Jeden z dvou hlavních šéfů Brutal Assaultu, veganský kuchař, cestovatel, milovník Indie a kytarista vypráví o nejen o letošním ročníku nejslavnějšího českého metalového festivalu, ale třeba i o Antifě, Indii či veganském jídlu. A jako vždy je to vyprávění nesmírně zajímavé...

Tomáši, letos jste s Brutal Assaultem překonali jeden z dalších velkých milníků - festival byl již dopředu vyprodán. Už uplynulo dost času na to, abyste mohli analyzovat, proč byl letošní ročník tak úspěšný?

No, času bylo asi dost, ale upřímně žádná hluboká analýza tímhle směrem neproběhla a nevím, jestli proběhne. Mě spíš připadá, že se festival stal v dobrém kutálející se sněhovou koulí, která na sebe nabaluje další sníh. Přeloženo, jsme etablovaný festival, který jde od někud někam, svůj směr drží a snaží se zkvalitňovat a tím se na něj nabalují další a další lidé. Kombinace dramaturgie, útulnosti areálu, přinášení nových myšlenek a zkvalitňování služeb z nás, doufám, do budoucna udělá festival, který se v rámci svého formátu stane každoročně vyprodanou akcí… Úspěchu si samozřejmě vážíme, ale je to především obrovský závazek do budoucna, abychom byli schopni udržet vysokou dramaturgickou úroveň a úroveň služeb jako takovou.

Když jsem se letos procházel areálem, měl jsem dojem, že ještě ve větší míře zde zněly jiné jazyky než čeština a byl jsem na vás hrdý, že dokážete udělat festival, jenž přiláká i lidi z dost velké dálky. Máte nějakou statistiku o tom, jaký byl u návštěvníků poměr domácí a hosté?

No, nějakou statistiku máme, dotazníky, objednávky, sociální média. Obecně bych řekl, že letos jsme byli čeští cca z 30 %. Pokud seřadím další návštěvníky podle národnosti, tak nejvíc bylo Poláků, Maďarů, Němců, Rakušanů, občanů z bývalé Jugoslávie, Francouzů, Angličanů… a mohli bychom pokračovat dál. Jen např. z Jižní Ameriky na BA bylo přes 50 lidí. Na tom celém je potěšující to, že v každé zemi se najdou lidé, kterým je vkus Brutal Assaultu blízký. Věřím, že i tím se zbavujeme provinčnosti, která je pro některé akce tak typická a za mě nepřináší mnoho zajímavého.

Za mě to je super, já jsem si hezky pokecal s různými fans ze zahraničí, včetně třeba deathmetalových fanoušků z Íránu, kteří nadšeně zvedali paroháče při SUFFOCATION. Jeden Ukrajinec, žijící v Německu, mě ujišťoval, že až si vydělá v Německu dost peněz, udělá zcela jistě Brutal Assault na Ukrajině:)... Pojďme teď ale na témata, o kterých se po festivalu hodně mluvilo. Nejdiskutovanější kapelou byli zcela jistě TIAMAT. Kde jsi byl v průběhu jejich setu? A je na pozadí jejich vystoupení vystaveno nějaké embargo nebo můžeš vysvětlit, co se vlastně stalo? Oficiální stanovisko managementu kapely byla únava a dlouhá cesta, pokud jsem četl správně...

Tak to je dobře. Dokud budeme inspirativní, tak žijeme… Jak je pestrý svět, tak je pestrý i metal a jsem rád, obě pestré se nám daří do pevnosti dostávat. K TIAMAT, slyšel jsem o tom hrůzostrašné hlášky, tak jsem se rozhodl napsat agentovi, jestli by bylo možné vrátit část peněz, protože Johan byl mimo. Načež mi přišla odpověď, že odehráli plnohodnotný set v předem dohodnuté délce. Takže vlastně není co zpochybňovat. Dle tvrdých kritérií to tak skutečně bylo, tak jsem se jal vydat na video kanál a najít si pár songů, jak to vlastně vypadalo, a musel jsem konstatovat, ze proslovy mezi písněmi byly sice dost trapné, ale nějakým zvláštním způsobem zajímavé. Jako výlet, na který se vydáš, a nevíš, kam jdeš a kde skončíš. A mimo zapomínání textu to byla zpěvově dobrá show, takže v důsledku jsem trochu změnil názor. Jejich set určitě nebyl nejpovedenější, ale měl nějakej ksicht a svou platnost si nějak obhájil… I když do budoucna nevím, no, jestli má smysl podobnou věc opakovat. Každopádně ale na místě jsem to moc neviděl, takže jsem to řešil spís ex post.

