OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako minulý rok se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se zaryly do paměti! Dneska to maj doma GOD MOTHER, THE NUMBER TWELVE LOOKS LIKE YOU, MADBALL, MASTER´S HAMMER, BIRDS IN ROW a BATUSHKA .
GOD MOTHER – Za nejlepší zrzavou transku, která kdy na Brutal Assaultu byla. Za první prolitou krev na scéně. Za nejzuřivější start v dějinách festivalu. Za to že spravedlivě dělili čas mezi publikem a čas na stege 1:1. Za první circle pit, o který se nemusel nikdo prosit. Za první šplh na po scéně.
THE NUMBER TWELVE LOOKS LIKE YOU – Za nekončící a ustavičné tanečky Jessího Kormana. Za obrácené kříže, co přecházej v hípízáckou holubici. Za správně dávkované přívaly poťouchlé energie. Za to že se nechal Jesse nosit z publika na stage v náručí securitas, jako by byl miminko. Za circle pit kombinovaný s hrou na vláček v chvíli, kdy se hrála ta nejklidnější pasáž koncertu. Za show, na kterou se nezapomíná.
MADBALL – Za poctivost. Za litry potu. Za to, že i Rudi Rus kolem sebe na scéně distingovaně házel pěstma, jako by byl v pitu.
MASTER´S HAMMER – Za nejlepší věčný návrat. Na nejlepší festivalovou instalaci hřbitova včetně zombie Henycha. Za to, že ty hanbaté nestoudnice trochu přioblíkli a umravnili oproti klubovému koncertu.
BIRDS IN ROW – Za emoce. Za Fluffáckou energii. Za nejuvřískanější set. Za ty nejhutnější stěny hrané jen ve třech. Za to, že intenzitou a zápalem překonali THE DILLINGER ESCAPE PLAN.
BATUSHKA – Za nejlepší obřadní black metal, jaký jsem kdy viděl. Za vůni kadidla. Za to, že koncept CULT OF FIRE dotáhli k dokonalosti.
Nejkrásnější zápasníci dne:
Jídlo dne: SALT’N’PEPA - Za Halumi burger.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.