OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuto Marvelovku jsem skoro minul. Jedna z vedlejších postav tohoto universa vplula do kin nenápadně, ale o to příjemnější náhodné setkání mě čekalo. Představení nového superhrdiny vlastně nemohlo dopadnout lépe. Ani jednou jsem nezívnul, i když jsem se do kina dostal až po deváté hodině, po těžkém dni v práci.
Vstup Marvelu do světa magie vlastně lépe dopadnout za daných okolností nemohl. Film se povedlo dokonale vyvážit a dá mu díky magii určitou neokoukanost a čerstvost. Z banálního tématu, které bylo dost nešťastně filmově zpracováno už v roce 1978, se podařilo vymačkat maximum. Necítíte se úplně hloupě, i když jde vlastně o první kroky Marvelu v nejistém světě magie a čarodějů, současně hltáte akční scény, barvy a efekty. Hlavně pak dechberoucí fraktálová kouzla s realitou mě vrátila do vysokoškolských laboratoří, kde jsem si s fraktály pohrával.
A o čem to vlastně je? Stephen Strange je špičkový neurochirurg, který je v mnohém podobný Tonymu Starkovi. Arogantní zbohatlík a navíc génius. Po nehodě, při které přijde do určité míry o možnost ovládat ruce, hledá cesty, jak cit v rukou opět obnovit. Když vše selže, dostává tip na možnost léčit se v Nepálu u podivné bandy mnichů. Té šéfuje zvláštní bytost, které se říká „Prastará“ (nadlidská Tilda Swinton) a ta ho začne po počátečních peripetiích vyučovat magii. Strange trénuje nejdříve pro to, aby si spravil ruce, později samozřejmě pro to, aby zachránil svět.
Co zamrzí? Je opět to, na co už jsme si zvykli. Motivace postav není tak zcela zřejmá. Jednotlivé figurky jsou ploché a to zamrzí hlavně u hlavního padoucha, o kterém se toho moc nedozvíme. Jinak vlastně nic. Grafické orgie, kdy se rozloží celé město způsobem, jaký nelze popsat, případně fosforeskující jiné dimenze, které působí, jakoby se tvůrci předávkovali lysohlávkami. Navíc se film nebere moc vážně a sám se na Vás tu a tam zašklebí, abyste věděli, že moc dobře ví, jak triviální téma zpracovává. To všechno kolem vás projede hrozně rychle a vy za chvilku zjistíte, že je konec. Rozhodně příjemné překvapení a určitě si počkejte na obě potitulkové scény.
Z banálního komiksu se vymačkalo maximum, hlavně po grafické stránce. Vřele doporučuji IMAX.
7,5 / 10
Doctor Strange
USA, 2016, 115 min
Režie: Scott Derrickson
Scénář: Scott Derrickson, C. Robert Cargill, Jon Spaihts
Kamera: Ben Davis
Hudba: Michael Giacchino
Hrají: Benedict Cumberbatch, Chiwetel Ejiofor, Rachel McAdams, Michael Stuhlbarg, Mads Mikkelsen, Tilda Swinton, Benedict Wong, Amy Landecker, Scott Adkins, Daniel Eghan, ...
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.