Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuhle bandu jsem měl zařazenou jako hardcorepunk, který na Fluff festu hraje co dva roky. Trochu emařina a živě vždy výteční. Kapela, od které se nedá očekávat velké překvapení. Ale stalo se. Celkem živě si pamatuju, jak jsem začal napínat uši, když začali tento rok hrát a já se bavil na louce, bokem od hlavního dění, s kámošem z Německa. Najednou mi dělá problém se soustředit. Ze scény se totiž ozývají trochu psychedelický kytary s velmi výraznýma melodickýma linkama. Co to má jako bejt? Skoro to zní, jakoby hlavní scénu Fluff festu začali okupovat SOUNDGARDEN. Spěšně se loučím a uháním tím směrem. A jo. Fakt tu jsou SWAIN, poznávám lokny zpěváka – jediné co sem nepasuje, je hudba. Proboha, vždyť hrají grunge! Ten jsem tu NIKDY neslyšel.
Koncert byl skvělej. Dokopal mě pořídit si desku. Zavzpomínal jsem si na rané devadesátky, kdy mi hlavou rotovala NIRVANA, PEARL JAM, SOUNDGARDEN a později třeba BUSH. „The Long Dark Blue“ odkazuje celkem jednoznačně k této době. Nejde ale jen o nostalgickou vzpomínku. Ačkoliv mám neodbytný pocit, že SWAIN na své poslední desce celkem doslovně citují z grungové bible, dávají jim ale současně jiskru ze scény, na které vyrostli.
Od posledního velkého alba „Howl“, které produkoval Kurt Ballou z CONVERGE, se změnilo mnohé. SWAIN podstatně ubrali nohu z pedálu, přizvali si na pomoc J. Robbinse a začali se mnohem víc soustředit na proaranžovanost skladeb. Prim tu hrají nejen návykové melodie, ale taky hra se zpěvy, která je u nich nápaditější než kdykoliv jindy. Střídají se nejen polohy hlasu, ale i náboj jednotlivých skladeb. Každá je jiná. Každá je svá. „The Long Dark Blue“ je parádně vyváženým materiálem. Nenudí. Má výrazně hitový potenciál a i přes tu žánrovou vzdálenost do hardcorové scény tak nějak patří.
Pádný důkaz, že oživovat dávno mrtvé žánry má smysl. Grunge jak řemen. S mladickou hardcorovou jiskrou.
7,5 / 10
Skladby
1. Hold My Head
2. Half Asleep / Half Awake
3. Punk-Rock Messed You Up, Kid!
4. Never Clean My Room
5. It's Hard To Make Friends
6. Kiss Me Hard
7. Faze Me
8. Secrets Inside
9. Seen A Good Man (In A Bad Mood)
10. You're Not Special
11. Hoping For It
12. Strange Way Down
13. Rid Myself Of You
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.