PATHOGENIC - Crowned in Corpses
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V projektu BORN TO MURDER THE WORLD se potkaly dvě generace bigrminghamské líhně extrémního metalu. Všechny tři členy tak či onak spojuje jméno ANAAL NATHRAKH, ten nejslavnější z nich se ale proslavil jinde, totiž na pozici basáka NAPALM DEATH. Není jím logicky tedy nikdo menší, než nepřehlédnutelný Shane Embury, do party se k němu přidalI Mick Kenney ze zmíněných ANAAL NATHRAKH a také live člen téhle bandy Duncan Wilkins, současně také frontman FUKPIG. Výsledkem je patnáctiminutová nahrávka s názvem „The Infinite Mirror of Millennial Narcissism“, jež vyšla v pátek 24. srpna na Emburyho novém labelu Extrinsic Recordings.
Hudební směřování projektu je bez překvapení dáno domovskými kapelami jeho členů. The Infinite Mirror of Millennial Narcissism je tak kolekcí úderných, mnohdy sotva dvouminutových skladeb, která spojují hlukové mezihry v jeden nespoutaný, úhánějící grindcorový celek, který je navíc místy kořeněný death-metalem a místy dokonce elektronikou. Těchto skladeb se jim na již zmíněnou stopáž podařilo nacpat celých dvanáct a je to jízda kterou nesou kupředu strojově přesné bicí, zdivočelé riffy a maniakální vokál.
Jak lze očekávat, veselý poslech to není, samy názvy skladeb („The Virus Is Within Us“, „The Death of Dreams“ nebo „Brutally Misconception“) mluví za vše. Když se k tomu přidají ji extrémně zkreslené kytary, které, když zrovna neskáčou po hmatníku („Brutality Alchemist“), tak staví neprostupné stěny („Genesis Misconception“) a drtí svým sonickým tlakem.
„The Infinite Mirror of Millennial Narcissism“ je koncentrovaným zlem, které má ten vzácný dart držet, vyklepat z posluchače duši z těla, a hotového pustit. A ještě přidat kopanec na rozloučenou. Není to sice nic, co už bychom neslyšeli, násilí na žánrových mantinelech se nekoná. I tak tento stručný, ale výživný počin za pozornost stojí. A dovolím si drobnou spekulaci: Proč bychom si tenhle masomlýnek nemohli za necelý rok vychutnat na Brutal Assaultu? Pánové tam budou komplet...
Koncentrovaný masomlýnek v podání ostřílených harcovníků. Velmi důkladná čtvrthodinka.
8 / 10
Shane Embury
- basa
Mick Kenney
- kytara
Duncan Wilkins
- zpěv
1. When The Heart is Violated (The Universe Remembers)
2. Brutality Alchemist
3. Genesis Misconception
4. The Virus is Within us All
5. As He Creates So He Destroys
6. Penetrate the Descent
7. The Death of Dreams
8. Poisoning Purity
9. Negativity Plague
10. Corruption Feeds Deception
11. Tiyanak
12. How Barren is Life Without Sin
The Infinite Mirror Of Millennial Narcissism (2018)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Extrinsic Recordings
Stopáž: 16:37
-bez slovního hodnocení-
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.