Dlouhých sedm let trvalo než se na pultech obchodů objevilo další album s roztřepeným logem DECREPIT BIRTH. Důvodem budiž rodičovská pauza v podání jednoho ze zakládajících členů a současně i hlavního tvůrčího mozku kalifornské sestavy – multiinstrumentalisty a zároveň výtečného skladatele, Matta Sotela. Po odbytí rodičovských povinností nastal čas probudit z letargie i druhého zakládajícího člena, tedy zarostlého poustevníka Billa Robinsona (ještě o něm bude řeč) a rukou společnou a nerozdílnou navázat na zatím poslední a nutno říci, že vynikající výlisek „Polarity“.

„Axis Mundi“, osa, popřípadě pak centrum světa, spojnice mezi podsvětím, světem smrtelníků a nebem. Motiv, který jest společný mnoha náboženstvím, kulturám a nejrůznějším filosofickým směrům. Bere na sebe podobu přírodního útvaru (Olymp, Uluru…), stavby (mezopotámské zikkuraty či pyramidy Teotihuacánu), a nebo symbolu/mýtického prvku (Jákobův žebřík, nordický Yggdrasil…). Ideové pozadí kapely má na svědomí zpěvák Bill Robinson, jenž údajně čerpá podklady pro své esotericko-psychedelické verše z početných svazků své knihovny (a když mu náhodou dojde inspirace, příliv dalších povznášejících myšlenek pohotově zajistí kouzelné rostliny z loňské bohaté sklizně). Díky Bohu za to, vždyť jakýkoli více či méně oduševnělý text mimo klišovité stylové mantinely jest malým vítězstvím.

Většina z vás si zcela jistě dokáže vybavit cestu DECREPIT BIRTH od krystalicky čistého BDM debutu „...And Time Begins“ směrem ke třetí desce „Polarity“, jež kvarteto ze Santa Cruz odvála až někam k technickému death metalu vzdávajícímu hold žánrovým pionýrům typu DEATH a nebo ATHEIST. Byla to poměrně radikální metamorfóza během níž DECREPIT BIRTH přišli o dost ze své prvotní obhroublosti a pro řadu příznivců se díky tomu stali tzv. „kapelou jediného alba“. Mně osobně – ač mi četnější plnotučné BDM party trochu chyběly, a to zejména na „Polarity“ – však posun k hravým a kompozičně složitějším tech/death metalovým strukturám imponoval. Zejména jsem oceňoval, že Američané nepřišli o svou identitu, zachovali si svůj prvotní odér staré školy a nestali se dalším z řady syntetických žánrových produktů bez chuti i zápachu. DECREPIT BIRTH představují jakousi hudební „axis mundi“, tedy osu, spojnici mezi minulostí a současností, mezi BDM, historickým tech/death metalovým odkazem a současnou moderní produkcí. 

Kam se DECREPIT BIRTH během sedm let dlouhé tvůrčí pauzy dokázali posunout tentokrát? Nejedná se o žádný žánrový veletoč jako v případě „...And Time Begins“ vs. „Diminishing Between Worlds“, „Axis Mundi“ totiž plynule navazuje na poslední dvě položky diskografie kapely. Výše jsem si v kontextu třetí řadovky lehce postěžoval na slabší koncentraci hrubějších death metalových pasáží. S potěšením konstatuji, že nová deska cení zuby mnohem výraznějším způsobem než „Polarity“. Sympatické je, že DECREPIT BIRTH občas nechají obhroublé old schoolové BDM pasáže rezonovat déle („Hieroglyphic“, „The Sacred Geometry“, „Mirror Of Humanity“) a zbytečně je nepřerušují tím či oním tempovým zvratem, exhibičním sólovým výstupem či vzletným arpeggiem.

Samozřejmě, skladby se i nadále vyznačují vysokou členitostí, nicméně tentokrát mám ten dojem, že jsou po kompoziční stránce více koherentní, mají plynulejší a přirozenější „flow“. Ruku v ruce s tím samozřejmě jde i memorovatelnost materiálu. Jestliže v případě „Polarity“ mi ze začátku dělalo problém od sebe jednotlivé skladby odlišit, tak u „Axis Mundi“ již po prvním poslechu bezpečně identifikuji „Hieroglyphic“, „Ascendant“ a zejména pak strhující „Spirit Guide“, jednoznačný highlight tracklistu nové kolekce. Velmi sympaticky pak působí i atmosférické vsuvky připomínající hravé Němce OBSCURA či quebecký zázrak AUGURY (uvolněný střed „Hieroglyphic“ či nástup „Ascendant“). Ovšem skupinou, která je v tvorbě DECREPIT BIRTH cítit zdaleka nejvíce jsou samozřejmě DEATH. Sotelova šestistrunka ráda skládá poklonu té Schuldinerově. Nemyslím, že sousloví „příliš nápadná citace“ je na místě, raději mluvme o s respektem sejmutém klobouku směrem k památce jedné z největších osobností, kterou kdy death metalová kytara měla. 

Tuším, že k jisté slabině řad DECREPIT BIRTH jsem se vyjadřoval již při příležitosti rozboru předešlého záznamu „Polarity“. I po sedmi letech jsem nucen konstatovat to samé, střapatý pobuda Bill Robinson totiž mručí do mikrofonu stále stejně, tedy více méně sterilně a nepříliš výrazně. Až na výjimku v podobě sedmé položky „Ascendant“ (to by mohla být cesta do budoucna) jeho hlasový projev nedoznal velkých změn a se sofistikovanou produkcí DECREPIT BIRTH i nadále ostře kontrastuje. Robinson je ovšem spoluzakládajícím členem a jak už jsem uvedl výše, i hlavním textařem, těžko se dá tedy předpokládat, že na pátém albu odstoupí od mikrofonu a dobrovolně se přesune do symbolické funkce čestného vokalisty. Nezbývá než doufat, že na další desce nám Mr. Robinson předvede mnohem více hlasových experimentů, „Ascendant“ nebo pokusy o srozumitelnější growl v „Epigenetic Triplicity“ totiž napovídají, že v jeho silách to rozhodně je.

Verdikt: Hravá, pestrá a velmi přirozeně působící deska. DECREPIT BIRTH prožívají důstojný návrat po rodičovské dovolené a to rovnou zpět na jednu z předních pozic početného tech BDM pelotonu. Tahle kapela má sílu i potenciál udržet se v zaslouženém popředí zájmu i v následujících letech.