V den, kdy nové album „The Whitecrow“ oficiálně vyšlo, jsem před vystoupením HYPNOSu v rámci festivalu Žižkovská noc na jeho téma hovořil s duchovním otcem kapely, Bronislavem Kovaříkem. A rozhovor to byl jako vždy nesmírně zajímavý a inspirativní, však posuďte sami, nakolik je „Bruno“ podobný bílé vráně, o níž nové album vypráví...
Než začneme, malá odbočka: tenhle rozhovor jsme si domlouvali přes telefon a nemohlo mi uniknout, že tvoje telefonní číslo obsahuje i magickou trojici čísel 666. Náhoda, vyšší moc nebo jsi to tak prostě chtěl?
Chtěl jsem to tak. Zašel jsem na Vodafone a zeptal se, jaké číslo mi můžou nabídnout, aby obsahovalo tři po sobě jdoucí šestky. Nabídli asi čtyři kombinace, takže jsem vybral tu, která mi nejvíc sedí. Je to jen recese, žádné satanistické přesvědčení.
Nové album… proč nese název „The Whitecrow“? Jak jsi na něj přišel a co si pod ním máme představit?
Velmi zjednodušeně řečeno, je to výpověď o někom, kdo nechce jít s hlavním proudem, nejenom hudebně, ale i společensky. Asi jako my metalisti chodíme v černém a jsme v majoritní společnosti tak trošku bílými vránami. Neznamená to přece, že jsme špatní, jsme jen jiní. Když jsem o té desce přemýšlel, řekl jsem si, že by bylo dobré ji obrátit v pozitivno. Nezabývat se pořád smrtí, válkami a podobnými tématy, která už jsou dnes stejně klišé, nikoho neděsí a nenutí k zamyšlení. „Bílá vrána“ je symbolická postava toho všeho, mladý kluk, který se jednoho dne zastaví a říká si: „Proč já bych měl jít s tou masou všude kolem? Já si chci věci řídit podle sebe, protože jde o to, abych si život užil. Nechci už tu spoustu informací, která se valí ze všech stran, agresivní média, online zprávy… jakmile se někde něco stane, už se to řeší, ten pocit, že musíme všechno vědět, i když nemusíme. To už nechci, život je krátký a rychlý, tak proč ho pořád zbytečně prožívat ve špatné náladě.“ A tak jde mezi lidi a zkouší je dostávat z té všeobecně špatné nálady, proto má i tu bílou masku morového doktora, a ukazuje všem, že nemusí jen sedět v hospodě a nadávat na všechno možné.
A proč se to vlastně píše dohromady?
Vím, že anglicky je to asi špatně, ale od začátku mi to slovo znělo dohromady, asi proto, že to vnímám spíš jako křestní jméno. WHITESNAKE se píšou taky dohromady a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Věru zvláštní poetika pro deathmetalovou skupinu, resp. album, nemyslíš? Neřešil jsi, že to třeba spoustě lidí nepůjde dohromady?
No… víš co? S tím já počítám, dokonce i s tím, že mě někteří z nich osočí z křesťanské rétoriky. Na druhou stranu věřím, že se o mně ví, jak vyhraněný jsem vůči náboženstvím, takže tohle si snadno obhájím.
Ve skladbě „About Trust“ se dokonce (podle mého náslechu, nemaje k dispozici texty) řeší věci už skutečně v death metalu asi neslyšené – „Věř své mámě, zemřela by pro tebe, věř svému tátovi…“. I tohle jde ještě stále ještě dohromady?
A proč ne? Vždyť ta deska samotná je toho vlastně důkazem. Nás opouští snaha dívat se na lidi z pódia drsně a zle, chceme jim ukázat spíš naši civilnější tvář. Ukázat, že jsme jedni z nich, fanoušci muziky, být jim blíž. Všichni přece v životě řešíme stejné věci.
Jedná se o regulérní koncept alba nebo jen téma, které volně inspiruje další skladby?
Spíš to druhé. Není to příběh, který by pokračoval skladbu po skladbě, ale je tam jakási jednotná filozofie, jednotný přístup v tom smyslu, že každá ze skladeb se obrací k určité pozitivní věci. Každá je navíc v bookletu uvedena citátem známé osobnosti, který se k danému tématu hodí, a vysvětlujícími dovětky.
Je na tom podle tebe dnešní svět a dnešní doba už tak špatně, že zaslouží „domluvu“ od deathmetalové kapely, která a jí podobné až dosud (tedy až na výjimky samozřejmě) spíše „zpívaly“ o tématech a pohledech „obráceně“?
