Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THE BEATLES, CARCASS, čo také ešte máme v Liverpoole? V poslednom čase trochu viac počuť napríklad o CORRUPT MORAL ALTAR, výrazne rachotivej položke v katalógu Season Of Mist. Skupina existujúca od roku 2012 tu ešte v auguste minulého roku vydala dlhohrajúcu dvojku s názvom „Eunoia“ a tá si zaslúži pozornosť aj kvôli iným veciam než len za to, že gitarista/basgitarista/vokalista John Cooke a hlavný vokál Chris Reese účinkovali v zostavách viacerých významných pojmov extrémnej scény – ANAAL NATHRAKH, NAPALM DEATH alebo VENOMOUS CONCEPT.
Obzvlášť posledne menovaní vám pri počúvaní „Eunoia“ zídu na um medzi prvými. John, Chris a s nimi Adam Clarkson (gitara, sprievodný vokál) a Tom Dring (bicie, vokály, gitary, saxofón) majú k divokému HC/punkovému dieťaťu lásky NAPALM DEATH a BRUTAL TRUTH v mnohých momentoch blízko. Punku a HC je v týchto trinástich kusoch dosť, ale v poriadne surovom a extrémnom podaní, CORRUPT MORAL ALTAR sú totiž po hudobnej stránke v prvom rade agresívnou zmesou výbušného grind/crustu a valivého, trhajúceho sludge metalu.
Útočné zúriace náklepy striedané ťažkými plochami a znepokojujúcimi atmosférami. Trochu VENOMOUS CONCEPT a BRUTAL TRUTH, trochu NAILS a do toho čosi ako CEPHALIC CARNAGE ocitnuvší sa v bahne. Vokály väčšinou vrieskané a hulvátsky odrevané, „vojna“ hudobných nástrojov prekvapí aj zaujímavými harmóniami a občasným skoro „post“ nádychom, vydarená nahrávka.
7,5 / 10
Vydáno: 2017
Vydavatel: Seasons Of Mist
Stopáž: 42:34
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
