NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z bohatej kolumbijskej BDM scény sa s novým albumom hlásia MENTAL APRAXIA. Skupina existuje – asi skôr sporadicky – od roku 2001 a predošlý, debutový album „Cinical – Hypocritical Existence“ vydala u „Kojota“ v roku 2006. Na to CD sa dá ťažko zabudnúť, okrem toho, čo potešilo, malo aj výrazné čosi, čo fakt nepotešilo. Potešila hudobná náplň, v podstate najbarbarskejší rýchly BDM, v ktorom kolumbijská divokosť narážala na ubíjajúcu ukrutnosť v štýle BRODEQUIN, a nepotešila skutočnosť, že cca tri posledné skladby sa na disk dostali s takými šialenými zvukovými chybami, že to sľubný materiál vlastne odpísalo.
Nikto nemohol tušiť, že ďalšiu nahrávku MENTAL APRAXIA pošlú do sveta až po desiatich rokoch, koncom septembra 2016 sa však skutočnosťou stalo deväť nových skladieb na ploche necelých 25 minút. Ak niekto čaká nemilosrdnosti vo vysokých otáčkach, čaká správne. Nie sú tu pomalšie pasáže a ani slamujúce dubasenie, Juan (bicie), Alex (gitary) a Ivan Ramiro Arenas (vokály) oddych nepoznajú a pravdepodobne ho ani neuznávajú. Tento album je proste o besnení, občas trochu ako INTERNAL SUFFERING bez drviacej atmosféry kozmického zla a s výrazne plochejším zvukom, v ktorom sú gitary často potlačené frenetickými náklepmi a kopákmi, ktoré sú miestami ozvučené nepríjemne umelo. Zvukový maelstrom ukrýva zaujímavé riffy, tie klasickejšie pripomenú aj švédskych DERANGED, kompozičné postupy znejú dosť svojsky a v zbierke brutálnych vokálov popri hĺbkach a „sifónoch“ (občas trochu ako DEMILICH) príde k slovu aj ryčanie vo výškach. Až na pár pripomienok k zvuku vydarený výbuch zúrivosti.
7,5 / 10
Vydáno: 2016
Vydavatel: Coyote Records
Stopáž: 24:18
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.