To si rozhodně nemyslím. Mám za to, že svět se někam vyvíjí po tisíciletí a vždycky se najdou lidé, kteří jsou s tím směřováním spokojení, a ti, kteří jsou nespokojení. Já nechci nikoho kárat, něco nařizovat nebo ukazovat, já chci jen uměleckým způsobem nastínit určitou alternativu vůči současnému životu. Když se s tím někdo ztotožní, fajn, když ne, problém s tím nemám. Osobně se snažím trochu uniknout dnešní přetechnizovanosti, i když vím, že bez počítačů a telefonů až to asi nejde a nepůjde. Přes víkend tak třeba vědomě nezapínám počítač, protože vím, že pak u něj strávím dalších šest hodin. Místo toho si vezmu brusle a jdu se projet. Nebo když můžu, jezdím do práce na kole, pustím si do uší potichu nějakou hudbu, abych vnímal provoz, a jedu. Když se dívám na ty štrůdly aut kolem mě, v nichž sedí většinou jen řidič, říkám si, že to není úplně dobře, přestože to sám často dělám. Přemýšlím nad tím a věřím, že se najdou lidé, kteří to uvidí stejně jako já. Neříkám, že společnost je úplně špatná, jen by se člověk neměl bát mít vlastní názor a říct ho nahlas, i když ho má třeba jen sám jediný. Jde přece o kvalitu jeho života.
Cítíš se, nebo bys alespoň také chtěl být takovou „Bílou vránou“, o které zpíváte a hrajete?
Ta deska je možná trochu i o mně samotném a „Whitecrow“ je v podstatě mé alter ego. Nemám problém s tím říct, když se mi něco nelíbí, když něco nechci, a to i v situacích, kdy se člověk většinou podvolí názoru či nátlaku okolí a udělá něco, co je mu proti srsti. Já to nedělám. Nezlobte se na mě, neberte si to osobně, nemám to zapotřebí. A to je hrozná svoboda, když si člověk dokáže tohle říct.
Pozoruješ v tomhle smyslu nějaký vývoj od kacíře, kterého jsi „hrál“ na prvních koncertech po obnovení činnosti HYPNOS v r. 2009?
Ale já pořád jsem tím kacířem, pořád bojuju proti náboženství! Dokonce to zmiňuji i v textech na nové desce. Co budu žít, tak náboženstvím nedám pokoj.
Nové album, byť stále deathmetalové, bych charakterizoval jako pomalejší, „usedlejší“. Tvůj názor na takovou charakteristiku?
Asi to tak vypadá a možná to tak i dokonce je, i když záměr to úplně nebyl. Pořád máme tendenci zůstávat hudebním extrémem, s čímž jistě souvisí i to, že jeho avantgardnější, alternativnější pojetí, o které bychom stáli, se nám moc nedaří. My už jsme se o to pokoušeli na třetí desce „Rabble Manifesto“ v roce 2005, ale kompozičně i zvukově nám to zase sklouzává zpátky k tomu „old school“ death metalu. Nicméně určitý vývoj u nové desky bude, lidé to jistě uslyší a byl bych nerad, kdyby se to připisovalo tomu, že stárneme a zklidňujeme se. Momentálně jsme prostě měli potřebu udělat takovou desku, ale vůbec to nemusí znamenat, že ta další nebude třeba extrémnější.
Několik skladeb na „The Whitecrow“ považuji za skutečné deathmetalové hymny, podobně jako dříve „Burning Again“. Jak taková skladba vzniká? Je to dílo náhody anebo prostě cíleně vyšlechtěný kus?
Asi je to skutečně dílo náhody, momentální inspirace a rozpoložení. V případě „The Whitecrow“ mi skládání šlo přirozeně, dokonce to do sebe perfektně zapadlo a navázalo na čas, na kdy jsme měli domluvené studio. I texty jsem měl všechny připravené, což se mi třeba u „Heretic Commando“ nestalo. Taky ale musím říct, že se mi tentokrát několikrát povedlo nabourat můj oblíbený tzv. ABC systém skládání, tzn. sloka-refrén-sloka-refrén-sólo-refrén. Já jsem totiž takový deathmetalový popíkář, jak mi s oblibou říká Tomáš Kmeť ze studia Exponent, neumím moc skládat jinak a potřebuju mít vždy ve skladbě hlavně výrazný motiv a refrén. Na druhou stranu se to ale čas od času snažím vědomě nabourat.
