Na sklonku roku vydává tato brněnská kapela album nazvané „Gaia“, jméno pocházející od starší řecké bohyně, Matky země. Již ostřílená, z četných koncertů mnohým známá, a instrumentálně již vyzrálá skupina na této placce přináší spoustu zajímavého a různorodého, poslechově náročného a bezesporu povedeného materiálu. Hudby, která by měl oslovit posluchače z různých sfér.

A čeho že se nám na desce „Gaia“ dostává ? Stručně řečeno by se dalo říci všeho, i když to by bylo spíše slovo hany než chvály. Album je vskutku prostoupeno velice širokou paletou hudebních přístupů, mozaikou inspirací, pestrobarevnou hrou nápadů. Vyskytují se zde ostré, až brutální blackové pasáže, prvky hardcore. Tyto rytmicky nelítostné, těžkými riffy podpořené části zvolna, či zcela znenadání, přecházející v melancholické melodie gotiky, v ponuré, depresivní nálady doomu. Slepé šílenství je větrem zapomnění přeměněno v beznaděj, úzkost a strach. Velmi často se toho všeho dočkáme v jediné skladbě. Skupina si umně pohrává s kontrastem, s přechody rytmu, se změnou nálad. Skladba se tak podobá křiklavé koláži, harmonicky spojenou v jedno. Jednotlivé motivy se prolínají, pěkné melodie jsou rychle, jak procitnutí ze snu, vystřídány a vše tvoří celek, který je na první poslech dost těžko stravitelný. Plný překvapení a zvratů. Klávesy pod vedením instrumentálně zručné ruky halí hudbu do kabátu symfonického metalu, v melodických až ponurých pasážích jsou někde nahrazeny emotivní, pomalou hrou na violoncello. Na tomto místě se musím zmínit o nepřeslechnutelném, klíčovému prvku celého alba, a to zpěvu. Melodický dívčí vokál ve středních polohách, často vícehlasý, je střídán extrémním blackovým vokálem. Ti, co T.L.O.R. již neznají by se neměli nechat mýlit, že za oním řevem se skrývá černě oděný řezník (aneb klasika kráska a zvíře), jde rovněž o „něžné“ dívčí hrdlo (byť jiné). Tím ale výčet zpěvů nekončí, mužský murmur samozřejmě nechybí, někdy jeho hloubka dosahuje až ke hranicím slyšitelnosti, a ke slyšení je zde i rap. Vskutku široká škála vokálů - své místo má zde i předříkávání za doprovodu táhlé melodie.

Názvy skladeb se shodují s kartami taroku a ve stejném duchu je i zpracován booklet. Obrázek karty, její název a význam je doplněn úryvkem z textu písně, nosným rýmem, nebo lyricky nejzajímavější částí. Pročítáním těch řádku je patrno, jak je celé dílo nasáklé temnotou, smrtí, depresí a strachem. Poskytují náhled do mysli plné zoufalství, balancující na hranici šílenství. Jak je lidská mysl plná krásných snů, které sklouzávají v závist a zlobu. Touha po lásce, po tom býti milován je zmítána vášní, chtíčem po chladné rozkoši.

Hudební proměny a náhlé zvraty jsou na jedné straně kladem a podařeným záměrem, ale mnohdy mi připadají až příliš nečekané. Zaposlouchání se do těžké rytmiky a drsného řevu, či vcítění se do melodie je velmi rychle přerušeno. Na druhou stranu o tom hudba vzdálená TISÍC LET OD RÁJE je. Velmi zdařilá, nápaditá deska, a jste-li navíc zvědaví, čeho všeho je ženské hrdlo schopno, pak „Gaia“ vám dá odpověď.