Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Počas novembrového koncertu AMENRA vo Viedni som sa občas pozrel okolo seba na divákov. Neviem, či som v priebehu minulého roka videl na jednom koncerte spolu toľko sympatických ľudí. Spokojne privierali oči, pomaly headbangovali do rytmu, usmievali sa. Colin H. Van Eeckhout si v tej chvíli išiel vyrevať dušu z tela.
Je to jednoducho silný spirituálny zážitok. A hoci ste temných Belgičanov mohli vidieť naživo viackrát, vždy vás tá neskutočná emočná vlna psychicky úplne zmetie. Po koncerte ste zrazu úplne iným človekom. Vyznie to trúfalo a možno smiešne, ale človekom tak nejako čistejším a lepším. Ako keby tie zvukové vlny a energia hudby odplavovali stres a starosti a nepríjemné myšlienky. Aj samotní AMENRA tvrdia, že presne o toto im s ich umeleckým dielom ide.
Je samozrejme problém zachytiť tie pocity v štúdiovej podobe. Nedarí sa to ani koncertným záznamom, AMENRA jednoducho treba vidieť - ideálne v malom klube. Ak sa však niečo najviac približuje k tej ohlušujúcej sile ultimátneho zážitku s Church Of Ra (umelecké zoskupenie viacerých hudobných telies, okrem AMENRA napríklad aj OATHBREAKER, HESSIAN či THE BLACK HEART REBELLION), tak je to práve najnovšie, už šieste pokračovanie Omše od AMENRA.
Belgičania strhujúcim spôsobom prehlbujú dobre známe hudobné postupy. Ich post metal neprináša nič revolučné a aj tak pri nich NEUROSIS miestami vyznievajú ako mierumilovní punkáči. Neuveriteľné, ako sa vedia pohrať s kontrastami, ako používajú hrobové ticho, postupnú gradáciu, brutálne zvukové erupcie.
Mass VI ide v tomto všetkom najďalej. Je to po všetkých stránkach ich najpestrejšia nahrávka - v konečnom dôsledku aj vďaka využitiu flámskeho či francúzskeho jazyka popri obligátnej angličtine.
Billy Anderson a Jack Shirley - dvaja prvotriedni štúdioví majstri hluku a vďaka nim snúbenie old school a moderných prístupov pri produkcii nahrávky (zvlášť fanúšikovia vinylu si prídu na svoje), perfektný dizajn albumu (ak otvoríte booklet, prejde vás chuť na jahňacie mäso na dlhé mesiace dopredu, varoval som vás) - myslelo sa tu naozaj na každý jeden detail. Precízni Belgičania si naozaj dali záležať.
Naozaj neviem, či by bol ten zážitok z počúvania rovnaký, nebyť v úvode spomínanej koncertnej návštevy, takto môžem naozaj konštatovať jediné - v prípade Mass VI ide o jednu z najpozoruhodnejších platní posledných mesiacov. Zvuková terapia nikdy neznela lepšie a pútavejšie.
Zdaleka nesdílím takové nadšení jako Rudi a možná to je tím, že nemám na očích klapky z jejich posledního turné. AMENRA již byli, co se studiové tvorby týče, v mnohem lepší kondici. Současná deska hodně nasává vlivy KINGDOM, které si Colin H Van Eeckhout a Mathieu Vandekerckhove z AMENRA založili ještě s Timem Bryonem z BLACK HEART REBELLION. Myslím tím přesně klidné plochy s čistými vokály, které na Mass VI. mají víc prostoru, než kdykoliv jindy. Tato poloha byla ale v KINGDOM zužitkována mnohem lépe. Trochu se díky tomu vytrácí to, v čem byli AMENRA vždy nejlepší. Mechanická metalová syrovost majestátních hranatých riffů, nad kterými vám uši i duši trýznil hysterický vokál. Snaha být melodičtější se u mne nepotkává s úspěchem, protože v tomto ohledu žádné výjimečné nápady na albu nejsou. I přes to jde o jednu z nejvýraznějších desek apokalyptického post metalu roku 2017. To je jí rozhodně upřít nedá.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.