Podle čeho probíhal výběr hostů na „The Whitecrow“?
Všechno jsou to lidé, které obdivuji a mám rád jejich kapely. Byla pro mě čest, že souhlasili se spoluprací s HYPNOS.
Měl jsi s někým z nich obzvlášť práci ho dostat do studia?
S Christopherem. Ne protože by nechtěl, ale on už dost vypadl z hudebního dění, nahrávání, navíc krátce před tím se ještě přestěhoval z Chicaga do Kalifornie. Hledal nahrávací studio a neměl moc povědomí, podle jakých parametrů by ho měl vybírat, až si bohužel nevybral úplně šťastně malé domácí studio nějakého Pakistánce, který ani neuměl spustit synchron. Chris musel zpívat se sluchátkem jen na jednom uchu, finální data byla strašně malá, navíc si ten člověk řekl o hodně peněz atd. Potom bylo poměrně hodně práce u nás v Shaarku s tím, aby se výsledek srovnal do naší nahrávky. Ale moc jsem o Chrise stál a jsem rád, že se na to nevykašlal, a že se to povedlo. Naopak Martin Missy z PROTECTOR, Victor Santura z TRIPTYKON nebo Martin Štědroň, který dělal orchestrální plochy, dodali hotové soubory, které seděly na setinu vteřiny, takže bylo vidět, že jsou absolutní profíci.
Pauza od vydání „Heretic Commando“ se natáhla až na téměř pět let, cože tak dlouho?
Když vyšlo „Commando“, tak se jezdilo na jeho podporu, byly nějaké šňůry, začal jsem psát „Revoltikon“, pak se upekl comeback KRABATHOR a tam čas na skládání už nebyl vůbec. K tomu jsem se dostal až po prázdninách 2014, myslím, že skladbu „The Whitecrow“ jsem dokonce napsal krátce po vystoupení KRABATHOR na Brutal Assaultu. Složit celé album zabralo zhruba rok a půl, nechtěl jsem být omezován tím, do kdy to má být hotovo, skládal jsem, když jsem na to měl čas a chuť.
Vnímáš to jako nějaký zásadní časový odstup nebo ne?
Je to dost dlouho, každopádně. Já osobně bych byl raději, kdyby to byly třeba tři roky, ale vzhledem k tomu, co se nám povedlo do toho pětiletého období narvat, tak si myslím, že to je ještě úspěch. Původně jsem myslel, že album vyjde na podzim loňského roku, jenže jsem neměl dopředu dohodnutou smlouvu. Zkoušel jsem oslovit více firem, které ale chtěly napřed slyšet hotovu nahrávku. Deska se domíchala v květnu 2016 a v momentě, kdy jsme se dohodli s Einheit Produktionen, první volný termín v jejich katalogu bylo až jaro 2017. Tím pádem deska třičtvrtě roku čekala, až na ni přijde řada ve vydavatelském plánu.
Doposud HYPNOS vydali pět alb, což podle tebe je nebo není na nějakých šestnáct let existence slušný výsledek?
Je to optimální číslo. Dneska už je to jiné. Když jsme začínali, chtěl jsem třeba první dvě desky vydat rychle po sobě, abychom se na začátku zafixovali co nejvíc. Později mě to přešlo, protože je to za prvé únavné a za druhé, představ si, že máš za deset let osm nebo deset desek, vždyť to musí být guláš. Deska by měla být událost, mělo by se na ní čekat a kapela i fanoušci by se na ni měli těšit.
Tady se nabízí jedna prognostická otázka tím pádem - kolik myslíš, že jich ještě vydáte, případně kolik bys chtěl ty sám?
S HYPNOS myslíš, jo? Když vezmu reálný odhad, kolika bych se mohl dožít a do kolika si myslím, že budeme hrát, tak… čtyři? Za pětadvacet let si řekneme, jestli se mi to povedlo nebo ne.
Už jsme naťukli& reunion KRABATHORu… jak sis ho vlastně užil, jak ho teď zpětně vidíš a hodnotíš?
