OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dychovka na metalový spôsob? Dokonca deathmetalový? Dnes už naozaj nikto nič negarantuje a všetko je možné. Stačí, že sa do toho pustia skutoční umelci – voľnomyšlienkári, dostatočne zapálení a fanatickí a hneď sa dejú veľké veci.
OTTONE PESANTE sú projektom, z ktorého je v našich končinách zrejme najznámejší Paolo Raineri. Ak ste počuli o hviezdnej formácii KoMaRa, v ktorej sa okrem slovenského gitarového vizionára Davida Kollara a fenomálneho bubeníka Pata Mastelotta realizoval s dychovými nástrojmi práve Paolo, viete veľmi dobre, čo môžete čakať aj v tomto prípade. Čokoľvek šialené, neortodoxné, netradičné, nevídané, neslýchané.
Ich fanúšikom čísla jeden je Travis Ryan z CATTLE DECAPITATION. Skutočne, vlastní ich úplne prvý vinyl z tohto debutového albumu. Keď hrali OTTONE PESANTE na jednom z letných metalových festivalov v Taliansku, boli pre deathmetalového mohykána z Kalifornie veľmi vítaným sprestrením večera. Rovnako uveličený z nich bol Shane Embury z NAPALM DEATH. Sú nadšené reakcie velikánov scény prehnané? Vôbec nie.
Ako vraví jedna z definícií, trombón (alebo pozauna, ak chcete) je jedným z najstarších hudobných nástrojov vyrobených z kovu. Jeho pôvod siaha až do 15. storočia. A hoci sa využíva najmä vo veľkých orchestroch či v jazzovej muzike, OTTONE PESANTE a menovite teda šľachovitý nezmar Francesco Bucci dokazujú, že sa s tým dá rúbať aj death metal. Trombón tu skutočne tvrdí muziku, trúbka všestranného a flexibilného Paola Raineriho je skôr melodickým nástrojom. Keď spustia všetci traja naraz aj s precíznym bicmenom Beppem Mondinim, je to nárez ako z veľkej knihy ťažkého kovu.
Je v nich špina starých talianskych westernov (skúste si vypočuť majestátnu „pohrebnú“ chuťovku „Trombstone“), majú niečo z kusturicovskej balkánskej atmosféry (šialená singlovka „Bone Crushing“), určite narazíte aj na subjektívne ozveny temnej, neromantizovanej slovenskej či moravskej dychovky. No a hlavne ten metal. Ten je tmelom, ťažkým čiernym lepidlom toho všetkého. Podobné pocity evokoval fínsky fenomén APOCALYPTICA so svojím debutovým albumom, OTTONE PESANTE sa však prezentujú od samotného začiatku vlastnými kompozíciami (skrytý track Raining Blood na prvom EP je výnimka potvrdzujúca pravidlo), idú viac do hĺbky, sú uveriteľnejší a sympatickejší.
Naživo je to vraj oveľa väčší masaker ako v štúdiovej podobe, ktorá sa pýši hviezdnou masteringovou starostlivosťou a možno až prílišnou uhladenosťou od Giovanniho Versariho (má na svedomí zvuk posledných MUSE). Môžete to zistiť sami, ak sa vyberiete na jeden z aktuálnych koncertov – OTTONE PESANTE brázdia našimi krajmi, dnes večer hrajú v Prešove, v sobotu 21. januára v Brezne a budúci týždeň aj v Prahe či Plzni.
Už premýšľajú o zakomponovaní extrémnych vokálov do svojej nateraz čisto inštrumentálnej hudby, veľmi intenzívne koncertujú (88 živých vystúpení za 9 mesiacov doma v Taliansku), OTTONE PESANTE to so svojou metalovou dychovkou myslia naozaj vážne. Ešte o nich rozhodne budeme počuť.
Trúbka, trombón, bicie a death metal.
7,5 / 10
Paolo Raineri
- trúbka
Francesco Bucci
- trombón
Beppe Mondini
- bicie
1. Brutal
2. Nights Blood
3. Bone Crushing
4. Torture Machine Tool
5. Trombstone
6. Copper Sulphate
7. Pig Iron
8. Melodic Death Mass
9. Redsmith Veins
10. Apocalips
Brassphemy Set In Stone (2016)
Ottone Pesante (EP) (2015)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Ottone Pesante
Stopáž: 32:24
Produkce: Tommaso Colliva
Studio: Deposito Zero Studios
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.