Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
JUNIUS na své poslední desce přicházejí s žánrovým posunem směrem k přímočařejšímu a i tvrdšímu vyznění, které si zachovává vše ze své někdejší éteričnosti a atmosféry a přidává v některých skladbách velmi funkční šlapavé metalové pasáže. Výsledek je, navzdory až metalové tvrdosti, mainstreamovější a chytlavější.
Mnohdy mě v souvislosti s albem „Eternal Rituals For The Accretion Of Light“ napadá slovo gotika mnohem častěji než postrock, při některých pasážích tu cítím pach PARADISE LOST, ANATHEMY, jindy dokonce DEFTONES, a to mě u JUNIUS trochu znejišťuje. Nic to ale nemění na tom, že si kapela uchovává svoji rafinovanou podmanivost a melancholii. Jen už skladby nejsou tak ambientně křehké a tvárné. Mihotavou mlhu nahrazují hitové melodie a u každé jiné kapely by mi tato změna přišla zvláštní a možná i neakceptovatelná, ale tady to sedí. Jen si musím trochu zvyknout, že je na přebalu napsáno JUNIUS.
7 / 10
Eternal Rituals For The Accretion Of Light (2017)
Days Of The Fallen Sun (EP) (2014)
Reports From The Threshold Of Death (2011)
Split s ROSETTA (2011)
Split se JUAREZ (2010)
The Martyrdom Of A Catastrophist (2009)
The Fires Of Antediluvia (EP) (2007)
Junius (2007)
Blood Is Bright (EP) (2006)
Forcing Out The Silence (EP) (2004)
Hiding Knives (Mini-Single) (2004)
From The Isle Of The Blessed (Promo) (2004)
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