Přestože s tím byla strašná spousta práce a také fakt, že Christopher žije ve Státech, to vůbec neusnadnil, už jen díky tomu, že to byly větší koncerty, než jezdíme s HYPNOS, a staral jsem se jen o hraní, to pro mě byl svým způsobem relax. Říkal jsem, že jsme lízali smetanu, na kterou jsme zadělali v 80-tých a 90-tých létech. HYPNOS, kterých si samozřejmě rovněž užívám, jsou víc o práci, dřině, tam se dlouhodobě jde k nějakému cíli, metě a opravdu se tomu podřizuje spousta věcí, víc to bolí. Za KRABATHOR musím ještě jednou pochválit Tomáše Fialu z Obscure Promotion, že nás nakonec ukecal, a manažersky a finančně Brutal i turné zaštítil, bez něj by se to těžko mohlo takhle realizovat. A samozřejmě jsem strašně rád, že se naše vztahy s Christopherem daly do pořádku, a že jsme si i společně zahráli. Ulevilo se mi…
Ale zpět k „The Whitecrow“. Její obal zdobí jednoduchá, nicméně jednoznačně efektivní kresba, která celý koncept povyšuje ještě o kousek výš… tvůj nápad?
Myšlenka morového doktora mě napadla ve chvíli, kdy jsem přemýšlel, jak ten mladý kluk vlastně bude ovlivňovat nebo léčit ostatní lidi, ta maska mi připadala jako výborný nápad, vždyť „Whitecrow“ má být v podstatě také něco jako doktor. Navíc evokuje zobák, což odkazuje na ptáka, vránu, a to hraje velmi dobře dohromady. Dokonce tak, že si myslím, že na to navážeme i na další desce, protože mi přijde, že to téma má dosud nevyčerpaný potenciál.
Kdo tenhle nápad následně realizoval?
Sami, jde o upravenou fotku. Masku samotnou nám ušil náš bývalý zvukař Zrnko, který se zabývá šitím kožených výrobků, dokonce pak stál i modelem. Udělali jsme fotosession a výsledek grafik upravil do finální podoby.
Co znamenají ty dvě postavy „vran“ po stranách?
To je jen jakési umělecké vyjádření stejné postavy, v tom už další symbolika není.
Album opět vydávají Einheit Produktionen a pokud se nemýlím, opět jste s nimi uzavřeli smlouvu jen na jedno album. Co pro tebe bylo při výběru vydávající firmy rozhodující?
Hledání vydávající firmy bylo dlouhodobé a usilovné, rozhodující nakonec bylo, že Einheit Produktionen měli jako jedni z mála skutečný zájem album vydat a nekličkovali. Velkou roli hrálo i to, že se s šéfem Olafem velmi dobře známe víc než dvacet let, vždy při nás stál a podporoval nás. Je to firma západního střihu, která je zvyklá pracovat v západních standardech, mají dobrého distributora, jsou německy precizní, všechno tam sedí na haléř, dodržuje se na minutu, mají kontakty na všechna důležitá metalová média, což je pro nás důležité. Třeba nedávno jsem dělal rozhovor do německého Metal Hammeru, což bychom si sami asi těžko zařídili.
V jakém nákladu „The Whitecrow“ vychází a kde všude bude k sehnání?
1.000 kusů limitovka digipack, 1.000 kusů cédéčko a 500 kusů LP s předpokladem, že klasické CD se bude ještě časem dolisovávat. Plus placený download. K sehnání bude všude, e-shopy dnes fungují spolehlivě, a pokud to zajímá domácí fanoušky, tak nejjednodušší cesta je přes Mystic Production, ty můžu doporučit.
Prozradíš nám datum nového spuštění stránek http://hypnos-cz.com/, bude-li jaké?
Bohužel, ty stránky nám dělá jeden člověk ze zahraničí, se kterým je poslední dobou složitější komunikace, a i když už měly fungovat daleko dřív, tak nevím ani, jak to nakonec dopadne. Momentálně je tedy naší hlavní stránkou Facebook, kde najdete veškeré novinky, koncerty rozepsané a podobně. Pracujeme na tom.
Premiéra klipu „One Flesh, One Blood“?
Do poloviny května? Dělá jej Frodys z AWRIZIS/POSTCARDS FROM ARKHAM a vzhledem k tomu, že dělá státnice na vysoké škole, tak je samozřejmě časově trochu omezený.
Jaké budou další aktivity HYPNOS?
Letos máme poměrně hodně koncertů, asi jich bude rekordní počet v éře po našem comebacku. Nevím to přesně, ale dneska mě přesvědčoval Pegas, že jich je přes třicet, láteřil, že už nemá dovolenou. Teď se dokonce povedlo domluvit sedm koncertů v Polsku, takže to vypadá i na menší polské turné.
Místečko pro vzkaz Bílé vrány všem černým vránám na Metalopoli:
Poslechněte si nové album a udělejte vlastní názor. Co já jim mám vykládat, vždyť fanoušci vědí sami nejlíp, co mají dělat…