OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
UPGRADE je blesk z čistého nebe. Scifárna bez velkého marketingu, která bude na špici žánrových filmů pro tento rok. Dobrých akčních science fiction, které by se nebály brutálnějších scén, laškovaly s cyberpunkem a současně odkazovaly ke kořenům žánru v osmdesátkách a devadesátkách, tu moc není.
Leigh Whannell je člověk, který se věnuje hlavně psaní scénářů a v režisérské židli před tímto kouskem zasedl jen jednou. Scénáristicky je však podepsán pod první „Saw“ nebo „Insidious“. Možná i proto je znát, že dokáže velmi úsporně pracovat s prostředky na tvorbu. UPGRADE nebyl příliš drahý (5 milionů dolarů), ale na filmu to není znát.
Příběh nás zavádí do nedaleké budoucnosti, kde se hlavní hrdina Grey trochu vymyká svým přístupem k životu. Rád dělá manuálně rukama, tuní oldschoolová „neautomatická“ auta na zakázku a rád je i řídí. Nepotrpí si na nejnovější technologie. Podivnou shodou náhod je účastníkem nehody automatického auta v odlehlé části města, při které banda teroristů zabije jeho manželku a jeho zmrzačí. Grey následně ochrne a hýbat může jen hlavou. Od jednoho svého zákazníka, který je technologickým géniem, dostává nabídku, že by díky specializovanému čipu nové generace mohl opět chodit. Tento čip se jmenuje STEM, a jakmile mu je integrován do těla, začíná hlavní hrdina zjišťovat, že zdaleka nejde jen o udělátko, které mu pomáhá s propojením hlavy a končetin.
STEM začíná s Greyem mluvit a dokáže po povolení i přebírat vládu nad Greyovým tělem. Ten se samozřejmě vydává za pomstou milující manželky, a pokud dá vládu STEMu, stává se z něj chirurgicky přesný a chladný stroj na zabíjení. V tomto ohledu je tu spousta skvělých nápadů, které autoři v UPGRADU realizovali. Ať už jde o kameru, která v případě, kdy STEM Greye ovládá, funguje úplně stejně jako v akčních hrách, nebo v humoru, který jiskřivě koření vztah umělé inteligence STEMu a člověka, který jej nosí v hlavě.
Filmů jako je UPGRADE je dnes málo. Akční sci-fi, které má potřebnou dynamiku, dostatek brutálních scén i humor a ještě navíc chytrý příběh. Přičíst k dobru musím i to, že ačkoliv odkazuje k dřevní éře žánru, je svým způsobem i originální. To už je dnes téměř ohrožený druh.
Akční sci-fi, které má potřebnou dynamiku, dostatek brutálních scén i humor a ještě navíc chytrý příběh.
8 / 10
Austrálie, 2018, 100 min
Režie: Leigh Whannell
Scénář: Leigh Whannell
Kamera: Stefan Duscio
Hudba: Jed Palmer
Hrají: Logan Marshall-Green, Betty Gabriel, Harrison Gilbertson, Christopher Kirby, Clayton Jacobson, Melanie Vallejo
Producenti: Jason Blum, Kylie Du Fresne, Brian Kavanaugh-Jones
Střih: Andy Canny
Scénografie: Felicity Abbott
Kostýmy: Maria Pattison
Celkem zajímavý sci-fi o pomstě, která se ale vymkne kontrole. Hlavní hrdina dostane do těla technologii, která ho (doslova) znovu postaví na nohy, no ovšem postupem času mu do života vstupuje víc a víc a charakter hlavního protagonisty se tak mění. Není to úplnej vodvaz, ale poměrně zábavný to je, navíc je tam určitá dávka humoru, takovýho mírnýho nadhledu, kterej tomu pomáhá, aby se snímek nebral až tak moc vážně. Za mě celkem slušná podíváná s neotřelým nápadem, resp. vyústěním
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.