Jednoznačně nejlepší biják ledna. Příběh, scénář, téma, herecké výkony… S trochou krve, trochou ohně a postavami, které jsou ostře profilované. Po filmu jsem si pokládal otázku, co to vlastně bylo? Drama? Kriminálka? Rodinný thriller? Absurdní komedie? Ode všeho trochu. Film střídá žánry jako ponožky, ale současně drží pohromadě. Klobouk dolů před režisérem a scénáristou Martinem McDonaghem. Ukočírovat to všechno je jednoznačně důkazem talentu, jasné představy o výsledku a značného umu. Divadelní dramatik, stejně jako ve snímku V Brugách opět nezklamal. Vznikl film, kde vás neustále překvapuje děj, máte tu komplexní postavy, co procházejí poměrně dynamickým vývojem a zápletka dává smysl. Chápete motivace jednotlivých aktérů, což se u podobných filmů mnohdy nestává.

Zmínil jsem děj. Nenechte si nic ani naznačovat, protože právě ten je pokladem celého filmu. Jen krátce načrtnu úvodní scény, ať víte, kde jsme a s kým jsme. Hlavní hrdinkou je matka, která prochází těžkým obdobím. To, že její ex-manžel chodí s holkou, která je o třicet let mladší, je ten nejmenší problém. To, že jí znásilnili a zabili dceru, je ten větší. Policie po šesti měsících nedokázala nic moc vyřešit. A tak hlavní hrdinka, kterou hraje Frances McDormand, začne jednat ve snaze věci rozhýbat. Vše se odehrává Ebbingu v Missouri, malém městečku, kde se všichni znají. Maloměsto se stává nevelkým divadelním jevištěm s pár domy, příjezdovou cestou a hlavní ulicí, kde se vše odehrává. Vjezd města stráží letité oprýskané billboardy, na kterých jsou cáry dávných reklam. Právě jejich využitím se začínají roztáčet kolesa příběhu.

Na to, že scénář byl napsán před nějakými sedmi nebo osmi lety, je snímek neuvěřitelně dnešní. Ať už jde o #MeToo nebo rasismus. To vše je ale až někde v druhém nebo třetím plánu. Témata jsou zarolována do příběhu, který vás drží od začátku do konce, protože absolutně nedokážete odhadnout, co se v něm bude dít za dalších deset minut. To už je dnes poměrně vzácné. Navíc s figurami, které jsou plastické a uvěřitelné. Ani klaďasové ani záporáci. Vlastně nedokážete fandit ani jedné ani druhé. I přesto vás ale jejich osud zajímá. Navzdory tomu, jak hloupě se občas chovají.

Místy jsem měl pocit, že svoje hrdiny pouští do příběhu podobně jako kuličku do pinballové mašiny. Některé vypadnou z hrací plochy, některé dostanou velkou ťafku herní lopatkou a všechny se pořádně omlátí o nástrahy, které v příběhu jsou.