OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I poslední den měl své vrcholy. Mnoho z nich se neodehrálo na hlavních scénách, ale na Oriental stage a Metalgate stage. Dnes to vyhráli: PLINI, BROKEN TEETH, PAIN OF SALVATION, SIMONETTI´S GOBLIN, HIRAX a UNSANE.
PLINI – Za nejpomalejší circle pit. Za laskavý pit. Za intrumentální lehkost. Za to, že je „děsíme“, ale přesto nás „milují“.
BROKEN TEETH – Za energii, kterou mi v poslední den dali. Za nekompromisní mládežnický hardcorepunk.
PAIN OF SALVATION – Za největší odliv nejistých vyděšených pravověrných mániček, když začali hrát. Za to, že se naučili crabcore pózy. Za pohodový a skvěle odehraný koncert.
SIMONETTI´S GOBLIN – Za úlet dne – a že byla konkurence velká. Za basačku. Za přístup.
HIRAX – Za nejlepší thrash dne. Za srdíčko, které do toho dali.
UNSANE – Za to, že jsem po teatrálním šaškovi DANZIGovi viděl tři naprosto civilní chlapy v letech, kteří dokázali Metalgate stage rozštípat na třísky. Za masivní zvuk.
Mimo kapely:
Díky jako vždy naprosto sympatické obsluze v Tiché kavárně, která mě každý rok naučí nějaké další slovo ve znakovém jazyce. Za jejich skořicové šneky a ledovou kávu.
Skvělá komentovaná prohlídka výstavy fanzinů od Petra Frinty:
Super Brutal zmrzka.
Každoroční díky za inspiraci od vegan fighterů a fighterek.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.