Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nic na tom světě se nemá brát příliš vážně. Dokonce ani death metal ne. Ano, vidím zdvižené (pečlivě zastřižené) obočí našeho dočasně stávkujícího DM grófa Reapera, ale je to přesně tak. A jako empirický důkaz můžeme podávat debut severokarolínské úderky UNDRASK, která se po dvou bezejmenných EP rozhoupala k vysoustružení regulérní desky. Podle obalu by jeden tipoval heavy speed beroucí si na paškál Strážce galaxie, ale Američané mají jiný apetit.
A tím výjimečně nenarážím na tělesnou konstituci frontmana Stevea Wynna. I když u ní vlastně můžeme začít. Tenhle chrčící lidský donut má v sobě kouzlo lidí, kteří nejsou tlustí, ale krásně kulatí. Z jeho projevu, který rozhodně není v intencích žánru nějak výjimečný, srší nápadná uvolněnost a bezprostřednost, charakteristická pro projev celé téhle smečky, kterou baví pivo, zombie horor, fantasy, sci-fi… a samozřejmě death metal.
Přesněji řečeno (ano, jsem si vědom neklidného podupávání kolegy Reapera, který čeká na příležitost, aby mohl opustit sál a zdolat další pětitisícovku) melodický death metal severského střihu. Máte rádi pohanské vibrace AMON AMARTH, ale trochu vás štve jejich heroická stylizace a sebevykrádání? Taky se vám stýská po dobách, kdy IN FLAMES byli ještě zábavnou kapelou, u níž si death metalová drsnost podávala kliku s vytříbenou melodikou? Dejte si tracky jako „Primal Revelation“ či „Faceless Eyes“ a přivoňte tu povědomou vůni destilační „Colony“. UNDRASK mají podobně vášnivou zálibou v kloubení tvrdých laufů a neustále prozpěvující melodické kytary, které jako by nikdy nevyschla inspirace.
I když kostry skladeb na „Battle Through Time“ jsou zčásti velmi přímočaré, kytarové Darryl Dewitt / Erik Collier si se svými party vyhrají do sytosti. Nechybí heavy metalové dvojhlasy, ostře sekané deathové riffy, zábavné konflikty mezi rozzuřeným hoblování a melodickým kouzlením. UNDRASK mohou na první poslech působit jako generická záležitost, nad kterou pokrčíte rameny zařadíte do narvané kartotéky „dobře zahrané, stokrát slyšené“. Jenže pak zjistíte, že to chcete slyšet po sto první, po sto druhé a záhy už kvartet z Greensboro drží pevné místo v playlistu. Hladký drive, který tenhle kotouč nabírá s každým poslechem, je prostě návykový.
Kapela totiž ovládá přesně ten typ promyšleného „mám-na-salámismu“, který odděluje kapely zábavné od kapel zábavovkových. UNDRASK hrají podle známých not, ale hrají s ozbrojující upřímností a kompoziční i řemeslnou zručností, která zdaleka přesahuje čiré fanouškovství. Navíc v závěru alba se projevuje i jejich ambicióznější „já“. Taková „Final Right“ sotva urazí fanoušky seriózního technického death metalu. V její ostře sekané a proměnlivé matérii vynikne vedle živelného Wynnova vokálu i precizní basová práce Aarona Schimmela, který celé desce dodává hutnou soudržnost.
UNDRASK ovládají svoje smrtící řemeslo s jistotou. Pokud hledáte žánrovou obdobu heavy metalových bavičů GLORYHAMMER, neváhejte ani chvíli, naládujte laserový kanón a vzhůru na cestu časem!
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.