OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sólové EP kytaristy z DISPERSE z mého pohledu vlastně překonává materiál, který tvoří pro svoji „hlavní kapelu“, která se letos představila i na Brutal Assaultu a zřejmě měla být podobným zpestřením programu, jakým byl progresivní fenomén PLINI minulý rok. To se bohužel nepovedlo. Nezoufejme si ale. JAKUB ZYTECKI je rozhodně talentovaný mlaďas, jenž se vzhlídnul právě v hudbě, kterou reprezentují osoby jako CHIMP SPANNER nebo PLINI.
Svému obdivu k nim ale dokáže vtisknout i vlastní rukopis a oprostit se od strohého opisování. Jak můžete z řádek výše čtených odvodit, jeho tvorba je široce rozkročena mezi progresivním instrumentálním rockem, ambientem, djentem, postrockem, elektronickými dobarvovánkami a možná i špetkou moderního jazzrocku nebo fusion. Výsledkem je pestrý epický hudební příběh, který vás překvapí zvukovou plastičností a příjemnou odlehčenou hravostí. Skladba, která mě ve výsledku nejméně baví, je titulní „Feather Bed“, a to hlavně kvůli tomu, jak moc je podobná DISPERSE. Zpěv tu působí jako něco navíc, něco, co bere prostor dalším zajímavým nápadům.
7 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.