Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pittsburské divé děti z CODE ORANGE zažívají raketovou kariéru. Před šesti lety neznámá kapela, která velmi divokými koncerty likvidovala malé kluby po celém světě. Dnes jezdí coby předkapela před velikány typu GOJIRA nebo SYSTEM OF A DOWN. Pro mě je to trochu zvláštní případ, protože jak roste jejich sláva, tak v mých uších klesá kvalita studiových nahrávek. Je sice fajn, že dokáží chrlit řadovky každé dva roky, ale současně se stávají jen recyklovaným a řidším odvarem toho, co tu již bylo.
První deska pod vydavatelskou stájí Roadrunner Records má tak u mě v porovnání s minulostí mírně sestupnou tendenci. I tentokrát se album opírá o rezavé riffy na pomezí metalu a hardcoru, má mechanicky až nelidsky tepající industriální pulz a většinově řvané pasáže občas propustí nějaký ten melodický vokál. Chybí mi tu ale nebezpečná energie, která dělala z první desky, vydané ještě pod názvem CODE ORANGE KIDS, hladovou agresivní šelmu. Ten neurotický tlak se vytrácí.
Albu nelze upřít to, že se Kurt Ballou postaral o parádní ostrý zvuk, který řeže jak motorová pila. Skvělý jsou i industriální detaily, které každou chvíli kovově dobarvují celek. Co ale s tím, když tu chybí věrohodnost zdravě a upřímně nasraných teens, která pro mě byla v rámci této kapely signifikantním a nejzajímavějším prvkem. Ten se vytrácí a nic ho nenahrazuje. I přesto jde v rámci žánru o nahrávku, která minimálně stojí za pozornost.
Napočúval som si tento a predošlý album, keďže hrali ako predkapela pred Trivium a musím povedať, že "Forever" je rozhodne lepšie CD než "I am King". Super zvukom podporené fláky ako Forever, Bleeding in the Blur, dream2 či The New Reality sa počúvajú dobre. Uvidíme časom, či sa z tejto nádeje stane veľká značka.
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.