Na místě byl Shindy (minimálně celou druhou polovinu setu) a jeho tvář po celou dobu vypadala, jakoby ji někdo odlil z betonu:)... určitě jste o tom spolu mluvili, jak na koncert TIAMAT reagoval on? Tušíte jak se to vlastně přihodilo a kde měl tento dosti výjimečný koncert počátek? Únava? Alkohol? Drogy? Viróza?

No, TIAMAT je Shindyho srdcovka, já jsem historicky lpěl spíš na death metalu. Každopádně já si myslím, že to musely byt nezákonné substance, jinak si to neumím vysvětlit. Alkohol jsem tam úplně necítil a únava nebo viróza vypadají podle mě jinak. Nebo tě myšlenkově zavanou někam jinam, případně se k tomu priznáš…

Další netradiční událostí na 22-tém ročníku bylo počasí. Předpokládám, že to bylo to nejhorší, s čím jste se v tomto ohledu za dobu konání festivalu potkali. Co bylo v době, kdy deštivá smršť uhodila na Josefov, nejprekérnější pro organizační tým? Připravovali jste se na ni nějak a věděli jste, že přijde něco v takovém měřítku?

Musím říct, že v danou chvíli jsme se na začátku opíjeli pohledem na tyrkysové nebe a scenérii, kterou jsem na nebi vlastně ještě nikdy neviděl. Zprávy o tom, že se na nás něco žene, byly vpodstatě 2 dny a nějak se nám to šťastně vyhýbalo. Já jsem si říkal, že tohle je hodně zvláštní úkaz a uvidíme, jak to dopadne. No a pak to přišlo. Apokalypsa. Proud v celé Jaroměři vypadl na 30 minut a jelikož máme cca ⅓ areálu napojenou na proud z pevných zdrojů, tak jsme byli součástí výpadku a začali jsme přepojovat pódium na náhradní agregát připravený vedle. Nicméně produkci jsme zastavit chtěli tak jako tak, protože bezpečnostní pohled je ten nejdůležitější a opravdu hrozilo, že někde něco uletí. Naštěstí bylo po 20-ti minutách daleko lépe a mohli jsme provoz festivalu plně obnovit. Každopádně nutno zdůraznit, že to, co se kolem prohnalo, byla větrná smršť o síle tornáda a centrum prošlo cca. 4 km od Josefova a v 10 km vzdálených Bohuslavicích sebralo 10 střech domů. Pokud by taková síla vtrhla i k nám do areálu, tak by celá věc měla nedozírné následky. Budiž pochválen ten dole za ochranou ruku… Jinak nás tato rána poučila pro příště lépe připravit "emergency solutions", tedy promptní řešení stavu nouze. Co se týká technické produkce, tak tam bylo vše v pořádku, z čehož mám velkou radost.

V té souvislosti mě napadá jedna věc, které jsem si všiml a přišla mi zajímavá v porovnání s jinými festivaly. Když kapely hrály v dešti, vůbec se neřešilo to, že prší na scénu. Když jsem před pár týdny byl na Colours Ostrava a začalo pršet, kapela se musela posunout až dozadu na scénu a všechny odposlechy se velmi výrazně posunuly rovněž. V tomto má Brutal Assault nějaký speciální voděodolný systém? Jak v souvilosti s ochranou techniky, tak ochranou lidských životů?

To si nejsem jistý. V Ostravě to fungovalo možná víc jako prevence a možná víc jako prevence ochrany techniky. A nebo mají dispozičně větší pódium a mají se kam posunout. Každopádně co se týče stage set upu, tak tam by proud probíjet neměl ani za deště a zároveň ten déšť byl na hraně odposlechu, takže z pohledu stage techniků to bylo zřejmě snesitelné. Sám jsem na pódiu byl a žádný problém jsem nezaznamenal. Takže žádný zásadní postřeh v tomhle směru nemám.

Pojďme se přesunout na další téma, které po festivalu resonovalo diskusními fóry, a to je spolupráce s organizací Sea Shepherd (zabývá se ochranou moří a oceánů). Kdo přišel s myšlenkou vzájemně spolupracovat právě s nimi a co tím chcete sdělit návštěvníkům festivalu?

