Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se k PINEAPPLE THIEF přidal bubeník Gavin Harrison (poprvé 2016 na albu „Your Wilderness“), známý z PORCUPINE TREE a KING CRIMSON, byla to známka, že tihle melancholií načichlí prog rockoví Britové nechtějí ani po již téměř dvacetileté kariéře končit. Bruce Soord jako hlavní skladatel vede skupinu s jasnou koncepcí a jeho hudba představuje osobitou formu náladového a převážně v provzdušnělých aranžích se pohybujícího moderního prog rocku.
Vrátím-li se do minulosti skupiny, za nadčasové si dovolím označit album „Little Man“, především pro jeho uvolněnou a posmutnělou atmosféru. Skvělé je i „All the Wars“ (následující po vlažně přístupném až přímočarém „Someone Here is Missing“), na kterém se PINEAPPLE THIEF částečně vrátili k zasněnější poloze známé z „Little Man“, částečně ale také přitvrdili. Především po zvukové stránce tak kytary začaly příjemně řezat, což v kombinaci se všudypřítomnými samply vytvořilo skladby plné funkčních kontrastů. Jeden z nejlepších počinů skupiny. Naopak albu „Magnolia“ jsem nedokázal přijít na chuť, zřejmě i pro jeho příliš popově působící aranže.
Zato minulým „Your Wilderness“ se PINEAPPLE THIEF trefili do černého. Skladby plné náladových melodií a prog rockových vychytávek zabalili do svérázného zvuku, který jsem si pro sebe označil slovem zvonivý. Je to ta cinkavá zozjasněnost tónů a celkové využívání vyšších poloh, když už ne přímo v nosné lince, tak alespoň v pozadí se téměř vždy alespoň na hranici slyšitelnosti proplétá nějaké to cinkání jemných zvuků. Pomalu se plazící skladby tak oblékají hábit šumu, který je pro člověka tak přirozený, neboť nás především v přírodě provází vždy a všude. A kdo to neslyší, to neustálé štěbetání, šumění a vrzání, když se jen tak prochází lesem, ten buď ztratil schopnost vnímat nebo ztratil kontakt se světem, myslím kontakt s tím co bychom za skutečný svět považovat měli.
„Dissolution“ je logickým pokračováním se zjevnou snahou nastavit nálady a emoce jako to nejdůležitější. Tomu je podřízena i veškerá skladatelská práce, do které dle slov vůdčího mozku Bruce Soorda výrazně zasáhl svým uměním bubeník Gavin Harrison. PINEAPPLE THIEF si tak ještě více než kdy předtím pohrávají s motivy a melodiemi. Rozvíjejí a utlumují, střídají a mění tempa, kombinují. Jako koncepční album se „Dissolution“ vyznačuje i variabilitou skladeb, kdy tak jak se mění texty točící se okolo ztráty soukromí ve světě plném médií a sociálních sítí, tak se mění i polohy a vyznění jednotlivých skaldeb. Bruce Soord sám vysvětluje: „Název alba odráží v širším slova smyslu dezintegraci vztahů a zkázu naší sociální kultury. V době, kdy se předpokládá, že budeme mít k sobě blíže, než kdy jindy, jsem se nikdy necítil tak oddělen od světa.“ Kromě vlastní hudby je tak deska naplněna i velmi aktuálním poselstvím.
Nevím, zda na tom má podíl právě Gavin Harrison, nebo zda je to jen dílem náhody, ale v mnohých okamžicích se skladby dostávají do stejné plynule rozkvétající melodiky, jakou překypují mnohé skladby PORCUPINE TREE, jinde zase k hrátkám ne příliš dalekým od sólových desek samotného Stevena Wilsona. Vokál Bruce Soorda však posouvá celkový výraz mnohem dále do vzdušnějších poloh. A nutno říci, že Bruce se na „Your Wilderness“ vzepjal k vrcholnému výkonu. Jeho jemné prozpěvování na hranici falzetu i prosté a uvolněné rockové linky zcela přirozeně provází posluchače celým albem. Kdyby však pro někoho bylo té jemnosti příliš, umí PINEAPPLE THIEF přidat i trochu té hrubosti a rychlosti například v „All That You've Got“. Každá ze skladeb je jiná, má svou vlastní atmosféru a napětí, každá skladba nese vlastní duši. A vrcholem alba je předposlední jedenáctiminutová „White Mist“, která pluje prostorem jako neúnavný artista a kombinuje rytmy a melodie s neutuchající invencí. Mohlo by se zdát, že se zde motivy točí po spirále stále dál a výš, aniž by se někdy vrátily k jednou již použitému momentu. Skladba plná vývoje a zvratů, kde ani při úctyhodné stopáži nehrozí rutinní repetice.
Troufnu si tvrdit, že deskou „Dissolution“ PINEAPPLE THIEF definitivně potvrzují fakt, že patří k tomu nejlepšímu ze současné britské neo-prog rockové scény. Kombinují tradici i moderní provedení a posouvají se zase o kousek dál k dokonalosti.
Tak jak Bruce Soord říká: „Cítíme se jako nová skupina“, zní i již dvanácté album PINEAPPLE THIEF. Nic zatuchlého, naopak bravurní a svěží prog rock pro posluchače hledající sluchové zážitky.
1. Not Naming Any Names
2. Try As I Might
3. Threatening War
4. Uncovering Your Tracks
5. All That You've Got
6. Far Below
7. Pillar of Salt
8. White Mist
9. Shed a Light
Diskografie
It Leads to This (2024) Give It Back (2022) Versions of the Truth (2020) Dissolution (2018) Your Wilderness (2016) Magnolia (2014) All The Wars (2012) Someone Here Is Missing (2010) Tightly Unwound (2008) What We Have Sown (2007) Little Man (2006) 10 Stories Down (2005) Variations On A Dream (2003) 137 (2001) Abducting The Unicorn (1999)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.