OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
OLD MAN´S CHILD pôsobia už na scéne zopár rokov pod vedením démonického Galdera. Možno sa im nikdy nedostalo uznania ako kapelám hrajúcim prvú(?) ligu a paradoxne do povedomia prívržencov temnoty sa kapela dostala až účinkovaním Galdera v známych DIMMU BORGIR. Predchádzajúci album „Revelation 666“ evokoval najviac časy albumu „Enthrone Darkness Triumphant“, no na novinke sa zostava trochu obmenila a najpodstatnejšou zmenou je tá za pekelnými kotlami, kde Tjodalva nahradil klepač Nick Barker(DB)...Toľko k slovám úvodu...
Toľko k slovám, pretože otvárajúce okamihy albumu ich nechávajú zaniknúť v ohlušujúcom tresku temnoty a sily poukazujúce na melodický black vybrúsený do vysokej kvality. Už tu je jasné, že posun je značný. Barker nemôže sklamať, v každej plynúcej sekunde ukazuje, že je extra trieda vo svojom obore a razantným, ultrarýchlym štýlom dodáva albumu pekelnú silu a značnú rytmickú pestrosť. Už len započúvať sa do množstva rytmov breakov a prechodov prelínajúcich sa v jednej chvíli je zážitok... Úvodná „Fellonies of Christian Art“ je tak úderná kompozícia, že som sa chvíľami obával, či zvyšok albumu bude schopný držať s touto krok...Odpoveď však sa s chvíľami počúvania transformuje v nadšené a jednoznačné áno. Ako to býva pri skvelých albumoch ťažko to opisovať slovami, ale tento predstavuje pre mňa osobne jeden z vrcholov súčasného melodicko-atmosférického blacku...Od úvodného pomalšieho rozjazdu, cez atmosférické klávesové vyhrávky, ktorými sú skladby hojne pretkané až po tie najrazantnejšie party, kde Galderove riffy súperia s rýchlosťou Barkerových klepačiek a dvojkopov. Temne mrazivé klávesové nástupy (úvod The Soul Receiver), akustické vyhrávky, pomalé silové do deathu zabiehajúce pasáže, chvíľami sa nesúce na krídlach klávesovej symfoniky a melanchólie(stačí si vypočuť úvod skladby Black Seeds on Virgin Soil dá sa komplet stiahnuť na oficiálnej stránke) všetko spojené nádhernými harmonizáciami (tu sa dostávam do vytrženia hlavne pri rifffoch Sacrifice of Venegance). Klávesy tvoria značnú časť kompozičných plôch chvíľami dominujú, čo je však hlavné sú umným tvorcom výborných melódií a atmosféry...nie zbytočným sladkým gýčom.
Album ovplýva značnou gitarovou hutnosťou okorenenou poriadnou dávkou thrashových riffov, sól a gitarových fines...Dostávame tak spojenie, melodiky, razancie, temnej atmosféry, už len podtrhnutej skvelou produkciou (pekne počuteľná basgitara vždy zalahodí sluchom). Ideami temnoty a blasfémie nás prevedie atypicky vyznievajúci vokál s občasnými efektovými skresleniami...nejde však o žiadne hlúpe „pseudosatanistické“ žvásty, ale o temnejšiu stránku tohto sveta, čo je len jemným doplnením vyzretého skeletu kapely...
Nebudem popisovať jednotlivé skladby, lebo exceletných momentov je v nich ozaj veľa, je len na Vás ako si ich dokážete vychutnať. Ja osobne len s príjemným mrazením v chrbte. A so zvláštnym pocitom v sebe vyslovím ešte to, že v istom zmysle je tento počin pre mňa lepší ako posledný počin DB...čo sa odráža aj v mojom hodnotení...rozhodne si nezabudnite stiahnuť ponúkanú skladbu z oficiálnej stránky a jemne nahliadnuť do kvalít tohto albumu verím, že budete zdieľať môj názor na neho. Nebezpečie tu číha snáď len v podobe možného opočúvania albumu vďaka výraznej melodike...s tým sa však nedá nič urobiť.
Členovia DIMMU BORGIR sa jednoznačne činia aj na albume od OLD MAN'S CHILD, čo je v podstate zárukou kvality. Atmosféra, rýchlosť a silné výrazné melódie to je to, čo si priaznivci tejto odnože black metalu nemôžu nechať ujsť a rovnako aj vyznávači spomínaných DB. Možno sa to však trocha rýchlo opočúva...
8 / 10
Galder
- Vokály, sólové & akustické gitary, basgitara, kláv
Jardar
- Sólové & akustické gitary
Nicholas Barker
- Bicie
1. Felonies Of The Christian Art
2. Agony Of Fallen Grace
3. Black Seeds On Virgin Soil
4. In Defiance Of Existence
5. Sacrifice Of Vengeance
6. The Soul Receiver
7. In Quest Of Enigmatic Dreams
8. The Underworld Domains
9. Life Deprived
Vermin (2005)
In Defiance of Existence (2003)
Revelation 666 - The curse of damnation (2000)
Ill-natured Spiritual Invasion (1998)
The Pagan Prosperity (1997)
Born Of The Flickering (1995)
In The Shades Of Life (1994)
Datum vydání: Pondělí, 20. ledna 2003
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 39:40
Produkce: Galder&Fredrik Nordström
Studio: Fredman, Gothenburg (Sweden)
Tak v tomto případě je druhý pohled skoro stejný jako první. Vypadá to že se celá norská scéna hýbe kupředu, což je jen dobře. Ty tam jsou časy „kinder“ metalu a odporně nazvučených kláves dokolečka ohrávající melodie, které jako by z mateřské školky vypadly. Novinka OLD´S MAN CHILD je zcela srovnatelná s poslední počinem DIMMU BORGIR a co víc, dokonce ho podle mého o krůček předčí. Poslední „dimmáči“, ač jistě kvalitní, mi přišli po několika posleších značně sterilní a škrobení. Zatímco „In Defiance of Existence“ tímto syndromem naprosto netrpí. Galder silnými melodiemi či riffy opravdu nešetří a to co občas předvádí klávesy je Ihsahna volající. Opravdu překrásné aranže a pro mně osobně velké překvapení. Laťka je skutečně vysoko. Jsem velmi zvědav, jak odpoví DIMMU BORGIR s CRADLE OF FILTH.
Jo řež
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.