PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hned na počátku je nutné rozdělit potenciální diváky na 2 tábory. Na ty, kteří znají knihu (oceněnou cenami jako Hugo, Locus, Nebula, Bram Stoker Aword, …) nebo comix a na ty ostatní. Pro první skupinu bude seriál zajímavým dobarvením a dechberoucí podívanou. Lidé, kteří Americké Bohy nečetli, se mohou lehce ztrácet, protože seriál se víc pase na bohaté vizuální hostině, ale už se mu tak nedaří být věrným odvyprávěním knihy z pohledu příběhu a souvislostí. Další speciální kategorií jsou znalci světové mytologie, kteří například vědí, kdo je Kwaku Ananse. Ti mohou najít v seriálu spoustu studijního materiálu, ve kterém budou hledat odkazy, případně zajímavá spojení a vykreslení postav.
Pokud znáte tvorbu Neila Gaimana, tak si asi uvědomujete, že převést jeho dílo do širším masám stravitelné filmové podoby může být celkem velký oříšek. Už dvakrát se to ale podařilo, poprvé s romantickým fantasy „Hvězdný Prach“ a podruhé s animovanou divnopohádkou „Koralína a svět za tajemnými dveřmi“. Oba počiny mají jasné tempo ve vyprávění a skvělé režiséry, kteří Gaimana dokázali ukout v rámci možností mainstreamu. Zatím to vypadá, že v této tradici bude pokračovat i Pratchetovsko-gaimanovská série od BBC, která zpracovává geniální kousek „Dobrá znamení“.
Američtí bohové takoví nejsou. Příběh posouvají poměrně pomalu a soustředí se na vykreslení obrazů a atmosféry. Některé pasáže působí tak, že jim nejde o příběh, nejde jim o to, abyste se zorientovali ve vyprávění, což uvítají znalci Gaimana, ale může to dost iritovat všechny ostatní. Prim tu hrají stylizované obrazy. Dokonalé. Filmové záběry, které si chcete zarámovat a vystavit. Atmosféra, kterou chcete uchovat. Důraz na to, aby každý detail seděl. Aby vaše mysl nebyla rozptylována ničím jiným. Scény, které říkají: tady mě máš, pas se na mě.
Méně pozorný divák tak nemusí rozkódovat všechno to, co je tu ukryto, protože tvůrci se moc nestarají o to, zdali souvislosti pochopíte, nebo ne.
Krátce k základní zápletce. Hlavní hrdina, říkejme mu Stín, se vrací z vězení. Vrací se do nejistého světa. Jeho milovaná manželka pár dní před tím zemřela při autonehodě. V puse při tom měla penis jeho kamaráda, takže je celkem jasné, co ona venku dělala, když on za mřížemi přísahal na její fotku. Stínovi cestu zkříží podivný stařec. Říkejme mu Středa. S ním přichází i řada dalších setkání s figurami, které se zdají býti lidmi, ale zcela jistě jsou i něčím jiným. A z nějakého důvodu Stína všichni znají.
Základ příběhu využívá pratchettovské koncepce z knihy Malí Bohové. Pokud v Bohy věříte, tak existují. Jsou tak velcí, kolik lidí v ně věří. Když v ně věří málo lidí, mají problém, který je zapotřebí vyřešit. Nastupuje nová generace Bohů. Média. Technologie. Věci, ve které věříme dnes. Stará garda se ale nehodlá vzdávat.
Tenhle seriál určitě nebude sedět každému. Ani se o to nesnaží. Stejně jako autor předlohy, Neil Gaiman. Jedna skupina bude naprosto nadšená z toho, že něco tak výtvarně okázalého vzniklo a druhá to bude považovat za rozbředlou nudu, která nemá spád. Soustředí se na stylizaci a bizarnost. Dokonalý casting. Obsazení Petera Stormara, Gillian Anderson (zvláště v masce Davida Bowieho) nebo Iana McShanea je naprosto dokonalé.
Jedna skupina bude naprosto nadšená z toho, že něco tak výtvarně okázalého vzniklo a druhá to bude považovat za rozbředlou nudu, která nemá spád.
8 / 10
Vydáno: 2017
USA, 2017 - 2018, 15 h 56 min (Minutáž: 54–65 min)
Tvůrci: Bryan Fuller, Michael Green
Režie: David Slade, Craig Zobel, Guillermo Navarro, Vincenzo Natali, Adam Kane
Předloha: Neil Gaiman (kniha)
Scénář: Bryan Fuller, Michael Green, Robert Richardson, Seamus Kevin Fahey
Kamera: Jo Willems, Aaron Morton, Darran Tiernan
Hudba: Brian Reitzell
Hrají: Ricky Whittle, Ian McShane, Emily Browning, Pablo Schreiber, Bruce Langley, Yetide Badaki, Jonathan Tucker, Demore Barnes, Dane Cook, Peter Stormare, Gillian Anderson, Cloris Leachman, Chris Obi, Crispin Glover, Mousa Kraish, Siobhan Fallon Hogan, Orlando Jones, Bryan Fuller, Michael Green, Betty Gilpin, Kristin Chenoweth, Omid Abtahi, JR Hatchett, Erika Kaar, John Tench, Jeremy Davies, Corbin Bernsen, Jake Manley, Joel Murray, Sonja Smits, Richard Blackburn, Gianpaolo Venuta, Billy Otis, Michael Brown
Střih: Art Jones, Ron Rosen, Stephen Philipson, Amy E. Duddleston
Scénografie: Kevin Phipps, Patti Podesta
Kostýmy: Suttirat Anne Larlarb
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.