PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
IN FLAMES, to je v současnosti především pojem na poli mainstreamového metalu. Kapela, jež se těší přízni jak velkých vydavatelů, tak zejména početného posluchačstva. Zároveň kapela, jejíž počínání od přelomu milénia do současnosti nebylo četnými starými fanoušky akceptováno, což se ale nakonec vzhledem k její současné popularitě zdá být už jako nepodstatný problém. Osobně se příliš neřadím do jejich tábora, přestože ani mně současná hudební tvář tohoto švédského uskupení příliš mnoho neříká. Nicméně, zachovaje si jistou dávku soudnosti, musím po letech uznat, že směr, jímž se Anders Fridén a spol. před těmi lety vydali se nakonec ukázal jako jedna ze správných cest, neboť žánr, jemuž skupina holdovala od svých počátků se časem značně vyčerpal a lze pochybovat, že bylo v silách IN FLAMES tento trend zvrátit.
Buď jak buď, ve druhé polovině devadesátých let bylo všechno toto ještě stále v nedohlednu. Ze Skandinávie se valila tsunami tvrdých kapel mixujících deathmetalovou neotesanost s výraznou melodikou, což dalo vzniknout škatulce pojmenované „melodický death metal“. Svým jedinečným stylem se na tomto kolbišti dokázala prosadit i pětice ze švédského Göteborgu, když zejména velmi silný albový dvojblok „The Jester Race“ (1996) a „Whoracle“ (1997) svým výrazným dílem přispěl k definici hudební scény, jež se svého času nazývala „göteborgská“.
Především druhá jmenovaná nahrávka zastihla kapelu v ohromném tvůrčím naladění. To, co na předchůdci znělo syrově, nedoladěně a, řekněme, snad i stále mladícky nezkušeně, dostalo o rok později podobu perfektně vyladěného mechanismu. Melodické motivy, přestože ani nemaskují svůj útok na první signální, tvoří s bohatým riffováním a Fridénovým vokálem, pohybujícím se na pomezí metalového řvaní a neovladatelné hysterie, skvěle šlapající písně. A je úplně jedno, jestli se bavíme o rychlých nakládačkách anebo pomalejších a aranžérsky bohatších kusech.
Nápadů bylo uvnitř kapely totiž takové množství, že se jimi nijak nešetřilo hned od počátku. „Jotun“ je skvělým otvírákem, jež jasně a okamžitě pokládá všechny trumfy na stůl. Ústřední kytarová linka se postupně rozvětvuje do dalších a dalších melodických motivů a přesto se ani na moment neutápí ve slepých uličkách. Právě naopak, skladba dokáže po celou svojí hrací plochu působit stoprocentně přímočaře. Následující thrashující jízda „Food For The Gods“ zpočátku útočí maximální intenzitou, navíc s podporou dramatického refrénu, aby pak před závěrečným nadechnutím přenechala prostor kouzelně sólující kytaře.
Mohlo by se chvíli zdát, že v tak zběsilém kreativním tempu nemůže nahrávka vydržet dlouho, ale i přes svůj natlakovaný úvod si to nejlepší „Whoracle“ ponechává až pro další dění. Jinak totiž nelze popsat další triumvirát skladeb, z nichž zejména ta prostřední - „Jester Script Transfigured“ patří doposud k tomu nejlepšímu, co kdy tato švédská skupina dokázala ztvořit. Pomalá, tklivá a velmi atmosférická skladba perfektně shrnuje vše, čím se IN FLAMES od svých počátků až do roku 1997 prezentovali. Košaté a hravé kytary plné různých melodických motivů, staré časy vzývající atmosféra, gradace a nádherný refrén. To vše navíc okořeněno doposud nepříliš častým střídáním akustických slok a metalově burácejícího refrénu. Zde přesně ležela hranice mezi smrtícím kovem a jeho usměvavějším sourozencem, zvaným heavy metal.
Z tohoto pohledu se zařazení letitého hitu DEPECHE MODE „Everything Counts“ do dramaturgie alba může jevit jako úlet, nicméně IN FLAMES si s touto ortodoxně popovou skladbou dokázali poradit po svém. Navíc ji ještě organicky propojili se závěrečným poloakustickým outrem („Whoracle“) a přestože ani po letech skladba nedokázala úplně eliminovat pocit, že je na albu jaksi navíc, její samotné provedení splňuje základní kritéria kladené na coververzi nemetalové písně spáchanou metalisty, což byla mimochodem ve druhé polovině devadesátých let poměrně oblíbená disciplína.
Další směřování Švédů by bezpochyby vydalo na několik samostatných článků a dlouhé, předlouhé diskuse, ve kterých by se přinejmenším dva různé názorové proudy jen těžko dokázaly shodnout. Přesto však společným jmenovatelem nesmiřitelných zástanců, ať už té původní anebo novější tvorby, zůstává precedens ohledem kvality nahrávek IN FLAMES z druhé poloviny devadesátých let. Skupina se následně postupně a, uznávám, i poměrně přirozeně odkláněla od posledních zbytků deathmetalových začátků, až bezpečně zakotvila v současné hitové tvorbě. Ale o tom koneckonců už bylo dost napsáno i na těchto stránkách. Tento článek je však v první řadě o jedné skvělé metalové desce, jež dokázala přežít svoji epochu a jež se i v současnosti stále těší skvělé kondici.
Až se mě jednou někdo někdy zeptá, cože to byl ten göteborgský zvuk, určitě mu pustím i "Whoracle".
Anders Fridén
- vokály
Jesper Strömblad
- kytara, klávesy, perkuse
Glenn Ljungström
- kytara
Johan Larsson
- basa
Björn Gelotte
- bicí
1. Jotun
2. Food for the Gods
3. Gyroscope
4. Dialogue with the Stars
5. The Hive
6. Jester Script Transfigured
7. Morphing into Primal
8. Worlds Within the Margin
9. Episode 666
10. Everything Counts
11. Whoracle
Foregone (2023)
I, The Mask (2019)
Battles (2016)
Siren Charms (2014)
Sounds Of A Playground Fading (2011)
A Sense of Purpose (2008)
The Mirror's Truth (single) (2008)
Come Clarity (2006)
Take This Life / Leeches (single) (2006)
Used & Abused - In Live We Trust (DVD) (2005)
Soundtrack To Your Escape (2004)
The Quiet Place (single) (2004)
Trigger (MCD) (2003)
Reroute to Remain (2002)
Cloud Connected (single) (2002)
The Tokyo Showdown (live) (2001)
Clayman (2000)
Colony (1999)
Whoracle (1997)
Black Ash Inheritance (MCD) (1997)
Live & Plugged (VHS) (1997)
The Jester Race (1996)
Subterranean (MCD) (1995)
Lunar Strain (1994)
Demo 93 (demo) (1993)
Vydáno: 1997
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 42:29
Produkce: Fredrik Nordström
Studio: Studio Fredman
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.