S tou myšlenkou jsem přišel já. Stalo se nám, že jsme si po X letech neplácli s Metal Shopem a stáli jsme před rozhodnutím, co a jak dělat dál. Prodat jméno stage velkému partnerovi alá T-Mobile jsme nechtěli. Podle mě to na BA úplně nepatří. Středně velký partner v metalovém kolbišti k mání nebyl a tak jsme se rozhodli pojmout to trochu jako filantropii a tím udělat osvětu problému, který je globální, ač nás se přímo úplně netýká (jde o lovení velryb z moří, ač jsou chráněné, a kultivaci vztahu člověka a mořských tvorů). V dnešní době snad každý normální pozemšťan, včetně neveganů, musí pochopit, že pokud je velryb málo a jsou ohrožené, tak je ďáblopustá sveřepost je lovit pro jídlo. Toto se naneštěstí stále děje např. ve vodách Arktického oceánu, kde operují Japonci (doporučuji shlédnout snímek na youtube "At the edge of the world") a tvrdí, že velryby neloví pro maso, ale na vědecké účely. A následně dávají maso na trh. Takže klasická neschopnost systému postihnout něco, co je zakázané, protože se udělala legislativní klička, kterou si vylobovali vlivní rybáři. V tu chvíli do toho vstupuje organizace Sea Shepherd, která říká, my víme, že je lovíte nezákonně (protože je lovíte pro maso) a dle litery zákona se vám v tom budeme snažit zabránit, protože mimo nás neexistuje síla, která by tomu zabránila. Je to lynč práva? Není, protože jen právo vymáhají, ač k tomu nemají oficiálně kompetenci. No zkrátka jsme na ten problém chtěli upozornit, rozšířit vědomí o této organizaci u nás v ČR a pomoct rozšířit jejich jméno.

Počítali jste s tím, že tato podpora bude některými návštěvníky přijímána celkem rozporuplně? Zaregistrovali jste vlastně nějaké negativní ohlasy? A budete podporovat Sea Sheherd i na dalším ročníku?

Já jsem s tím nepočítal, protože jejich aktivity jsou dle mého subjektivního soudu velmi rozumné. Pár špatných reakcí jsme měli od Norů, kteří to berou víc po svém a k rybolovu historicky tíhnou. Každý má právo vyjadřovat svůj názor a my jsme tím podpořili něco, co má podle mě smysl. Na příští rok ještě nejsme domluveni, ale troufám si říct, že se to bude opakovat.

Mohu se zeptat, jestli v historii festivalu vlastně měla nějaká kapela problém s tím, že hraje na scéně, která má nějakého "patrona"? Ať už letošní rok a Sea Shepherd nebo někdy v minulosti například Jägermeister? Dokážu si představit, že kapely, které se profilují jako drug-free s tím mohly mít problém.

Ne ne, nic takového se nestalo a třeba na letošek jsme sami vybírali kapely, které se k Sea Shepherd stage tak nějak hodí, takže zatím jsme podobný problém na festivalu neřešili.

Další značně vyšponovaná diskuze byla kolem malého stánku s antifašistickými tričky a odznáčky. Upřímně. Měl jsem za to, že ten stánek byl na Brutal Assaultu odjakživa. Celkem mě překvapila následná diskuze, případně to, kolik hlasů se vyjádřilo v tom smyslu, že díky stánku Antify zváží svoji účast na Brutal Assaultu. Jak se na to díváš ty? Je stánek Antify zpolitizováním festivalu?

Nevím, každý to může vidět ze svého pohledu. Stánek Antify je na BA od nepaměti a až letos se to stalo jaksi třaskavou směsí. Za mě je linie Antifa = antifašismus a to, co se tady dělo ve 30. a 40. letech 20. století, je něco, s čím se lidé smířit nesmí a proti podobným myšlenkám vystupovat je nutné. Tolik na úvod. Druhá věc je, jak se například americká Antifa prezentuje v dnešní době. Uskutečňovat pouliční bitky a nepokoje proto, aby byl zakázanej koncert kapel, které mají na obalech propriety z 2. světové války, mi přijde úplně na hlavu a v podstatě popření svobody v umění – která má podle mě také své hranice, ale tady je opravdu nevidím. Opravdu se z toho stává hloupý hon na čarodějnice a leckdy jde o to vyvolat zlost snad více než o jádro věci samotné. Takový přístup mi vadí a mám pocit, že vadí i dost lidem z metalové komunity, kteří nemají s fašismem nic společného. A to je důvod, proč se tohle téma momentálně hodně přetřásá.

Tušíš, proč tedy až letos ten stánek vyvolal tolik kontroverze? Abych řekl pravdu, tak odkazy na americkou Antifu jsem v diskuzích asi nikde letos nezahlédl (alespoň u nás ne), a nejsem si jist, zdali tyto dvě věci spojovat. Česká Antifa je asi přece jen jiná nebo ne? Co se přetřásá, je například to, že Antifa = levicový extrémismus = podpora Mao Ce-tunga, Fidela Castra, Stalina a snad i Pol Pota. S lidmi, kteří se pohybují kolem Antify se vídáš – působí to tak na tebe?

