PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bolo to typické dusno pred búrkou - tá nás však príjemne prekvapila v úplne inej, abstraktnejšej, forme. Podvečerné slnko sa síce ešte zďaleka nechystalo na ústup, keď sme so šťastím odparkovali neďaleko viedenskej Areny. Štýlovo posprejovaný bývalý bitúnok prerobený v 70. rokoch na centrum „alternatívnej kultúry“ však vytváral silné magnetické pole pre podivínov všetkého druhu už dobré dve hodinky pred začiatkom akcie.
Poviem to hneď, aby ste to mohli zatvoriť – Arena v tento parný večer bezpochyby zapísala jeden z koncertov roka a zažila tzv. „shut up and take my money“ efekt. Nebol to zrovna jeden z prípadov, kedy sa medzi umelcom a publikom roztrhne vrece verbálnej komunikácie. Chelsea si z minulosti so sebou nesie panické ataky a strach z verejných vystúpení – s takýmito okupantami vlastnej psyché rozhodne nie ste žiadny šoumen a vlastne s ňou nakoniec sympatizujete.
Našťastie, jej hudba žiadny komentár nepotrebuje.
Chvíľku trvalo, než trýznivé elektrošoky „Carrion Flowers“ spustili sondu do duševných pochodov svojráznej Kalifornčanky, ale zvukárove machinácie stáli za čakanie aj za každý cent z ceny vstupenky. Skladba je naozaj perfektne stavaná plniť úlohu rozbušky každého koncertu, bez ohľadu na to, že už nie je najnovšia. Nástroje od úvodu perfektne čitateľné, zvuk v najlepšom zmysle slova veľkolepo ničivý, trhajúci kontinenty na kusy a omračujúci svojim plným „telom“.
Studnica uspokojenia platiaceho diváka bola napájaná predovšetkým položkami z posledných dvoch albumov, výnimkami boli v podstate len „Feral Love“ a, dnes už prehistoricky pôsobiaca, roztancovaná „Demons“. Niekoho mohlo „právom“ mrzieť, že skvelý „Pain Is Beauty“ je na aktuálnom turné prakticky odignorovaný, Chelsea však dokázala, že nech hrá čokoľvek, zážitok je to duševne obohacujúci a každopádne nevšedný.
Svetelná projekcia nádherne ladila s dianím na pódiu, no nešetrila ani priamymi útokmi na divákove sietnice, pričom Chelsiinu tvár to prakticky po celý čas dokonale maskovalo a občas to dokonca vytváralo ilúziu absurdného warpaintu na jej tvári. Nepochybne spôsob, akým sa takýto pacient vyrovnáva s tým, že jeho výkon práve očumujú a hodnotia stovky ľudí naraz.
Tak ako na minuloročnom Brutal Assaulte, aj teraz Chelsea potvrdila, že naživo vás dokáže primraziť do podlahy, zhypnotizovať, pohltiť a zastaviť na chvíľu čas. Len niečo vyše hodinky dlhý set nenechal nikoho na pochybách – vyrovnať živým spevom latku vysoko nastavenú štúdiovými nahrávkami dokáže so špáradlom v zuboch. Naopak, ešte do banku prihadzuje. Zamat v jej hlase sa jediný raz nezatriasol; nezaváhal ani v absurdne vysoko položenej „Scrape“ – tu som venoval súkromný aplauz na dvoch končatinách. Zaliata svetlom neposedných reflektorov, nejednu skladbu posunie intonačne na novú úroveň a názorne doloží, v čom je sila dobrých koncertov. Vrátite sa domov a začnete mnohé skladby vnímať v inom svetle.
Uhrančivosť vystúpenia stupňovalo aj publikum reakciami, ktoré boli po každej skladbe stále pozitívnejšie a hlučnejšie – čudoval by som sa, keby tomu tak nebolo. Deň voľna medzi Budapešťou a Viedňou černovláske prospel. Medzi najvýraznejšie momenty večera patrila určite éterická krehotinka „After The Fall“ a úžasne vyzneli aj moje favoriťky z novinky „Twin Fawn“ a „The Culling“ – záludné uspávanky, ktoré neznalým dajú do frňáku v kontrastne vyexponovaných refrénoch. Pri tej druhej už mi takmer niečo spadlo do oka...
V konečnom dôsledku ale čiastkové prežitky nehrali rolu. Chelsea zariekavala a my sme na jej žalospevoch o boji s vlastnými démonmi viseli s otvorenými ústami. Jej chápadlá sa nad nami čoraz viac sťahovali a nám bolo rýchlo jasné, že niet úniku. Bolo však neskoro. Publikum „zpocené jak vrata vod chlejva“ nemalo najmenšiu vôľu brániť sa. Omotaní okolo jej prstu, pri odchode sme jej len vďačne kývli na v pozdrave lakonicky zdvihnutú ruku. Z miesta činu som odchádzal s pokojom v duši, ako už dávno nie. Zaklínanie viedenskej štvrte Simmering bolo v ten večer dokonané.
Setlist:
Carrion Flowers; Spun; Vex; Demons; After The Fall; Dragged Out; Feral Love; Particle Flux; 16 Psyche; The Culling; Twin Fawn //// Survive; Scrape
Foto:
Ilustračné, autor Jen Cray
Nič menšie, než jeden z koncertov roka.
She Reaches Out to She Reaches Out to She (2024)
Birth Of Violence (2019)
Hiss Spun (2017)
Abyss (2015)
Pain Is Beauty (2013)
Unknown Rooms: A Collection of Acoustic Songs (2012)
Apokalypsis (2011)
The Grime and The Glow (2010)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.