Skupina kolem fenomenálního „rychlíka“ na tenké struny Michaela Romea a hlasového ekvilibristy Russella Allena patří ke stálicím progresivně naladěné metalové vlny. Od kdysi dávného „Yngwie Malmsteen v ostrém tempu“ revivalu se vlastní pílí vypracovala do čela zástupu kapel, které se tu více, tu méně nechávají inspirovat filmovou hudbou. Jenomže narozdíl třeba od podobně postižených Taliánů z RHAPSODY, nejde v jejich případě o ruské velkofilmy hollywoodského střihu, nýbrž o fenomén doprovodu k pohyblivým obrázkům jako takový.

Copak si na nás naši filištínští nachystali tentokráte? Od prvního kytarového výběhu v úvodním štychu "Inferno (Unleash The Fire)" je jasné, že nám od posledně krapet přituhlo ve zvukovém balení. Ostrý, kvílivý riff, do kterého Russell Allen odštěkává téměř thrasmetalovou litanii. Jinak v nejlepší tradici pečlivě vypracované vlastní tváře skupina sází jednu lichou za druhou. Skvělý úvod a pěkně klenutý melodický refrén! Lámání a breaky rytmiky rozjíždí "Wicked". Střední tempo, sekaná kytara, téměř HC lauf, rychlost nabírá až v refrénu, který dotváří nezbytné hammondy. Russell tlačí přece jen víc na pilu než bylo v minulosti zvykem. Třetí do mariáše "Incantations Of The Apprentice" má start jako soundtrack. Smyčce na desce samozřejmě nejsou nic jiného než samply, na živý orchestr stále ještě v rozpočtu nezbývá, ovšem všechny rádoby symfonické „hvězdičky“ současnosti by si mohly zaplatit doučovací kurz. Jinak skladba má malinko podobné schéma jako dvojka. Vkusné a nepřeplácané. Klavír a samplované housličky - toť úvod "Accolade II". Esprit filmového podkladu nás neopouští, ba právě naopak, nejdřív klavír, později klávesy zcela přebírají vedení, i když pod nimi tou dobou již dávno mocně hřmí. Hymnická pasáž hlavní melodie pohladí, klavír však vrnět nepřestane až do konce skladby. Znovu ostrý thrashový poryv, klávesy si hrají na symfonický orchestr, rytmika boří a máme tady "King Of Terror". Odlehčený, svižný refrén a obrátkou zpátky řezající kytary. K dávným rychlovkám se ohlíží "The Turning". Nutno však přiznat, že o speedové závody nejde v žádném případě, to už mají Romeovci dávno za sebou a i když si hlavní Romeo arpeggia prostě neodpustí, švédský excentrik zůstává zapomenut v minulosti. Podzimní tryzna - to je "Awakening". Nástroje se postupně řadí v melancholii, basa probublává a pak jen klavír a hlas. V těchto teritoriích přebývají často třeba takoví SHADOW GALLERY. Jenomže tklivá nota samozřejmě dlouho nevydrží a vše se zvrhne v klasický „mazec“. Fanfáry nás přivítají v závěrečném bloudění "The Odyssey". A tady už jde skutečně o filmový kousek, téměř půlhodinový, rozdělený na sedm částí, monstrózní a bravurní! Slova nestačí. Bonus „Masquerade“ si pak vychutnají pouze limitovaní šťastlivci.

Kdo má rád technicky vymakanou „metlu“, která se nebojí zalovit pěkně hluboko u dna progrockové sádky, nemůže být novinkou našich symfoniků zklamán. Pokud se mu navíc zamlouvaly i předchůdkyně bájné "Odysey", bude znovushledání s americkou partičkou ještě o to radostnější. Samozřejmě, nemusí pršet. Když ovšem bouří skuteční mistři, můžete si klidně stoupnout i pod okap. Tyhle kapky totiž oživují!