THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THE BEATLES, CARCASS, čo také ešte máme v Liverpoole? V poslednom čase trochu viac počuť napríklad o CORRUPT MORAL ALTAR, výrazne rachotivej položke v katalógu Season Of Mist. Skupina existujúca od roku 2012 tu ešte v auguste minulého roku vydala dlhohrajúcu dvojku s názvom „Eunoia“ a tá si zaslúži pozornosť aj kvôli iným veciam než len za to, že gitarista/basgitarista/vokalista John Cooke a hlavný vokál Chris Reese účinkovali v zostavách viacerých významných pojmov extrémnej scény – ANAAL NATHRAKH, NAPALM DEATH alebo VENOMOUS CONCEPT.
Obzvlášť posledne menovaní vám pri počúvaní „Eunoia“ zídu na um medzi prvými. John, Chris a s nimi Adam Clarkson (gitara, sprievodný vokál) a Tom Dring (bicie, vokály, gitary, saxofón) majú k divokému HC/punkovému dieťaťu lásky NAPALM DEATH a BRUTAL TRUTH v mnohých momentoch blízko. Punku a HC je v týchto trinástich kusoch dosť, ale v poriadne surovom a extrémnom podaní, CORRUPT MORAL ALTAR sú totiž po hudobnej stránke v prvom rade agresívnou zmesou výbušného grind/crustu a valivého, trhajúceho sludge metalu.
Útočné zúriace náklepy striedané ťažkými plochami a znepokojujúcimi atmosférami. Trochu VENOMOUS CONCEPT a BRUTAL TRUTH, trochu NAILS a do toho čosi ako CEPHALIC CARNAGE ocitnuvší sa v bahne. Vokály väčšinou vrieskané a hulvátsky odrevané, „vojna“ hudobných nástrojov prekvapí aj zaujímavými harmóniami a občasným skoro „post“ nádychom, vydarená nahrávka.
7,5 / 10
Vydáno: 2017
Vydavatel: Seasons Of Mist
Stopáž: 42:34
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.