Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nijako som nemal v pláne recenzovať záležitosť z „light“ oblasti, teda melodický metal, ale keď už vyfasujem originálne CD, patrí sa to. Situáciu uľahčuje fakt, že album sa mi páči a ešte v MP3 forme som ho točil dosť intenzívne. Slovak Metal Army sa snažia ukázať nielen potenciál, ale aj variabilitu slovenskej metalovej scény, a so zvolenskými ENDLESS MAIN, oslavujúcimi desiate výročie vzniku, určite nespravili krok vedľa. Debut „Sea Of Lies“ spred šiestich rokov som nepočul, ale novinka, ktorú stvorili Matúš „Šuďo“ Šudila (gitary, vokál), Michal „Šepo“ Šepetka (spev), Branko Ragan (basgitara), Valerio Choma (bicie) a pár hostí je aj pre mňa príjemným prekvapením v štýle, od ktorého sa na Slovensku až na výnimky doteraz veľa čakať nedalo.
Súčasný melodický metal sledujem minimálne, ale na osemdesiatkových klasikách som vyrastal, aj neskôr ma niektoré skupiny bavili, starý HELLOWEEN je zákon, väčšinu tvorby RUNNING WILD a BLIND GUARDIAN mám tiež rád dodnes. ENDLESS MAIN sú trochu inde, hlavne zvukovo, v štúdiu SPK sa podarilo hutné, tvrdé, súčasné znenie a obzvlášť gitary hudbu príjemne zahusťujú. Novinka obsahuje deväť skladieb, vynikajúcich naozaj vydarenými melodickými motívmi a dramatickou atmosférou, ktorú zvýrazňujú aj zľahka symfonické podmazy. Žánrovo asi najskôr ostrý melodický power metal s ľahkým thrashovým korením, ktorý upúta košatou, precíznou hrou a bohatstvom harmonických tém, pričom celok sa drží zdravo a metalovo pri zemi, nevyskytuje sa napríklad „baroková prečačkanosť“ takých RHAPSODY. Skladby sú kvalitné, neurazí ani balada „I Will“, skrátka materiál porovnateľný so svetovým nadpriemerom. A silnou stránkou skladieb je i vokál, má dobrú farbu a ani vo výškach, takých akurátnych, nestráca na „chlapskosti“. Vydarený album.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.