Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Thrash metal je mŕtvy. To bola jedna z prvých dôležitých informácií v momente, keď ma začala fascinovať metalová žurnalistika. Niekedy v prvej polovici roku 1993 v prelomovom slovenskom magazíne Uragán aj samotní českí mohykáni DEBUSTROL museli smutne pokývať hlavou nad mŕtvolou svojho materského žánru. Oblečení vo flanelových košeliach. Taká bola doba.
O štvrťstoročie neskôr sa tomu istému thrash metalu darí viac než dobre. Je vo forme a je dokonca populárnejší a obľúbenejší ako death metal, ktorý ho vtedy na začiatku 90. rokov nekompromisne skopol z nalomeného trónu najextrémnejšieho gitarového žánru.
Máloktorá nahrávka však dnes dokáže nadchnúť pamätníkov a veteránov ťažkého kovu. Všetko ako keby už bolo povedané, zahrané a odpálené v oveľa zaujímavejšej podobe. Nuž, ľahko sa frfle, keď ste zažili „Seasons In The Abyss“, „Arise“ alebo „Countdown To Extinction“ ako horúce novinky.
Sú však kapely a albumy, pri ktorých zbystria pozornosť aj najzhýčkanejší bardi. HAVOK, MUNICIPAL WASTE a IRON REAGAN, VEKTOR a v poslednej dobe hlavne texaskí POWER TRIP nech sú najžiarivejšie zo všetkých príkladov.
A aj keď viete pomerne ľahko dekódovať ich vzory z 80. či začiatku 90. rokov, je tam veľmi výrazne prítomné niečo svieže, moderné, súčasné. Niečo, čo dáva zmysel ich fungovaniu; niečo, čo ich odlišuje od žalostne zbytočných revivalových zoskupení.
POWER TRIP si naozaj zaslúžia všetky pozitívne ohlasy za ostatných 12 mesiacov, ich najnovší, druhý album „Nightmare Logic“ je neuveriteľne chytľavý mix všetkého, čo na thrash metale našinec ľúbi. To pukajúce špinavé jadro punk rocku, zbesilosť a nespútanosť ako nevyhnutná prímes, neskutočne chytľavé riffy ako najžiadanejšia nadstavba - to všetko v brilantne zaranžovaných skladbách, ktoré luxusne odsýpajú a robia radosť vo veľmi príťažlivej albumovej polhodinke.
Rozumiem prirovnaniam k legendám newyorskej scény 90. rokov a aj v súčasnosti stále aktívnym PRONG. To časté stredné tempo a ľahko industriálna špina vo zvuku gitarách, tie chytľavé riffy, to všetko tam je. Rovnako vám zrejme napadnú magické štyri písmená NYHC, nie náhodou si POWER TRIP zahrali aj s veľkými hácéčkovými menami na tohtoročnej zastávke Persistence Tour. Aj keď teda kolega Hooya skonštatoval, že nezapadli a zvukovo sklamali.
Nevadí, prišla šanca na reparát. Veľmi rýchlo. Európske turné po boku floridských frajerov TRIVIUM ich privedie do Prahy aj Bratislavy a opäť to bude jedna z tých vzácnych situácií, keď predkapela veľmi ľahko môže nakopať riť hlavným hviezdam - aj keď tie majú na konte fantastický nový album a ich koncert je dychtivo očakávaný. Určite sa oplatí prísť aj na POWER TRIP.
Thrash metal nie je mŕtvy ani v roku 2018. A keď sa ma niekto opýta na jednu jedinú kapelu z novej thrashovej vlny, bez váhania prstom ukazujem na POWER TRIP z Texasu.
1. Soul Sacrifice
2. Executioner's Tax (Swing of the Axe)
3. Firing Squad
4. Nightmare Logic
5. Waiting Around To Die
6. Ruination
7. If Not Us Then Who
8. Crucifixation
Diskografie
Nightmare Logic (2017) Manifest Decimation (2013)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2017 Vydavatel: Southern Lord Stopáž: 32:51
Produkce: Arthur Rizk Studio: The Creep Records, Philadelphia The Echo Lab, Argyle
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.