Já se vídám s různýma lidma z různých světů a snažím se svůj obzor mít otevřený. Mezi lidmi z české Antify neznám žádné levicové revolucionáře, co se modlí k totalitním režimům. To, že někdo přemýšlí víc levicově a někdo naopak třeba pravicově, konzervativně, patří k pluralitě názorů. Abych byl ale úplně upřímný, tak na té pravé straně spektra jsem trochu opatrnější. Ale o těch fórech, myslím si, že postoj lidí je důsledek toho, co četli na metalových médiích, jak díky americké Antifě byli v USA perzekuováni třeba MARDUK. Těch případů bylo víc a byly to kapely, které danou ideologii nešíří. V Americe je to, co já vím, parta mladých radikálů, kteří dělají věci pro své mladistvé radikální cítění a v důsledku vnímání antifašismu ubližujou. Z takových perzekucí pramení protireakce a to je podle mě ten letošní stav.

Padla po letošních diskuzích v organizačním týmu otázka, jestli stánek Antify na budoucích ročnících Brutal Assaultu bude nebo nikoliv?

Nepadla, na tohle téma jsme se vůbec nebavili…

Z druhé strany, padla někdy otázka, že by například v oděvech některých značek koketující s extrémní pravicí byl vstup na festival nepovolen, jako je tomu například na With Full Force festivalu?

To si taky dokážu představit. K takovému opatření jsme ještě nepřikročili, ale svým způsobem to může kulturu na festivalu zlepšit. Co skrýváš v hlavě, nikdy neodhalíme, ale tyhle atributy kontrolovat můžeme a může to být signál dovnitř metalové komunity, že ne všechny postoje jsou akceptovatelné.

Obecně vzato musím vyseknout velkou pochvalu za to, jak se letos povedlo eliminovat fronty u vstupu. Jediné, co mi ohledně "rozprostření" řešení vstupů i do úterka a úterní warm-up párty vrtá hlavou, je otázka jestli se Brutal Assault nerozroste o další den. V minulosti se středa také jako plnohodnotný den přidávala "postupně" – hrozí něco takového?

Nikdy neříkej nikdy… Ale momentálně takový plán není. Ale upřímně bych si i takovou variantu dokázal představit, nicméně pak je to celé hodně dlouhé no... Uvidíme, co nám čas a múza do budoucna přinese… No a co se týče front, tak jsem hrozně rád, že se to konečně povedlo a že byl i Čurby spokojenej. Tahle věc se táhla celkem dlouho a opravdu jsme na sebe letos záměrně vyvinuli tlak, ať uděláme maximum, aby se to neopakovalo a
celé se to povedlo. Takže za mě v tomhle ohledu velká radost.

V tomto ohledu ano, co letos trochu nevyšlo, byl tištěný program se spoustou chyb, mimo avizovaných změn. Setkal jsem se s lidmi, co díky chybě v programu přišli o svoji oblíbenou kapelu – kde se stala chyba?

Abych se přiznal, výroba programu je hektická každý rok a nejinak tomu bylo i tentokrát, ale měli jsme jednu hrozně nepříjemnou událost, kdy týden před festivalem navždy odešel náš hlavni grafik Petr Chalupný, který se už více než rok pral s tou nejhorší chorobou. Již minulý rok sice program úplně nedělal, ale pořád tam měl vhled a na některé věci myslel. Tentokrát se stalo to, ze program neměl jednoho pána a nikdo se na věc nedíval z výšky. A ve finále se stala taková pitomost, že do tisku byla odeslána špatná verze, přičemž normálně existovala verze opravená a po korekci. Tady nám šotek zařádil ve velkém a doufám, že se to už nikdy nebude opakovat, protože tohle bylo vrcholně amatérské a trapné.

To je další věc, na kterou jsem se chtěl zeptat… Letos se stihl jen připomínkový černý prapor na jedné z pevnostních zdí a jen zasvěcení věděli, proč tam je. Chystáte se příští rok připomenout Petrovu práci nějak více? Mám pocit, že by si to zasloužila...

Mám stejný pocit. Nikdo moc netušil, co to přesně znamená, resp. to byla pieta pro ty, co znali jeho práci, a nejbližší lidi. Mě to např. celkem zasáhlo, i když jsem tušil, že se jeho zdravotní stav neubírá ideálním směrem, pořád jsem ale doufal, že se to zvrátí. Pro mě osobně to byl jeden z nejbližších kamarádů a obrovská inspirace, jak vizionářská, tak lidská. Prostě jsme tohle připomenutí museli udělat trochu i sami pro sebe, abychom se s tím lépe srovnali. On byl vždy člověk v pozadí, nenápadný, ale kreativní činnost byla jeho alfa omega a vizualizace BA byla jeho práce. Ať již web, eshop, vymýšlení motivů, merchandise, bylo toho hodně. Tenhle rok padl nápad, že by se dala uspořádat výstava s vývojem BA grafiky a dát tam jeho další věci a určitě se o to pokusíme. Mimo to, jak trpí jeho rodina, je důležitý zmínit, že to byl obrovskej talent, kterej toho měl ještě hodně před sebou...Ale někdy jsou věci jinak, než být mají…

