A je tu druhá pětka osobností naší scény, kterých jsme se zeptali na to, jaké koncerty a desky se jim v loňském roce nejvíce líbily. Dnes tu je Poly z INSANIE, Žlába z BRUTALLY DECEASED, HEAVING EARTH a SHAMPOON KILLER, Banán z KOVADLINY, I AM PENTAGON a Rádia Wave, pak tu máme kytarového mága Sašu z GOD DEFAMER a Vrabla z DROM.

Petr „Poly“ Pálenský (INSANIA)

Na Badysfestu u Prahy po nás hráli HENTAI CORPORATION. Ti mě moc bavili. Znějí živelně, je z nich cítit nadhled a to, jak si to užívají. Pokud jde o desky, baví mě novej MALIGNANT TUMOUR a taky jsem rád za nový album ROOT.

Michal "Žlababa" Štěpánek (BRUTALLY DECEASED, HEAVING EARTH, SHAMPOON KILLER)

Desky:
Chthe’ilist – Le Dernier Crépuscule
Na začátku loňského roku vyšla tahle nápaditá deathmetalová deska s ponurým obalem od mistra Paola Girardiho. Kanadská kapela připravila kvalitní materiál s příjemnou záhrobní atmosférou ve stylu finských smeček z 90. let v čele s Demilich a svým pojetím popřela vyčerpatelnost tohoto stylu.

Zealotry – The Last Witness
Originální a temný death metal z Bostonu, který loni vyšel na Lavadome productions, přináší kombinaci progrese, disharmonie a brutality. Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostal, ale s odstupem času je to možná nejzábavnější věc, která se mi loni dostala do ruky.

Gorguts – Pleiades‘ Dust
Luc Lemay skládal dlouhé 3 roky jedinou skladbu a stačilo to k tomu, aby se s ní dostal do mojeho loňského topu. Půl hodiny progresivního a experimentálního death metalu, který umí složit snad jenom on, vyšlo na Season of Mist v pěkném digipacku a velmi mě potěšilo.

Interment – Scent of the Buried
Veteráni švédského undergroundu a naše spřátelená kapela vydala po dlouhých šesti letech po řadě splitek plnohodnotné album a v rámci stylu je to asi to nejlepší, co loni vyšlo. Pěkně složený přímočarý Švédsko s dobrými nápady a skvělým zvukem, co víc si přát.

Mithras – On Strange Loops
Na konci roku spatřila světlo světa ještě tahle mnou dlouho očekávaná deska. Novinka od britských Mithras přinesla dvanáct skladeb na ploše úctyhodných 56 minut poctivého vesmírného death metalu ve stylu Morbid Angel s monumentální riffáží.

Koncerty:
Angel Corpse + Rebaelliun – Praha – Modrá Vopice
Sadistic Intent – Praha - Modrá Vopice
Ad Nauseam – Plzeň – Pod Lampou
Embrional – Břeclav - Pixla
Gorguts – Praha – Nová Chmelnice

Milan „Banán“ Trachta (KOVADLINA, I AM PENTAGON, Rádio Wave)

1. Tomáš Palucha - Guru
V mnoha ohledech revoluční přístup k tomu "jak se to má dělat", nebo si alespoň nepamatuju, že by tady někdo složil a nahrál desku podobným způsobem. Tomáš Paluch disponuje zcela specifickou energií a aurou, která k sobě pojí zdánlivě odlišné přístupy pevným poutem a je toho důkazem každá skladba, která se na téhle úžasné desce objevila - není tam ani jedno slabé místo. Už dnes legendární nahrávka.

2. Mothercountry Motherfuckers - Confidental Human Source
Jméno Kirsch zanechalo v hard core scéně nesmazatelnou stopu. Ať už to bylo v 90. letech jako Mike (legendátní Ebullition kapely Fuel, Sawhorse nebo Torches to Rome) nebo později už jako Sarah (Please Inform the Captain this is Hijack, Baader Brains a právě MCMF), vždy to bylo se srdcem na dlani a s hudebním přístupem, který v punku neměl obdoby. Mothercountry Motherfuckers byla poslední kapela, ve které Sarah figurovala před tím, než zemřela, a v mnohém je to návrat zpátky k Fuel - extrémě energické emo hard core songy napěchované chytrou politikou a atmosférou totálního vzdoru.

3. Sect - s/t
Zbrusu nový vegan straight edge projekt veteránů hard core scény 90. let. Konkrétně se jedná o členy Earth Crisis potažmo Path of Resistance, Race Traitor, Catharsis a Cursed, všem je přes 40 a evidentně v sobě mají pořád solidní přetlak. Nasraný hard core, jež je hudebně průsečíkem mezi Path of Resistance, Cursed a Undying a kterému vévodí vokál a texty Chrise Colohana. Jestli se má v roce 2017 pořád smysl nazývat vegan straight edge, tak přesně kvůli takovýmhle kapelám.

