Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Srpen roku 2017 znovu významným způsobem pozměnil a vychýlil životní dráhu tuzemských černých hvězd MASTER´S HAMMER, jimž je ovšem občas škatulka black metalu těsná jako puberťákovi jeho loňské zimní boty. Ano, v tu dobu kapela vystoupila (oficiálně) živě poprvé po čtvrtstoletí na festivalu Brutal Assault, a rozpoutala tím další vlnu mimořádného zájmu o ní, o její existenci a o její živá vystoupení. Sledujeme proto vesměs vyprodané domácí koncerty, úspěchy kapely v zahraničí (a ne ledajaké, viz. účast na slavném marylandském Deathfestu či navazující latinskoamerické turné letos v květnu) a tím pádem samozřejmě také úrodnou půdu pro nové řadové album.
V poněkud proto svízelnější situaci, pravda, neboť předešlé studiové nahrávky byly vesměs nadprůměrnými záležitostmi, a zejména poslední z nich, soškou Anděla (už druhou po „Konvích“) po právu oceněná „Formulæ“, nasadila laťku skutečně velmi vysoko. Ale co je to pro ústřední persónu kladivářů Františka Štorma, jenž se svými múzami aktuálně provozuje líbačku vpravdě francouzskou.
Asi už nepřekvapí, že přijít na chuť „Fascinatorovi“ trvá nějaký čas. Podobně jako u minulého alba, jež svůj drahocenný obsah také vydávalo téměř až neochotně, ovšem v okamžiku duševního splynutí se svým posluchačem se mu stalo dokonalým inspiračním zdrojem. Ze všeho nejdřív mi v hlavě uvízla titulní skladba, vymalovaná na pestré paletě citlivého pozorovatele přírody (stejně pestré, jako ta, jež posloužila k vzniku obalu celé nahrávky), a vrcholící v úctyhodném refrénu, plném vzdušných kláves a nebetyčné atmosféry. I kdyby už nic dalšího album nepřineslo, tahle skladba by jeho hodnotu značně navýšila.
Výmluvně pojmenovaný „Fascinator“ toho ovšem více nabízí, o tom nelze mít pochyb. Vlastně prakticky celá první půlka alba až po „Estetiku ďábla“ je jako všeříkající cesta do hlubin Štormovy duše, plná výrazného metalového materiálu a lemovaná jeho blackovým původem, avantgardním stínováním, fascinujícími textovými tématy a obraty a stejně tak vyzývavými kresbami, bez nichž by uchvacující dojem téhle části desky nebyl úplný. Ale ani poté svěží průvan hniloby z jihočeských nahrávacích studií neutichá nadobro, a přestože v něm místy prosvítá jistá Mistrova rutina (nejvíce asi v „Krokodilovi“ a „Astrálních dvojnících“, řekl bych), má kapela jeho prostřednictvím dost střelného prachu, aby i v těchto místech nahrávky pálila ostrými.
Dokonale fascinován by tedy neměl zůstávat jen ten, který za MASTER´S HAMMER mluví nejvíce, ale rovněž každý, kdo na svět nahlédne jeho očima. Fascinován silou jeho riffů, melodií, zpěvů, slov i obrázků, které už na téměř neuvěřitelném pátém albu za sebou nepřestávají vyprávět příběh obrodu jednoho kultu, co pomotal hlavy všem máničkám široko daleko.
„Nebe i země jsou plny mé slávy, ramena bohů mě zdvihají nahoru, Hosanna Monstrum zpívají davy, klaní se velikému Fascinátoru.“
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.
Per "Hellbutcher" Gustavsson to má teď rozjeté hned na několika frontách. NIFELHEIM definitivně(?) na odpočinku, ale oheň old school metalu musí hořet dál! Tentokrát v dřevně doomovém a pochopitelně i patřičně ortodoxním stylu. Berte nebo nechte být!