Do velmi slušně zaplněného Futura docházím ve chvíli, kdy svůj trpitelský set začíná jednočlenná, temně industriální jednotka TREPANERINGSPRITUALEN. Při pohledu na potácející se figuru u mikrofonu mě neustále pronásleduje myšlenka na Ježibaby z Křivušských blat. Pokud by měli Šeptana, Vařena a Pletana bratra, musel by vypadat přesně takto. Umolousaný, břichatý zjev s hrubým pytlem přes obličej, pod prapodivnou pokrývkou hlavy pak vykukují mastné vousy a vlasy, u boku a na krku ozdoby z kůstek a na nohou koně. Jako by byl černokněžníkem z Hell Angels.
Za zády mu zní hutné industriálně dark ambientní spodky, do nichž se zefektovaným vokálem rozjíždí démonicky-šamanistický rituál. Atmosféru dotvářejí svícen a vonné tyčinky po boku. Viděl jsem několik jeho show a trochu jsem se obával, že bez projekce to tentokráte nebude ono. Kupodivu musím uznat, že koncept tohoto podivína fungoval i bez ní. Možná díky tomu, že mě po celou dobu pronásledovala představa, jak by to celé vypadalo, kdyby na scéně s ním byly i jeho sestry z Křivušských blat a staraly se o doprovodné vokály.
I v rámci monotónnosti celého setu si TREPANERINGSPRITUALEN drží pozornost již velmi slušně zaplněného klubu. Závěr příjemně graduje, pulzující syté plochy častěji protínají beaty a já tak mohu konstatovat, že odcházím s dojmem, že ačkoliv bych v daném žánru vylovil hudebně/hlukově nápaditější, zajímavější projekty, jako koncept to celé naživo funguje.
Po celkem krátké pauze nastupují švýcarští SCHAMMASCH, kteří platí za jednu z velkých nadějí blackmetalové scény. Zvláště po vydání posledního EP, které ještě více obohacuje černý kov o doomové, ambientní a nebál bych se říci i shoegazové elementy. Možná právě proto na úvod zní nový materiál z desky „The Maldoror Chants“ a hned počátek dává nejvíce vyniknout robustní zdvojené rytmice, nad kterou se rozpínají kytarové mlhy. Poněkud pozvolnější začátek tak přesně dle konceptu nejnovější nahrávky příjemně gradoval a připravoval prostor pro starší skladby, jako byla například „Golden Light“ z desky „Contradiction“.
Parádně zvolený playlist naštěstí souzněl i se zvukem, který byl na poměry klubu Futurum více než solidní, nekonkrétnost kytar lze považovat za záměr. Dokonce ani čisté vokály netahaly za uši. Jediné, nad čím tak mohu mrmlat, jsou protisvětla, která rozhodně při koncertu nepomáhala. Pokud jste nebyli v předních řadách, šlo si jen stěží všimnout toho, že Christopher Ruf má na načerněném obličeji zlaté malování po vzoru klipu „Meranoia“. Ale to je jen malá výtka jinak skvělému a v prvních pěti minutách i značně voňavému koncertu.
Následuje o poznání delší pakování se z pódia a příprava pravoslavných propriet pro Poláky BATUSHKA. Ti zahráli to samé, co hrají od začátku. Tedy přehráli album „Litourgiya“, stejně jako kdykoliv před tím. Vlastně, co čekat jiného. Liturgie je prostě rutinní sled stále těch samých úkonů a opakování je matka moudrosti. Na počátku, stejně jako při SCHAMMASCH, pronikavě voní kadidlo, následované jemnějším pachem voskových svící. Začátek koncertu trochu kazí dojem při těch nejkomornějších částech, protože se málokdy povede srovnat dynamiku kytarových tónů. Jakmile nastoupí bustrované moře, vše se samozřejmě pohltí.
BATUSHKA se během dvou let dostali na čelo black metalové scény. Jejich úspěch lze jednoznačně přisuzovat hlavně image a průběhu koncertu, který do malých detailů uchopuje a paroduje liturgické prvky pravoslavného náboženství. Koncert umocnila i baterie světlometů, jenž čas od času vykouzlila masivnímu tělu Bartłomieje Krysiuka obrovskou zářící svatozář nad hlavou. V tomto ohledu byl koncert mnohem lepší, než SCHAMMASCH. Po stránce hudební nápaditosti i zvuku však jednoznačně BATUSHKA vycházeli po skvělém koncertu SCHAMMASCH slaběji.