OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Včera sme se nehlásili, páč nám vyhořel počítač. Dnes tedy s mírným spožděním přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti v pátek! Vyhráli to: TEETHGRINDER, IGORRR, ELECETRIC WIZARD, WREKMEISTER HARMONIES, CLAWFINGER, CARCASS.
TEETHGRINDER - Za déšť, sychravo a tmu ve dne. Za parádní porci směsi death metalu a grindcoru v apokalyptických podmínkách, které setu dodali neopakovatelnou atmosféru.
IGORRR – za nejpodivnější crossover celého festivalu. Za noise, industrial, taneční spodky, operu i death metal v jednom balení. Za zvířecí image Igora.
ELECETRIC WIZARD – Za to, že tahle kapela dokáže hrát jeden riff tak dlouho, až ho začnete milovat a pak pokračuje tak dlouho, až ho začnete nenávidět. Za psychedelické projekce. Za hypnotičnost hnanou do extrému.
WREKMEISTER HARMONIES – Za překvapení dne. Za poezii. Za zjev J.R. Robinsona. Za to, že bylo kam prchnout z koncertu TRIVIUM.
CARCASS – Za death metal hranou s největší lehkostí. Za pohodovost setu. Za to, že se kapela na konci setu rozdala.
CLAWFINGER – Za to, že zase hrají. Za to, že to byla opět párty. Za to, že Zak Tell je stále stejná šelma. Za kotel 35 plus.
Speciální oceněnní za metalové pózování pro AUGUST BURNS RED. Opět přemrštěný extrém při kterém si říkáte, že se ti kluci se určitě spletli. Jeli na soutěž v „pózování rozkročmo na bednách“ a omylem zabloudili na Brutal Assault.
Párek dne: Jendorožci v blátě
Jídlo dne: bramborový špíz v pikantním těstíčku.
Bonus dne: Trochu sprchlo.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.