v druhej časti meniaca sa na pravú rock´n´rollovú divočinu poháňanú tribalovo cválajúcimi bicími. Nenápadný marš „All The Waves“ so záverečným extatickým gitarovým väzbením, pozitivistická „Golden Blossom“ zasa najviac pripomína oslobodzujúce svitanie po dlhej nočnej more.
„Star Treatment“ je viac než len ďalším albumom WOVEN HAND, a teda lepší, než predošlá nedotiahnutá a nevyvážená nahrávka. Edwardsovi tvrdší, zemitejší prejav v posledných rokoch chutí. Ak nachádza potrebné suroviny, vody mu stačí len málo. Vývar sa zmenil na chutný krém, ktorý zasýti. Predovšetkým skvelým pocitom z hodnotne stráveného času nad touto necelou hodinkou hudby.
1. Come Brave
2. Swaying Reed
3. The Hired Hand
4. Crystal Palace
5. Crook And Flail
6. The Quiver
7. All Your Waves
8. Golden Blossom
9. Go Ye Light
10. Five By Five
11. Low Twelve
Diskografie
Refractory Obdurate (2014) The Laughing Stalk (2012) Live At Roepaen (DVD) (2012) Black Of The Ink (EP + kniha) (2011) The Threshingfloor (2010) Ten Stones (2008) Puur (soundtrack) (2006) Mosaic (2006) Consider The Birds (2004) Blush Music (soundtrack) (2003) Woven Hand (2002)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2016 Vydavatel: Glitterhouse Records Stopáž: 53:49
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.