Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuto Marvelovku jsem skoro minul. Jedna z vedlejších postav tohoto universa vplula do kin nenápadně, ale o to příjemnější náhodné setkání mě čekalo. Představení nového superhrdiny vlastně nemohlo dopadnout lépe. Ani jednou jsem nezívnul, i když jsem se do kina dostal až po deváté hodině, po těžkém dni v práci.
Vstup Marvelu do světa magie vlastně lépe dopadnout za daných okolností nemohl. Film se povedlo dokonale vyvážit a dá mu díky magii určitou neokoukanost a čerstvost. Z banálního tématu, které bylo dost nešťastně filmově zpracováno už v roce 1978, se podařilo vymačkat maximum. Necítíte se úplně hloupě, i když jde vlastně o první kroky Marvelu v nejistém světě magie a čarodějů, současně hltáte akční scény, barvy a efekty. Hlavně pak dechberoucí fraktálová kouzla s realitou mě vrátila do vysokoškolských laboratoří, kde jsem si s fraktály pohrával.
A o čem to vlastně je? Stephen Strange je špičkový neurochirurg, který je v mnohém podobný Tonymu Starkovi. Arogantní zbohatlík a navíc génius. Po nehodě, při které přijde do určité míry o možnost ovládat ruce, hledá cesty, jak cit v rukou opět obnovit. Když vše selže, dostává tip na možnost léčit se v Nepálu u podivné bandy mnichů. Té šéfuje zvláštní bytost, které se říká „Prastará“ (nadlidská Tilda Swinton) a ta ho začne po počátečních peripetiích vyučovat magii. Strange trénuje nejdříve pro to, aby si spravil ruce, později samozřejmě pro to, aby zachránil svět.
Co zamrzí? Je opět to, na co už jsme si zvykli. Motivace postav není tak zcela zřejmá. Jednotlivé figurky jsou ploché a to zamrzí hlavně u hlavního padoucha, o kterém se toho moc nedozvíme. Jinak vlastně nic. Grafické orgie, kdy se rozloží celé město způsobem, jaký nelze popsat, případně fosforeskující jiné dimenze, které působí, jakoby se tvůrci předávkovali lysohlávkami. Navíc se film nebere moc vážně a sám se na Vás tu a tam zašklebí, abyste věděli, že moc dobře ví, jak triviální téma zpracovává. To všechno kolem vás projede hrozně rychle a vy za chvilku zjistíte, že je konec. Rozhodně příjemné překvapení a určitě si počkejte na obě potitulkové scény.
Z banálního komiksu se vymačkalo maximum, hlavně po grafické stránce. Vřele doporučuji IMAX.
7,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Doctor Strange
USA, 2016, 115 min
Režie: Scott Derrickson
Scénář: Scott Derrickson, C. Robert Cargill, Jon Spaihts
Kamera: Ben Davis
Hudba: Michael Giacchino
Hrají: Benedict Cumberbatch, Chiwetel Ejiofor, Rachel McAdams, Michael Stuhlbarg, Mads Mikkelsen, Tilda Swinton, Benedict Wong, Amy Landecker, Scott Adkins, Daniel Eghan, ...
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!