Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V oregonských hvozdech nepokojně bublá temný lektvar old schoolového black metalu a vyfukuje toxická oblaka, která pohlcují světlo. Ačkoli se může zdát, že čerstvé smečce UADA vymýšlelo název batole, ve skutečnosti tenhle podezřelý shluk samohlásek znamená v latině „prokletý“. A debutující kapela si tohle jméno bere hodně blízko k srdci.
Pokud jste už trochu unavení tím, jak se černý kov nechává opíjet melodickou melancholií a post-rockovými tiky, UADA přináší plnohodnotný exkurz ke garážově-punkovým kořenům a ostrým devadesátkovým vigíliím (se současným twistem). Žádný hutný a zaoblený zvuk se nekoná. Čtyřhlavá hydra z Portlandu se hlásí k agresivně vysokému a nabroušenému soundu, v němž možná zaniknou finesy, zato patřičně vynikne dřevní energie pulzující rytmiky, nenávistných tremolových riffů a pekelně primitivních vyhrávek.
Debut „Devoid Of Light“ definuje neustálá ofenzivá. „Natus Eclipsim“ párkrát bojovně hrábne heavy metalovým kopytem a pak otevře stavidla řeky bublající smoly. UADA obecně nerada slevuje z vysokých obrátek. Když už jde otáčkoměr dolů, tak jen proto, aby odkryl doom metalové bažiny („Our Pale Departure“), zrezlou heavy metalovou kostru a punkový drive. Přitom ale není na hudbě kvartetu nic nahodilého a chaotického. Skladby se živelně přelévají, explodují ve zvukovodech, vytvářejí naprosto logicky strukturovaný celek, který graduje grimoárem staré školy black metalu v podobě lahodně syrové pecky „Black Autumn, White Spring“ s orgastickým sólovým finále. Pokud vás však nechytne už extaticky nakopnutý otvírák nebo „darkfuneralovská“ inkantace eponymního singlu, smiřte se s tím, že to necítíte. A zamyslete se nad sebou.
Svištivou a bublavou atmosféru zmaru posiluje znamenitý vokál kytaristy Jakea Superchiho, který mizantropicky skřehotá, s rozmyslem porcuje slabiky a v ideální okamžik přejde do naléhavého šakalího vytí. UADA se klaní zvířeti v nás i mimo nás. Opěvuje marnost a nicotnost lidské existence i mystérium kosmu a majestát smrti. Klišé? Možná, ale v téhle nahuštěné a mistrovsky celebrované formě se „Devoid Of Light“ mění v hypnotický rituál.
UADA si libuje v křivácích, kapucích, zakrývání tváří a mlze husté tak, že by se dala krájet. Nejen tím připomíná nedostižné vládce loňského černého procesí, polské nihilisty MGŁA a jejich „Exercises In Futility“. Pokud hledáte něco podobně hrdého, mizantropicky studeného, nenávistně řezavého, makabrózně chrastivého a tvrdě návykového – UADA má v rubáši přesně tu správnou recepturu. Mrtvolná extáze na hrobníkově lopatě. Poslední tango v márnici. Trudná scéna života přisvícená čistou tmou.
No dusk without dawn nor creation without doom infinite is the sun eternal is the moon
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.