OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se, že očekávání byla velmi nízká. Po peripetiích s výměnou režisérů a vzkazkami, že po dospěláckém a velmi vážně laděném Rogue One půjde v případě Sola o komedii, která se má přiblížit Strážcům Galaxie se mi ježily chlupy všude, kde rostou. Obsazení Aldena Ehrenreicha do role Hana Sola se mi nelíbilo. Ten člověk přece nemá ani zlomek charismatu Harrisona Forda. Po všech těch dotáčkách jsem prostě očekával největší průser ve světě Star Wars. Ten se naštěstí nekoná. Žádný zázrak to ale také není.
Ještě velmi živě si vzpomínám na nedávnou osmičku Star Wars. To, jak dychtivě jsem stepoval v koloárech kina. Jak jsem byl zvědav a připraven hltat vše, co mi naservírují. U samostatného filmu Hana Sola jsem nic takového necítil. Děj byl vlastně předen daný a já měl celkem jasno, co zřejmě uvidím, s malou nadějí na nějaké překvapení. Děj se odehrává, stejně jako Rogue One, mezi filmy Pomsta Sithů a Nová naděje a líčí mladá léta Hana Sola.
Je zde vlastně vše, co by si fanoušek přál vidět. Současně to má tu nevýhodu, že vy už dopředu víte, že tam ty scény budou, ačkoliv třeba v traileru nejsou ani naznačeny. Víte, že tam prostě musí být to, jak se Han Solo seznámí se Žvejkalem a Lando Calrissianem, víte, že tam musí být scéna, jak se Hanovi dostane do rukou jeho vesmírná loď Millenium Falcon, a spousta dalšího. Díky tomu víte i to, že všechny postavy kolem jsou irelevantní a o hlavní hrdiny se nebojíte, protože už teď máte jistotu, že přežijí. V tomto ohledu film postrádá jakékoliv překvapení. Vlastně, jedno překvapení by tu být mohlo, ale jen pro Ty, kteří neviděli seriál Clone Wars nebo Rebels.
Pokud měl film lépe prokreslit charakter Hana Sola, tak se mu to příliš nedaří. Vše jakoby klouzalo po povrchu a začíná v době kdy je Han Solo sice mladý, ale už dospělý. To považuji za celkem zásadní promarnění toho, dozvědět se více o jeho dětství nebo rodičích. Drobným překvapením je pak Lando, který je obsazený velmi dobře. Donald Glover tu z té role ždímá maximum. Jeho pobočnicí a kopilotkou je robotka L3-37, která je jediným generátorem humoru se štítkem Star Wars. Její zaujetí pro práva robotů a případnou revoluci, osvobozující plecháče z okovů biologických otrokářů, mě bavila asi nejvíce. Jednoznačně nejzajímavější z nových charakterů.
Rád bych řekl, že jde alespoň o svižný a dobrodružný film, který má parádní tempo a výtečné akční scény. Nemohu říci ale ani to. Nepamatuji si žádnou, kterou bych chtěl vidět ještě jednou a při filmu jsem občas zíval. V Rogue One to byl alespoň úplný závěr filmu. Tady není nic takového. Nic ikonického. Jen solidní řemeslo a uspokojivě odvyprávěný příběh bez překvapení. Kéž by byli tvůrci stejně odvážní, jako u Posledního z Jediů. I když je celkem zásadní otázkou, jestli k tomu měl tento film byť sebemenší dispozici.
Očekával jsem největší průser ve světě Star Wars. Ten se naštěstí nekoná.
7 / 10
USA, 2018, 135 min
Režie: Ron Howard
Scénář: Jonathan Kasdan, Lawrence Kasdan
Kamera: Bradford Young
Hudba: John Powell
Hrají: Alden Ehrenreich, Woody Harrelson, Emilia Clarke, Donald Glover, Paul Bettany, Thandie Newton, Joonas Suotamo, Phoebe Waller-Bridge, Richard Dixon, Jon Favreau, Ian Kenny, Warwick Davis, Clint Howard, Lily Newmark, Anthony Daniels, Kiran Shah, Alice Hewkin, Samantha Colley, Sam Witwer
Přiznávám, že na Sola jsem šel především z povinnosti. O minulosti Hana Sola v původní trilogii zaznělo vícero informací a autoři se jich museli držet. Jiná situace byla s Rogue One, kde o tajné misi zaznělo jen pár slov, byla to tedy dobrá půda pro sepsání celého příběhu. Solo se musel seznámit s Chlupáčem, Landou a musel nějak získat svou loď. Zbýval tak prostor pro vývoj postavy. Jenže to je nejslabším místem celého filmu. Přesně s tím výrazem a vnitřním přesvědčením čestného zloděje film začíná a končí. Vezmeme-li v potaz, z jakého marastu Han pochází, mi jeho povaha moc smyslu nedává. Navíc se Alden Ehrenreich až křečovitě snaží mít na tváři Fordův úšklebek, což věci spíš škodí. Především proto, že Han Solo je na plátně skoro pořád. Film postrádá nějakou vedlejší linii, která by vyprávění osvěžila a odpoutala pozornost od veskrze lineárního příběhu. Vše ostatní, co je ve filmu vidět či slyšet, už je standardně skvěle odvedené řemeslo. Líbil se mi začátek, jakási válkou zmítaná planeta, která ukazuje zákopovou válku. Klasický mlýnek na maso, kam se posílají stále další a další vojáci. Očividně to byla periférie, jejíž důležitost nevyžadovala přítomnost poloboha se světelným mečem. Stejně tak podsvětí impéria je vykresleno přesvědčivě. Krutý svět, kde každý je postradatelný. Povedená scéna bylo přepadení vlaku. Škoda, že závěr nepřinesl podobně vypjatou a vygradovanou podívanou jako Rogue One, ale o tom už psal R.I.R.
Stále lepšie ako VIII. Ale žiadna sláva
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.