KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nizozemští folkováři HEIDEVOLK (v překladu „Lidé z vřesovišť“) prosluli především zatvrzelým lpěním na užívání svého ne příliš zpěvného rodného jazyka a pak také dvojicí zpěváků, která jejich melodickému metalovému výrazu vždy vtiskávala poměrně originální nádech. Především tyhle dva momenty z nich podle mého učinily veřejně poměrně známé metalové těleso, jež mělo na konci loňského roku na pažbě již pět albových zářezů a celkem slušnou reputaci – takovou, s kterou se sice nikdy nedostanete na úplný vrchol, ale v zasvěcených kruzích jste jistě za hrdiny.
Koneckonců, proč ne, vždyť na druhou stranu leccos z produkce Holanďanů vždy sneslo přísnější měřítka a u ohňů na loukách, v lesních houštinách i v kovárnách na celém světě se vždy dala sem tam zaslechnout nějaká ta nota z jejich produkce – když už se tedy člověk přímo nevypravil na jejich koncert, který býval a stále bývá zárukou šťavnatého výkonu a ještě šťavnatějšího zážitku z něj.
Příchod nového alba, které těsně následovalo příchod nového letošního roku, pojmenovaného, jak jinak, znovu pěkně po holandsku „Vuur van Verzet“ („Oheň odporu“) na tom zřejmě dočista nic nezmění. HEIDEVOLK si prostě jedou dál tu svojí pagan/folkovou písničku, v níž se především vyznávají ze své sounáležitosti k přírodě vůkol a spolu s ní pozvedají sekyrky k rebélii a odporu proti panstvu velkomožnému. Tuhle přitlačí na invenční pilu či popustí uzdu angličtině, aby se jim povedl opravdový hit (zde se obojí ideálně sešlo v opravdu řízné „A Wolf In My Heart“), tamhle zase naopak zkušeně zdůrazní duševní rozměr toho svého kovového pohanství (parádní, čistě sborová „Yngwaz´ Zonen“) a jinak zůstávají sami sebou, věrni i klasickému metalovému riffu, s nímž toho ovšem kolikrát mnoho nevykouzlí.
Téměř hodina ve společnosti alba je proto možná až příliš, neboť hlušším, „univerzálním“ místům se zkrátka nevyhnete a je určitě na škodu slyšet, jak se potenciál nashromážděný v právě zmíněných skladbách či dalších solidních kouscích jako „Brittania“, „Gungnir“ či další jazykové výjimce „The Alliance“ (s hostujícím Nemtheangou z PRIMORDIAL) pomalu, ale jistě rozplývá ve víru provařené metalové rutiny.
Ale to je přesně onen typický obrázek, který se objeví alespoň v mé mysli, pokud se řekne HEIDEVOLK. Kapela, která se sice nikdy nedostane na úplný vrchol, ale v zasvěcených kruzích je jistě za hrdiny. Pakliže s ním nemáte problém, je jisté, že i „Vuur van Verzet“ vám přinese několik okamžiků, za které stojí si jej vyposlechnout – jinou úlohu vlastně ani nemá. Potěšit, možná bojovně naladit a hlavně zdůraznit, že když vám nějaké to metalové album přinese alespoň kousek radosti, není určitě skládáno nadarmo.
V téhle výhni to není úplně nejžhavější, nicméně i tak se v ní dá železo solidně kout.
6,5 / 10
Jacco Bühnebeest
- zpěv
Lars Nachtbraecker
- zpěv
Kevin Storm
- kytara
Koen Vuurdichter
- kytara, zpěvy
Rowan Roodbaert
- baskytara
Joost den Vellenknotscher
- bicí
1. Ontwaakt
2. A Wolf In My Heart
3. Onverzetbaar
4. Yngwaz´ Zonen
5. Britannia
6. The Alliance
7. Tiwaz
8. Het Oneindige Woud
9. Gungnir
10. Woedend
11. Het Juk der Tijd
12. Drink op de Nacht (bonus)
13. Een Wolf in mijn Hart (bonus)
Vuur van Verzet (2018)
Velua (2015)
Batavi (2012)
Uit oude grond (2010)
Walhalla wacht (2008)
Wodan heerst (EP) (2007)
De strijdlust is geboren (2005)
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.