NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neprikladajte veľkú váhu tomu, že traja z týchto štyroch chlapov vyzerajú ako šoféri MHD či majstri odborného výcviku, na hranie výborného pohansky ladeného black metalu im to evidentne stačí. WINTERFYLLETH (v najstaršej angličtine meno pre október) sú z Manchestru, dali sa dokopy v roku 2009 a „The Dark Hereafter“ je ich piaty album (ak sú takíto plodní aj inde, Anglicko sa vyľudnenia obávať nemusí). Päť skladieb od 4:11 do 13:21, pripravte sa teda na skôr epickejšie, ale drsné, starými časmi nasiaknuté skladby.
Album od prvých sekúnd udrie nezameniteľnou, špecifickou anglosaskou atmosférou, vytvorenou bohatstvom harmónií toho typu, ktorý poznáme od ďalších tamojších strážcov tradícií FOREFATHER alebo FYRDSMAN. Ale tam, kde sú zvlášť bratia Athelstan a Wulfstan pri svojom ponore do histórie na novších nahrávkach občas až divadelne majestátni, sú WINTERFYLLETH na jednej strane zemitejší, dávnovekejší, na strane druhej éterickejší a akoby vznášajúci sa nad časom a priestorom. Je zaujímavé, že akousi „prírodnosťou“ manchesterská štvorka pripomína aj Američanov PANOPTICON. Rozviate, dlhé hudobné maľby pôsobia na mnohých miestach skoro post-rockovým a post-blackovým dojmom, z ktorého sa vynára dávna zelená anglická krajina lesov, lúk, polí a starých svätýň, a nejedna pasáž plná vyhrávok a vzdušných čistých vokálov vyvolá aj spomienku na prvé dva albumy ULVER. Náhoda to nie je, ako už príhodne odznelo v diskusii, posledná skladba „Led Astray In The Forest Dark“ je coverom „Capitel I: I Troldskog Faren Vild“ z „Bergtatt“. V kombinácii s údernosťou a tvrdosťou odrážajúcou odhodlanie nezabudnúť na dávnu históriu ide o veľmi dobré dielo.
8 / 10
The Dark Hereafter (2016)
The Divination of Antiquity (2014)
The Threnody of Triumph (2012)
The Mercian Sphere (2010)
The Ghost of Heritage (2008)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 41:26
moje prve stretnutie z kapelou je velmi pozitivne
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.