OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slovenská scéna sa nemôže pýšiť veľkým počtom kvalitných speed metalových spolkov. Kvalitných v tom zmysle, aby donekonečna nekopírovali HELLOWEEN, ale namiesto toho sa snažili rozvíjať štýl v rámci možností, aby disponovali presvedčivým vokálom, dostatočnou anglickou výslovnosťou a v neposlednom rade, aby dokázali predviesť svoju produkciu naživo. Zopár výnimiek by sa u nás ale predsa len našlo. Patrí medzi ne aj kapela, ktorá v tomto roku nielenže vydala už svoj druhý album v poradí, ale využila šancu zahrať si ako predkapela KREATOR / EDGUY a predstaviť sa tak pred dvomi tisíckami nadšených metalistov. Reč je o MIDNIGHT SCREAM.
Ich štýl je možné označiť ako melodický speed/thrash metal. Na skladaní albumu sa podieľali hlavne gitarista Pavel a klávesák Johan Ladislav, takže klávesami je materiál doslova prešpikovaný. Nejde však o model, ktorý reprezentujú speedové kapely z románskych oblastí, kde sa gitary obyčajne strácajú pod klávesovým kobercom. MIDNIGHT SCREAM odhadli tú správnu dávku a hoci klávesy svojou virtuozitou často konkurujú gitare, gitarový sound sa v žiadnom prípade neposúva do úzadia. Skladby tak pôsobia atmosferickejšie, nie však bombasticky.
Album „My Girlfriend Death“ otvára pompézne keyboardové intro, ktoré príjemne navnadí na ďalšie počúvanie. Titulná skladba je postavená na gitarovo – klávesovom kontraste, kde gitara s rytmikou sú natoľko našlapané a rýchle, že klávesy dodávajú tracku jemnejšiu tvár. MIDNIGHT SCREAM majú veľkú oporu vo svojom spevákovi Ivanovi. Jeho čistý, klasický melodický vokál obohacuje každú skladbu a v prípade takej „Sinners“ alebo „If I Die Tomorrow“ sa stará o celkom nový výraz a rozmer. Tretia „When Blind Man Cries“ disponuje od začiatku speedovým drivom, mohutnými gitarovými vyhrávkami a celkovou melodickosťou. Patrí určite medzi tie najchytľavejšie. „Black Storm“ prináša so sebou závan inšpirácie značne ovplyvnenej Malmsteenom. Je zaujímavé, že virtuóznejší charakter nadobudli práve klávesy, pričom gitara im zdatne sekunduje a zabraňuje, aby skladba prerástla do prílišnej pompéznosti. Bicie a basgitara dodávajú celej kompozícii to pravé tempo a potrebnú hutnosť. Napriek tomu, že sa jedná o inštrumentálku, je v nej možné pozorovať pomyselnú dejovosť.
„Leaf From A Darkness“ sa pekne pohráva s poslucháčovými pocitmi. Jej členitosť zvýrazňuje kvalitný spev a melodická gitara umocnená klávesovou atmosférou. Vďaka častému striedaniu dynamiky skladba postupne graduje a to tak intenzívne, že som sa v jej závere neubránila zimomriavkam. Nasledujúca „Holy Celebration“ v sebe nezaprie thrashové prvky. Ostré bicie a gitary s malými klávesovými zábleskami sa navzájom dobre dopĺňajú a pôsobia nevšedne. „Better Bells“ postavená na thrashovom základe obsahuje jemné náznaky progresivity, vďaka čomu trochu vyčnieva medzi ostatnými skladbami. Predposledný track „Sinners“ je vynikajúcim príkladom prelínania speedu s thrashom. Pomalší úvod vystriedajú thrashovo naladené gitary a bicie, ktoré razom naberajú rýchle tempo bojujúce so speedovým klávesovým vírom. Bokom nesmie ostať ani spevácky výkon, dodávajúci ten správny feeling. V poslednej „If I Die Tomorrow“ skvele korešponduje melodická gitara s naliehavým, tiahlym spevom za účasti ľahkého klávesového podmazu.
Nebojím sa povedať, že MIDNIGHT SCREAM na svojom počine našli nové smerovanie pre speed a thrash metal. S veľkým citom dokázali spojiť prvky oboch klasických metalových štýlov, pričom nezabudli na melodiku a nápadité využitie keyboardov. Ostáva len dúfať, aby aj v budúcnosti pokračovali v podobne originálnom smerovaní, aké nastolili týmto albumom.
10 / 10
Ivan Bozó
- spev
Pavel Ďuriš
- gitara
Miroslav László
- basgitara
Renáto Sanda
- bicie
Johan Ladislav Gilánik
- klávesy
1. Johan’s Wool
2. My Girlfriend Death
3. When The Blind Man Cries
4. Black Storm
5. Leaf From A Darkness
6. Holy Celebration
7. Better Bells
8. Sinners
9. If I Die Tomorrow
War Never Changes (2009)
Shadowplay (2007)
The Storm Is Just Coming (2004)
My Girlfriend Death (2002)
My Girlfriend Death (vlastný náklad) (2001)
Midnight Scream (demo) (2000)
Na slovenske pomery kde ostatní sa snažia kopírovať jeden od druhého tak tato kapela vytrča o dva hlavy vyšie z radu. Síce to není de luxe ale spokojným hlasom môžem povedať že oproti ostatným kopirakom sú originálny jedine čo my tam nesedelo bol miestami utopený hlas speváka medzi ostatnými nástrojmi.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.