Tak letos naposledy, je tu velké finále! Šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! I poslední den Brutal Assaultu byl bohatý na kapely a situace, které jsou z kategorie nezapomenutelných.

WHILE SHE SLEEPS – Za příjemný popík. Za písničkovost. Za nejhlasitější refrény zpívané z publika. Za zuřivou wall of death hned v úvodu setu. Za spanilou chůzi Lawrence Taylora po svých fans.

DEMOLITION HAMMER – Za nejlepší koncert dne. Za strhující thrash. Za živý důkaz toho, že věk je jen číslo. Za bezkonkurenčně nejbouřlivější ovace po koncertě.

MANTAR – Za zvuk jediné kytary, která má hutnost pěti kytar a pěti bas. Za to, že kapela se rozdělí o pivo, když vidí žíznivého fanouška.

ARCHITECTS – Za nejlepší metalcorovou kapelu. Za nejlepší světelnou show. Za slzy při „Gone With The Wind“.

TIAMAT – Za to, že Johan Edlund to přehnal s tím, co považoval za příjemné toxikum, ať už to bylo cokoliv. Za největší parodii na kapelu. Za velké anticko-gotické drama. Za to, že nikdo nevěděl, co přijde. Za kamenný výraz přihlížejícího Shindyho, který nezapomenu do konce života. Za házení stojanů a kytar. Za tu část, kdy Johan opilecky obejmul postupně všechny členy kapely. Za předčasný konec.

DEVIN TOWNSEND PROJECT – Za nadhled a naprostou profesionalitu v jednom. Za absolutně opačný typ koncertu, než předvedli TIAMAT. Za dvojitý příchod.