Budu se tedy příští rok těšit na Rourovo samostanou Brutal výstavku. Pojďme k trochu pozitivnějšímu tématu. Minulý rok jsem tě viděl téměř na celém setu LIGHTNING BOLT, byla letos nějaká kapela, na kterou ses podobně těšil a užil sis i v tom shonu, který v průběhu festivalu máš, jejich koncert?

Přemýšlím, ale letos byla nálada, že jsem toho stíhal relativně málo. Většinou si to na festivalu úplně nedokážu užít a kapely, které mě zajímají, vidím během roku někde jinde. Třeba v tomhle nevěřím Čurbymu, který říká, jak si všechny kapely na fesťáku královsky užil. Pod takovou tíhou starostí to podle mě nejde, ale každý to může mít samozřejmě jinak. Třeba z mých megaoblíbených SUFFOCATION jsem letos viděl jen čtyři songy. Ale většinu setu jsem viděl CLAWFINGER, MASTER’S HAMMER (to bylo pracovně) a pár dalších. A pak tam byla většina kapel, od kterých jsem slyšel 1-2 songy, abych si udělal obrázek, jakou mělo vystoupení energii, zvuk, etc.

MASTER’S HAMMER byla jedna z kapel, jejíž set se po koncertu hodně řešil, a jelikož jsi viděl asi oba domácí comeback koncerty (Futurum a Brutal Assault), upřímně… jak se ti to líbilo?

Já nejsem hudbou MASTER’S HAMMER historicky zatížený, jako třeba Shindy. Já jsem o něco mladší generace, takže já se modlil ke KRABATHORu, ale celkově vzato to dopadlo podle mě velmi důstojně. Teď byl třetí koncert v Norsku a pořád je tam od Franty tendence bičovat a snažit se to mít ještě lepší a lepší. A tenhle drive tu kapelu posouvá dopředu. Za mě tedy reunion velmi důstojnej, ale jsem si jistej, že letošek vs. 2018 bude úplně jiná písnička.

Zmínil jsi starosti v průběhu festivalu. Jak dobíjíš baterky… musí to pro tebe být obrovská zátěž jak fyzicky, tak psychicky, ráno v devět tě většinou už vídám na kolobrndě nebo kole vjíždět do areálu a po dlouho po půlnoci tam stále ještě jsi… jak se z toho nezhroutit?

Já jsem obecně trochu vyhrocená nátura a špičky mě provokují k lepším výkonům. Jsou lidé, kteří se stresem padají, já mám pocit, že rostu. Zdravé to úplně asi není, nicméně odpočívat pak je potřeba. Momentálně jsem se ale dostal do situace přespřílišných aktivit na všech frontách a tak jsem už rok nebyl na odpočinkové dovolené v Indii a co nejdříve bych to potřeboval napravit. Něco se možná rýsuje na příští jaro, tak snad... Jinak nejlíp se mi odpočívá při aktivní fyzické činnosti a nebo práci jiného druhu (např. role veganského kuchaře).

Než načnu další témata, na které jsi mi právě nahrál… nemohu se nezeptat k Brutal Assaultu ještě na jednu věc. Máte na začátku nebo na konci něco jako rituál? A jaké jsou převládající pocity ve chvíli, kdy odehraje na Brutal Assaultu poslední kapela?

Rituál žádný vědomý není. Co já vím, tak Shindy s Tomášem Karlíkem po skončeném festivalu jedou na společnou večeři do Náchoda do nějaké vyhlášené restaurace. Toho se já neúčastním, protože tam pro mě nic nemají. Pocit po festivalu je samozřejmě obrovská úleva, že to nějak proběhlo. Ostatní si to vychutnávají asi víc, protože pro mě je to současně nový začátek s vráskami, jestli se příští rok podaří dát dohromady podobně dobrou sestavu jako letos… Takže pro mě vlastně začíná ta nejdůležitější práce pro rok budoucí...

Což předpokládám souvisí s veganstvím. Sám tyhle otázky nesnáším, je to úmorný to neustále vysvětlovat, tak se předem omlouvám, ale nedá mi to… jak dlouho nejíš maso a co tě k tomu vedlo?

