Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Veľmi príjemne sa počúva tento nový KREATOR. A vôbec, radosť sledovať ich vývoj v posledných rokoch – v štúdiovej a rovnako tak koncertnej forme. Štrnásty album v diskografii päť rokov po veľmi dobre prijatom monštruóznom záreze „Phantom Antichrist“ opäť nikoho nenechá na pochybách, ktože je absolútnou európskou thrashovou špičkou.
Veľmi ma baví, ako vedia Mille a jeho horda s prehľadom zakomponovať do súčasnej tvorby tie najmelodickejšie prvky zo zdanlivo slepej uličky svojho hudobného vývoja – mám samozrejme na mysli temné deväťdesiate roky, keď po albumoch „Outcast“ a „Endorama“ padli KREATOR na svoje komerčné dno, no po umeleckej stránke dosahovali nečakané experimentálne výšiny.
Vrátili sa silní ako nikdy predtým – od roku 2001 a dosky „Violent Revolution“ im jednoducho ide karta na všetkých frontoch. Vydávajú už len dobré a výborné albumy. Ostatné dva kusy sa nebojím označiť za vynikajúce a ten najnovší, v názve gréckou mytológiou inšpirovaný „Gods Of Violence“ dokonca za lepší ako bol jeho mocný predchodca „Phantom Antichrist“. Dôvodom sú práve tie melódie a väčší cit skladateľov pre chytľavé momenty.
Ide o naskutku hymnický album. Veď si len zoberte verným fanúšikom venovanú hulákačku „Hail To The Hordes“, ktorá v mnohom nadväzuje na pecku „United In Hate“ z predchádzajúcej dosky. Alebo štadiónovku „Satan Is Real“, titulnú skladbu, svižný odpich v podobe „World War Now“, singlovú rúbanicu „Totalitarian Terror“ - KREATOR tu proste precízne nahrali songy, ktoré budú stopercentným spôsobom fungovať na koncertoch.
Novinka je presvedčivá aj po zvukovej stránke. Osvedčený Jens Bogren zvolil v jeho štúdiách Fascination Street nadýchanejší, priestornejší, menej natlakovaný zvuk. Úplne perfektne to korešponduje s melodickejšou tvárou kapely, ktorá však zároveň nepostráda prepotrebnú brutalitu. Všetko je tu dokonalým spôsobom vybalansované.
Hit za hitom sa na nás valí. Melodické vyhrávky, jemné symfonické vsuvky v decentných aranžmánoch dávajú ešte viac vyniknúť nekompromisnému thrashovému besneniu. KREATOR sa veľmi umne hrajú s dynamikou skladieb – Mille to veľmi pekne vystihol v najnovšom čísle amerického časopisu Decibel, keď povedal, že KREATOR sú fanúšikovia tradičného metalu a on sám má rád chytľavé skladby. Metal v jeho ponímaní musí byť extrémny a melodický zároveň. „Gods Of Violence“ je v tomto smere vskutku vydarená misia.
Opäť sa natískajú príjemné myšlienky o trvalej udržateľnosti nášho obľúbeného hudobného žánru – veď si to len zoberte, KREATOR sú na scéne od roku 1982, debutovali v roku 1985 a v roku 2017 vydajú takýto fantastický album. Agresívny a súčasne plný hitov. Idem si veru rýchlo pustiť moju srdcovku „Fallen Brother“; ak máte radi sofistikovaný thrash, určite si na „Gods Of Violence“ tiež nájdete to svoje. Thrashový album roka? Je dosť dobre možné, že je o ňom rozhodnuté už teraz v januári.
1. Apocalypticon
2. World War Now
3. Satan Is Real
4. Totalitarian Terror
5. Gods Of Violence
6. Army Of Storms
7. Hail To The Hordes
8. Lion With Eagle Wings
9. Fallen Brother
10. Side By Side
11. Death Becomes My Light
Pokud tohle má být thrashové album roku, tak pak tento styl upadl do hluboké krize. Kreator už popáté recyklují ty samé postupy, jen melodie jsou zase o stupeň vlezlejší a banálnější.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.
V římském castru KATAKLYSM nic nového. Ze shromážděných riffových legií jde stále strach a ani symfonické jezdectvo nevypadá úplně bezzubě. Jenom z toho pořád nevypadává víc, než jen pár solidních skladeb, tentokráte i navzdory velmi zajímavému konceptu.