PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, že Viktor Smolski je mimořádný kytarista a skladatel, není jistě nejpozději od dob jeho fungování v německé kovové legendě RAGE pochyb. Však také metalová veřejnost po rozchodu původem běloruského umělce s Peterem „Peaveym“ Wagnerem bedlivě sledovala sekerníkovy další kroky a jistě ocenila invenčně i jinak velmi slušné debutní album „Tsar“ jeho projektu ALMANAC, do nějž přivábil i zpěváky Davida Readmana (jinak PINK CREAM 69), Andyho B. Francka (BRAINSTORM, mimochodem aktuálně oznamujícího odchod a soustředění se jen na práci u mateřského souboru) a Jeannette Marchewku (LINGUA MORTIS ORCHESTRA).
Album vedené v duchu moderního melodického heavy metalu, často s poměrně nosnými melodiemi, (jak jinak než) výstavními sóly, drobnou špetkou té symfonie a dovedností sem tam přitlačit na riffovou pilu. Ne, návod, podle nějž Smolski postupoval, rozhodně nebyl nijak zvlášť originální, ale rozhodně fungoval, samozřejmě především díky jeho schopnosti napsat poutavé skladby, vymyslet jim trochu „jiný“ koncept a vsadit na více zkušených pěveckých hrdel.
A to samé v bledě modrém se prakticky odehrává i na následníku vzpomínaného debutu, albu „Kingslayer“, jež spatřilo světlo světa na sklonku roku 2017, a věnuje se, jak už jeho název napovídá, královským smrtím, vraždám a sebevraždám. Smolski se na něm ovšem zdaleka neopisuje, nýbrž jen dále rozvíjí, inspiruje a spolu s tím přináší i další porci poměrně zvučně a sebevědomě znějícího metalu, jemuž je nade vše výrazný nápad spolu s bohatou produkcí. V tomto směru jsme na nahrávce svědky vlastně celých deseti nových a výborných skladeb, jimiž jako živá voda (snad ještě více než na debutu) prorůstají působivé klávesy a velmi jiskřivá kytaristova šestistrunná rutina. Album po celou jeho hrací dobu kvete a rozkvétá jako do detailu vykovaná ocelová růže, jejíž trny vám s každým dalším píchnutím vženou do žil řádnou porci adrenalinu.
Nabízí se zde vlastně všechny průvodní znaky Smolského kovové tvorby, od poněkud netradičních, i když autorsky jistě snadno „definovatelných“ riffů (úvodní „Regicide“), přes razantní rytmy a tempa („Children Of The Sacred Path“, „Red Flag“), až po velmi výrazné, až vzrušivě načančané melodické motivy („Losing My Mind“, „Headstrong“ nebo „Guilty As Charged“ s úžasným dvojhlasem obou pěvců v refrénu). Až by se dalo ještě jednou zdůraznit, že od albové prvotiny (v tom dobrém slova smyslu) se toho opravdu moc nezměnilo.
Jedna změna se však mezi oběma nahrávkami přece jen odehrála (tady mi dovolte malou odbočku), totiž došlo k výměně kompletní rytmiky. A zatímco jméno nového baskytaristy nám toho asi mnoho nenapoví, u bubeníka by to mohlo být poněkud jinak. Schválně, komu při vyslovení jména Athanasios „Zacky“ Tsoukas naskočí jeho dávné fungování v německé kapele ATTACK a zejména výkon, který předvedl ve skladbě „Tsoukata“ alias variaci na Bachovu „Tokátu a fugu d moll“?
Ale zpět k hlavnímu tématu. Ostrov jistoty v dnešním téměř nepřehledném oceánu heavy metalu, tak by si klidně mohl nechat říkat i Viktor Smolski, o němž už jsme si hned na začátku říkali, že je mimořádný kytarista a skladatel. Je a album „Kingslayer“ to znovu dokazuje.
Victor Smolski a ALMANAC, to je příběh o Fénixovi, jehož druhá kapitola s názvem „Kingslayer“ znovu budí heavymetalový respekt.
8 / 10
Andy B. Franck
- zpěv
David Readman
- zpěv
Jeanette Marchewka
- zpěv
Victor Smolski
- kytara, klávesy
Tim Rashid
- baskytara
Athanasios Tsoukas
- bicí
1. Regicide
2. Children Of The Sacred Path
3. Guilty As Charged
4. Hail To The King
5. Losing My Mind
6. Kingslayer
7. Kingdom Of The Blind
8. Headstrong
9. Last Farewell
10. Red Flag
prrrrrrr, fathertime ma pravdu chyba tomu poriadny refren
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.