Ani nevím. Úplně to nepočítám, ale tuším, že to je někdy od roku 1999 a vedla mě k tomu úvaha, že maso ke svý existenci nepotřebuju. Nikdy jsem nebyl žádný velký masojedlík a tohle bylo nějaké logické vyústění….

S tím tedy souvisí i to, že sis v Praze otevřel bistro Veggie Garden. Jak často sám vaříš a kam chodíš na recepty?

No, to je delší příběh, ale trochu to s tím souvisí. Nicméně provozovat gastro zařízení je věc časově velmi náročná a v poslední době mám na vaření celkem málo času, ale to se chystám změnit, protože to je věc, která mě bytostně baví a zajímá.

A druhá část, kam chodíš na recepty, respektive kde nasáváš inspiraci?

No určitě je to hodně Asie, kde jsou bezmasá jídla častější. Ono to taky trochu souvisí s podnebím. Pokud se oprostíme od dogmat, tak je samozřejmé, že čím větší teplo je, tím více je vegetariánských alternativ. Ty důvody jsou dva. Za prvé v tropech je jíst často maso věc riziková, protože v teplém podnebí je možnost zkažení a následné intoxikace organismu větší, a za druhé v teplém prostředí tě těžké jídlo fyzicky obtěžuje. Naopak na severním pólu přirozené vegany najít nemůžeš, protože by neměli co jíst. Tohle je determinace, kterou si moc lidí neuvědomuje. Každopádně skvělá je obecně asijská kuchyně (Indie, Vietnam, Thajsko), italská, střední východ a jako do hloubky neprozkoumanou za sebe vedu kuchyni africkou. Těším se, až ji v budoucnu lépe poznám.

Jako fajnšmekr, jaké je tvé oblíbené jídlo na Brutalu? A jaké obecně?

Jako fajnšmekr jsem na BA v produkci, kde vaří Honza Tomeček, což je, troufnul bych si říct, jeden z pěti nej veganských kuchařů, perfektní technolog. Jinak oblíbené jídlo ani nevím. Možná napařovaná zelenina… Poslední dobou se snažím jídlo vnímat víc přes to, co ti dává, než jen jak chutná. Chuť je věc poplatná a v podstatě zvyková záležitost… Samozřejmě nějak atraktivně věci chutnat mají, ale dnešní společnost je chutí zotročená na můj vkus trochu moc…

Když pominu tvoje bistro, jaká konkrétní místa máš rád z pohledu gastronomie? A je jedno jestli to bude Praha nebo Bombaj. Zkus nějaký tip.

Určitě Itálie je neuvěřitelná. Práce se zeleninou je tam věc naprosto přirozená. Italská makrobiotika je výživově to nejlepší pro člověka. Dál je to Izrael, který je díky šílenému teplu hodně salátovej a ty kombinace jsou fakt pestrý. A když jsme u Izraele, tak to je oslí můstek k falafelu, tak doporučím řetězec Maozz, kde ho dělají skvělý. A za mě lokální gastro tipy v ČR - Falafel talíř na Andělu v Safíru, Junk food burger v Chutney, legrace veganský Chlebíček Store na Palmovce… A falafel wrap a talíř u nás ve Veggie Garden (ha ha). Je toho dost.

Překvapuje mě, když se podívám do menu Veggie Garden, žes nezmínil Indii,, o které jsi mluvil jako o zemi, kam se často vracíš. Předpokládám, že gastronomie pro ty cesty je také důvodem… Kolikrát jsi v vlastně už v Indii byl a pamatuješ ještě na pocity, které jsi měl na své první cestě tam? Čím tě tahle země tak okouzlila?

Možná jen proto, že ji již beru trochu jako samozřejmost, a to je ode mě nespravedlivé. Indie je naprostý základ a gastronomická radost. Já byl v Indii dohromady asi 6 x z různých důvodů. Z půlky kvůli cestování a z půlky kvůli cvičení. Někdo tomu říká joga, ale já se cítím spíš jako jogista, tedy člověk co cvičí, ale duševně to prožívání ještě nemá joginskou formu, takže je to spíš fyzické cvičení. Indii lidi buď milujou nebo nenáviděj, ale já bych si ji dokázal představit jako asijskej mad max a je tam skoro stejná míra řádu jako anarchie. Jen my ten řád úplně nemůžeme pochopit, protože je mimo naše hranice chápání. Indie má obrovskou autentičnost. Samozřejmě v globální době se i tady trochu vytrácí, ale je pořád velmi silná a oproti jiným zemím více udržovaná. Naneštěstí bohatnutí obyvatelstva toho ducha ničí. Abych nebyl nařčený z nelidumilství. Samozřejmě, že je dobře pro lidi, že se mají lépe a neživoří. Na druhou stranu díky tomu sedají víc a víc na lep západní kultuře, která je jinší než jejich místní a v horizontu desítek let to lidi ochudí o tradice, subjektivní vnímání a osobitost. Možná to zní příkře, ale když vidím obtloustlou střední třídu Indů, co se ládujou hranolkama a pijou kolu, tak je mi smutno. Ale jací jsme byli my po konci komunismu? Velmi podobní, snad jen s tím rozdílem, že naše knedlíky úplně zdravá kuchyně taky nejsou, zatímco jejich luštěniny o poznání více.