Koncerty:

1. Los Crudos
Totální exploze energie, opět chlápci ve věku, jež mají na krku mnozí vaši otcové, ale jakoby s věkem jen rostla jejich chuť to rozbít na padrť. Kapela, která v polovině 90. let obracela sály vzhůru nohama, neztratila vůbec nic ze své nasranosti a uvěřitelnosti a já jsem sťastnej, že jsem měl možnost tohle zažít, když už jsem si je nechal v roce ´96 tak hloupě utéct. Hard core the way it meant to be!

2. Fury
Vynikající hard core kapela, která reprezentuje tu sympatičtější část současné americké hard core scény. Hodně vlivu z East Coast na konci 80. let, hlavně Bold a Chain of Strength, ale i trocha Cro-Mags nebo Uniform Choice a v neposlední řadě Dischordu. Výsledkem je ultraenergická muzika, která na koncertě vynikla o to víc, tím spíš, že vzduchem lítá vše, co není přivázané!

3. Anohni
Jedním slovem dechberoucí. Tím spíš v hlavním čase na hlavním podiu Colors of Ostrava

Alexander Sucháček (GOD DEFAMER, DIVERGENCE, ex-NOSTRUM, ex-DEMENTOR)

V roku 2016 vyšlo veľa dobrej muziky, ale nič z toho sa mi doslova nezarylo pod kožu a skôr to beriem ako albumy, ktoré si aj v ďalších rokoch vypočujem ale nebudem sa k nim asi vracať tak často ako k niektorým záležitostiam z roku 2015. Spomeniem teda tie čo sa mi páčili:
Fallujah – Dreamless

Animals As Leaders – The Madness of Many

Circle of Contempt – Structure For Creation

Gojira – Magma

Meshuggah -The Violent Sleep Of Reason

Textures - Phenotype

Obscura – Akroasis

Polyphia – Renaissance

Skvelých koncertov bolo veľa, ale čo si najviac vybavujem tak:
• Árstíðir vo Viedni – super predstavenie so skvelými výkonmi hudobníkov, komornou atmosférou, ktorá ma vždy dokáže úplne pohltiť.
• Agent Fresco v Bratislave – asi to bude nejaké slabosť pre Islandské kapely. Alebo len možno majú iný pohľad na umenie alebo aj život ako taký, a na základe toho potom dokážu tvoriť muziku ktorú človek nemá aj v súčasnosti, keď sa naňho valí kopec novej hudby identifikovať po pár sekundách. Táto kapela to tiež potvrdzuje.
• Mutoid Man na Brutal Assaulte – super nadšenie a energie išla z toho ich rámusenia v ktorom bolo ale aj veľa muzikálnosti. V poslednej dobe mám pocit že z takýchto trojčlenných zostáv ide z pódia najviac energie.
• Tesseract a The Contortionist vo Viedni – lebo Mr. Tompkins a Mr. Lessard sú dvaja neskutoční speváci
• Záviš v Jama Brewery Pub – čakal som len vulgárne texty ale vystúpenie nebolo len o tom...

Vladimír „Vrablo“ Vrabec (DROM)

Letos jsem desky i koncerty dost flákal. Vyšlo děsně moc věcí. Mám to v seznamu. Pomalu se na to chystám. Snad letošek nebude tak nabitej. Jinak mi bude seznam dál růst. Zmíním alespoň Darkthrone - Arctic Thunder. To jsem párkrát sjel. Je to syrový. Nekompromisní. Zadřeli se mi pod kůži nejspíš proto, že to tam kluci sypou, jak kdyby jim pořád bylo dvacet. Druhá deska je Blackstars a David Bowie. Po jeho úmrtí se mi to poslouchalo úplně jinak. Děsilo mě to. A rád se tím nechávám děsit dál. Koncertně jsem téměř nevytáhnul paty z rodné hroudy. V libereckém Azylu mi zůstali pod kůží koncerty Show Me A Dinosaur, Buriers a Vont. I když odlišné žánry, dostali mě všichni svou intenzitou, energií, věřil sem jim každou notu. Paty jsem vytáhnul na The Cure. Poslouchám je od dětství a byl jsem na nich satanužel poprvé. A poprvé taky na tak velkém koncertě v hale. Když pominu ten zvláštní zvuk, tak zážitek to byl ohromnej. Sázeli tam jeden hit za druhým, zpívalo se a měl jsem po dlouhé době zase pocit, že někam patřím.