Měl bys případně pro cestovatele nějaký gastrotip? Jaké jídlo nebo jaký podnik v Indii neminout?

Je toho hodně. Určitě je jedna z nejchutnějších indických kuchyní tradiční kuchyně z Radzastanu. Udaipur, Jodhpur, Jaisalmer jsou curry mekky. Mimochodem celkem zajímavé zjištění pro mě bylo, že curry jako takové je postavené na chilli papričkách a ty se dostaly do Asie až s objevením Ameriky. Do té doby se dělala všechna pálivá jídla s pomocí pepře a zázvoru. To jsem vůbec nevěděl. Nejlepší je si dávat jídlo ne v nejdražších restauracích, ale v takových, kde vidíte, že je tam velký odběr a v Indii bych i ze zdravotních důvodů doporučil vegetariánská jídla, protože v tropických dnech je infekce ze zkaženého masa věc poměrně běžná.
A ještě mě napadá kousek od Hampi v Hosapete dělají naprosto vynikající Gobi manchurian, což je fuze čínské a indické kuchyně a to je naprosto delikátní snack. Smažený květák v pálivém čínském těstíčku s bylinkami.

Teď mě napadá, byl jsi tam někdy na koncertě? Nebo obecně na koncertě v Asii, kde tě něco hodně překvapilo? Pokud pominu bombajské GUTSLIT nepamatuji jinou indickou kapelu na Brutalu. Možná ještě SKYHARBOR, ale ti na Brutalu nikdy nehráli a lze spekulovat, jestli je to ještě "indická! kapela. Zaregistroval jsi třeba projekty jako MUTE THE SAINT?

Tak MUTE THE SAINT neznám a obecně tolik exotických kapel nesleduju, snad kromě indonéské scény, která byla svého času semeništěm Suffo/death metalových part. Tenkrát jsem dokonce pro SUFFOCATION pracoval a na jejich koncert v Jakartě přišlo asi 10 000 lidi? No prostě věci pro nás trochu nepochopitelné. Jinak se ale sem tam se objeví kapela, která za to opravdu stojí, a pak je jejich exotika věc k dobru. A hlavně je to skvělý vidět, že se dá o metalu přemýšlet jinak, jak vypadá metal v jiných kulisách a jak je vnímán. No ale zpět na začátek tvé otázky. Byl jsem na skvělým deat metalovým festivalu v Pune. Hrály tam čtyři indické deathmetalové kapely z Mumbaje a pak pár dalších, dohromady cca. 8 kapel. Sraz byl ve tři ráno u Demonic Ressurection a pak jsme postupně nabírali po různých čtvrtích Mumbaje další tři kapely. Přišlo mi to trošku na hlavu. Proč se sakra nedal sraz na jednom místě a hned jsme nevyjeli? To by ale nebyla Indie, takže, když jsem cca v 7:30 hod. nabrali poslední mumbajskou hydru, tak jsme vyrazili směr Pune s tím, že tam asi nebudeme v deset ráno, ale až na půl jedenáctou, a že bude menší zpoždění, tak snad stihneme zvukovky. Člověk míní, život mění. Po příjezdu jsme byli informováni, že vlastně není zvukař, že to ten původní odvolal ráno, a teď se shání, takže vše bude posunuté. Takže zvukovky místo od jedenácti byly od tří a ve čtyři se otvíralo. Všechno bylo na poslední chvíli, nedotažené, nedozvučené, amatérské, ale naprosto skvostně autentické a vidět takovej festival za chodu je opravdu zážitek. Vnímání lidí, co se metalu týče, je zkrátka jiné a to tomu dodávalo obrovskou svěžest. Hrozně zajímavý zážitek.

To mi skoro připomíná historky z počátku Brutal Assaultu z vaší knihy o historii festivalu:)... Před skoro dvěma léty jsi byl v Indii se Shindym kvůli Brutalu. Nápad s tím, že si ekologické podtácky/talířky budete nechávat vyrábět v Indii byl předpokládám tvůj. Kde a jak se zrodil?

No já do Indie jezdím průběžně a když jsem tohle viděl, tak jsem byl fascinovanej. Jako nápad dělat talíře ze spadanýho listí a tím využít něco, co by jinak k využití nebylo? Skvělý... Poprvé jsem to potkal, když Hare Krishna rozdávali jídlo na ulici. V Indii to má naprosto jinej rozměr a až tam jsem pochopil hloubku hnutí a jejich poslání. V Indii je nenahraditelné a skvělé. Dokonce jsem se zdráhal si vzít jejich jídlo, protože bylo zadarmo a já na své jídlo peníze mám, ale má to tam i duchovní rozměr, že by si člověk měl alespoň trochu dát, aby neurazil… Každopádně tam jsem potkal talíře poprvé, říkal jsem o tom Shindymu a začali jsme přemýšlet, jak se k nim dostat. Shindy je zlatá povaha, protože pokud dostane podnětný nápad, tak okamžitě začne přemýšlet a tak nějak jsme se proto zapálili a výsledek je na BA vidět doteď. Já z toho mám radost, protože to zkrátka dává konzumaci na BA lepší kulturu a troufám si říct, že je to ekologické řešení i přesto, ze talíře putují lodní dopravou přes půl světa…

Trochu osobní otázka… Po Indii většinou cestuješ sám a medituješ/relaxuješ. Jaký to bylo těch čtrnáct dní se Shindym, který nikdy v podobné zemi nebyl?

Super, já jsem tam byl ještě se svým kámošem z dětství, kterej taky pomáhá na Brutalu a má přezdívku Praso a celkově jsme si to užili. Shindy má rád nový věci a rád věci zkouší, takže ten byl spokojenej. Některý věci neznal, ale rychle se učil a myslím, že ho to hodně bavilo. Ona Indie je taková nesvázaná, organicky živelná, jak je na jedné straně determinovaná (třeba kastovním přemýšlením), tak je na druhé straně skoro nekonečně svobodná. Tohle potěší každého vnímavého jedince.

Abychom to cestování nějak uzavřeli, zajímají mě alespoň tři místa, které máš v Indii nejraději, tři věci, které na Indii nejvíc miluješ a tři, které nenávidíš.

Pushkar - Dharmsala - Rishikesh - pestrost - autentičnost - naivita - otrapismus - plasty - arogance

Přelaďme ještě na jinou notu… Na letošním Obscene Extreme jsme mluvili o tom, že jsi jel turné s FULL OF HELL po USA. Kolik takových tour zvládneš do roka, jak ses konkrétně k FULL OF HELL dostal a jací jsou to kluci?

No to jsem jel, ale jel jsem primárně s IMMOLATION, za kterými teď zrovna mířím do Bratislavy. Měl jsem hroznej hlad prožít zkušenost s americkejma koncertama v reálu, podíval jsem se na rozpis turné IMMOLATION a akorát to krásně navazovalo na dny, kdy bych mohl, tak jsem neváhal. Tohle turné jsem pomáhal s merchem a tak nějak si užíval americká města a západní pobřeží, na kterým jsem byl vůbec poprvé a vstřebával kulturu metalových akcí v USA. A je to zajímavý. IMMOLATION jeli jako support CAVALERAS play "Roots" a bylo to poměrně velké tour s návštěvou 400 - 1400 lidí a třeba v Portlandu přijedeš do klubu a nemáš ani šatnu... Převlíkni se v přívěsu… Je to prostě jiná kultura s jinejma pravidlama. Tam je to tak, že pokud nejsi kapela s prominentním agentem a obrovskýma prodejema (např. KORN, SLIPKNOT), tak tady máš honorář, na kterém jsme se domluvili a zbytek si kup z toho. A stejně to v podstatě funguje v UK (čest výjimkám).

Takže to byla spíš náhoda, než že bys byl součástí podobných tour pravidelně?

Jojo, náhoda. Jako TM už nejezdím, protože na to v rámci ostatních povinností nemám čas. To je věc, která mi celkem chybí, a tak si ji příležitostně vynahrazuju. Občas s NAPALM DEATH, občas s IMMOLATION, ale vlastně už jen s kapelama, které znám a mám rád a vím, že to bude radost. Jak hudební, tak lidská…

Tohle bude jeden z těch opravdu dlouhých rozhovorů… Je na čase to myslím zakončit. Poslední slova patří tobě, pokud máš nějaký vzkaz našim čtenářům, případně pokud je něco, na co jsme zapomněli a ty bys to rád zmínil. Za sebe moc děkuji, že sis na nás našel čas, za to, že děláte festival tak, jak ho děláte, a přeji vám, ať vás Brutal Assault baví dělat ještě mnoho desetiletí.

Já děkuju za prostor a zajímavý rozhovor. Všem přeju moře dobrý hudby. Na Brutalu na viděnou.